Blogy

Do hlediště divadelních sálů přicházejí různí lidé. O dvě řady před sebou vidíte diváky distingované, kteří si přišli užít posvátnosti chvíle divadelního představení, za vámi dvě starší dámy rozebírají dnešní obsazení a jestli ta a ta je ta z toho seriálu, pokud ano, zážitek budou mít o to větší. Zamilované páry nebo kamarádi samý smích jistě také patří k milému koloritu okamžiků, než se setmí. Jen, jistě výjimečně, nikde nevidím zástupce kritické obce, kteří by zaujatě rozebírali viděné z večera včerejšího. V té mozaice ještě někdo chybí..., vlastně nechybí, přichází! Slečna znuděného obličej...

Hodnocení z předpremiéry 10.9. (Tomeš, Strenáčik, Pleskot, Čiernik, Marek, Vančura, Šoralová, Kaštovský, Doubravová, Kassai, Opava, Křenková, Drábková, Ramba, Štěpánek, Dolinajec) a reprízy 27.9. (Cina, Sklenář, Zonyga, Kříž, Vlas, Vančura, Šoralová, Kaštovský, Cmuntová, Kassai, Opava, Pavlovčinová, Drábková, Ramba, Štěpánek, Dolinajec). Hudba Řekl bych, že se po Johance z Arku jedná asi o nejpovedenější práci O. Soukupa. Zaujala mě především scénická hudba, která výborně vykresluje atmosféru džungle. Za největší hity se dá asi považovat Píseň o strachu a závěrečná Vainganga. Jak je v Kalich...

Trochu rozsirena verzia hodnotenia, ktore je limitovane do 600 znakov: Nestava sa mi prilis casto ze by som ledva cakal na to, kym predstavenie skonci, aby som mohol co mozno najskor vstat, tlieskat rukami takmer nad hlavou a kricat “BRAVO”. Vcera bol jeden z tych vecerov a predstavenie “Kdyz se zhasne” v podani Moravskeho divadla Olomouc mi tento zazitok doprialo. Tuto skutocne vydarenu komediu so skvelym konverzacnym (a miestami “ping-pongovym” :-) ) textom som vzhliadol v ramci Staromestskeho letneho festivalu “Divadlo na nadvori” v Bratislave. Hudobne aranzma hned od zaciatku a pocas cele...

Možná je ještě brzy na články o tom, jak pan Balvín odvolal pana Buriana a pan Rusnok přinutil pana Balvína zase pana Buriana ododvolat. Ale nemůžu si pomoci. Včera jsem se velmi bavil. Celkově celá tato situace Národnímu divadlu asi ublíží (i když to není tak jisté, jak se nám snaží někteří namluvit) a i já byl nejprve konsternován. Ale pak jsem si uvědomil, že se staly vlastně dvě dobré věci. Špatná a nelegitimní vláda se znemožnila a z vedení Národního divadla byl odvolán člověk, který si to zasloužil. Dnes už se tolik nebavím. Proč tam Jan Burian nemá co dělat Protože neprošel standardn...

Pátý ročník Černínského Loutkofestu, který proběhl v sobotu 15. 6. 2013 v Černíně u Zdic a následující den na zámku v Nižboru, se už tradičně nesl v příjemné atmosféře kvalitního loutkového divadla, rodinného pikniku a dobrých lidí. Loutkofest byl v sobotu zahájen odhalením sochy Dobrého ducha Černína z lípy, jež do loňského roku stála na návsi celých 90 let a hned po té se chopily svých červených šál akrobatky z Cirkusu TeTy, aby předvedly něco ze svého programu Tety v závěsu. Po té se přesunul průvod na místo zvané Na hájku, kde již bylo připraveno anglické divadlo Noisy Oyster s představe...

Mám dvě uši, ale když zavírám oči, už je neslyším. Vyzuj si boty a zatanči nám! Nikdy ti ústa tak hezky nevoněla. Otři mi pot z čela. Neslyšíte, že mi řve dítě? Náš kanár ale umí "der"... Perly v uších. Písek ve vočích. Z Nietzscheho nic. Skotský golf. A ta poloprázdná flaška je tygrem, jehož jméno je láska. Maruno, sedni si! Ale již začínám, jen si dovoluji ztratit čas na malou dramatickou pauzu před začátkem toho kousku … Takto a možná docela jinak působí koláž z textů Jana Antonína Pitínského, kterou třetí ročník katedry alternativního a loutkového divadla představil ve své první abso...

Oblíbená a časem i světovými úspěchy prověřená dnes již klasická konverzační komedie Raye  Cooneyho netradičně nazvaná 1 + 1 = 3 došla svého nejnovějšího nastudování pod hlavičkou Malého divadla komedie Brno, které s tímto u diváků velmi oblíbeným kusem hostuje na scéně Divadla Bolka Polívky. Režie hry 1 + 1 = 3 se ujal zkušený herec, ale dnes i režisér Ladislav Kolář, u něhož je velmi pravděpodobné, že...

Transsexualita spočívá v neshodě mozkových sexuálních pochodů s tělesným pohlavím jedince. Je proto paradoxem, že ji jako hlavní téma Miřenka Čechová zpracovává v pohybovém divadle, jehož hlavním vyjadřovacím prostředkem je tělo samotné. S/He is Nancy Joe je i přesto sdělným svědectvím o individuaci lidí, jež se narodili v cizím těle. Autorka inscenace a její protagonistka v jedné osobě, Miřenka Čechová, se inspiruje životní zkušeností transgender komunity. Na jeviště divadla Ponec přináší stěžejní situace průběhu dospívání jedince. Zpřítomňuje první snahy o socializaci na dětském hřišti, vý...

Šampiónky jsou ženská modifikace slavnější hry Claude Confortèse Maratón. Jeden závod se mění v běh životem. Zdrojem komiky jsou takové ty lidské projevy euforie a samozřejmě zoufalství. Chvílemi z jeviště prýští taková ta mudroslovná klišé o životě, intrikuje se jako v životě nebo v lepším případě dojde na spojenectví aktérek závodu. Režijně je to zručně pospojováno a naaranžováno, ale téma běhu životem je velmi neuměle umleto, dramaturga tato inscenace zřejmě neviděla. Snaha odprezentovat tuny nesourodého textu, který strhnout neumí a nemůže umět, se tak nějak spokojila s ilustrací stavu běh...

Tak vážení, zážitek první kategorie!!! Dýchala na mě velká pokora, vědomí náročnosti úkolu, kolektivní práce nebo snaha ukázat jiné Bídníky. Režisér Stanislav Moša volil poměrně minimalistické syrové pojetí, žádné okázalé efekty, žádná sladkobolná romantika, ale účinek to mělo hodně silný. Divák si k tomu mohl říkat, jak je to jednoduché: se scénou, choreografií, výkladem tématu. Jestliže to tak působí, je velká poklona za dřinu při přípravě, v zákulisí i ve světle reflektorů. Moša doslova šel po tématech, které jsou kolem nás, i onu konfrontaci „tří bohů“ vyložil neobyčejně sugestivně (a přes...

Nejlepší na diváckém přístupu k divadlu je, když toho moc nečekáte. Nebo něco přece, ale ne že si pro sebe objevíte, že Ondřej Brousek je ještě větší všeuměl, než si myslíte. Že prochechtáte dvě a půl hodiny. Že budete s radostí sledovat další a další kreativní nápady tvůrců a těšit se s každou scénou na další. Nebo že si řeknete, že ten Tomáš Šulaj by si vážně zasloužil Thálii nebo Radoka. Muzikálová podoba Adély je parádní parodií „na druhou“, které k dokonalosti chybí snad jen lepší pěvecké zvládnutí partů (včetně lepšího nazvučení) a herecko-pohybových kreacích v panoptiku postaviček dokre...

Měl jsem možnost osobně poznat, že anglický „cool“ dramatik Mark Ravenhill je i přes svou nelichotivou osobní minulost a HIV pozitivitu, která by leckoho zdrtila, sympaťák, zklidněný buřič a člověk přímočarých názorů. Do kritiky konzumní kultury a konzumnosti života se pouští často a ví proč. (Více takových autorů!) V Bazénu (bez vody) přivádí na scénu další lidi bez mapy. I tihle jsou slastně svobodní, ale zároveň absolutně ztracení. Vztahy jim diktuje kapitalismus... Partička umělců využije bizarní nehody (pád do bazénu bez vody) své úspěšnější kolegyně a na jejím neštěstí se začnou přiživov...

Neptejte se mě, jak jsem se na poslední hru geniálního Járy Cimrmana dostal, ale nočním stanováním ve frontě to naštěstí nebylo. Byl to velmi zvláštní pocit jít na Cimrmany a neznat nic, přesněji nemít nic naposloucháno z nahrávek. Napětí, ne-li natěšení, s čím docenti cimrmanologie přijdou, jsem asi přecenil. Seminář sice má skvělé pasáže, ale mystifikačních kvalit předchozích nedosahuje. Musím říct, že mi vadilo i zopakování části semináře z Vraždy v salónním coupé. Ale pak...pak přišla inteligentní slovní hra, plná obratných hříček, všímající si neuvěřitelných konsekvencí...že ze smíchu při...

Divadlo na Vinohradech vsadilo na notoricky známý text o katastrofálním suchu a charismatickém podvodníkovi a sedmilháři, který v té přemíře tahání za nos nějakou tu velkou životní pravdu utrousí, Billu Starbuckovi. Pochopitelně za suchem a deštěm hledejme velmi krásnou a nadčasovou metaforu stavu životů lidí kdesi na zapadlém venkově, především staropanenské dcery rančera Curryho Lízy. Postrádá lásku a její srdce hyne - píše se v programu. Finální výstup, kdy skutečně zaprší, je po líném odvíjení děje přeexponovaný až hrůza. Nemyslím to v pejorativním smyslu, že by se snad nic nedělo, děje...

Nečekal jsem, že mi výlet do Brna přinese až tak strhující zážitek. Z pohádky! Převyprávět se dá Sněhurka jistě na mnoho způsobů, ale jistě nenajdete originálnější (přesto tak tradiční!) interpretaci, než jak ji připravili Stano Slovák, Jan Šotkovský a Petr Štěpán jakožto libretisté a hudební skladatel Karel Cón. Vytvořili fantastický rodinný muzikál, z něhož jsem byl fakt u vytržení. Parádně vymezené dobro a zlo, s nímž děti nemají problém se ztotožnit, krásná hudba budící podezření, že jde o muzikál z Broadwaye, a hlavně kopec legrace, scénografické fantazie a také samozřejmě trocha strachu,...

Nájemníci pana Swana aneb Habaďúra vždy bude patři k těm nejvděčnějším situačním komediím. Už jen proto, že její zápletku, která se točí kolem „multipodfuku“, jak přijít k penězům, Michael Cooney bravurně vystavěl. Ztřeštěný vývoj událostí je těsně za hranicí možného a pobavený divák je vtažen do víru zesilující zamotanosti, tedy i čím dál komplikovanější situace pro iniciátora celé té habaďúry. Cooney se přitom nevyhýbá ani čisté grotesce. Viděl jsem, spolu s touto, Habaďúry tři. Snad tedy mohu srovnávat. Nejvýše bude stát provedení v podání amatérského TMA divadla Terezín. Byla to inscena...

Po zhlédnutí inscenace Pan Kaplan má třídu rád není zas takový problém odhadnout, že Divadlo ABC vezmou diváci útokem. To máme jednak srdeční záležitost (je snad někdo, kdo knížku nečetl, kdo se u ní nechechtal a komu nepřirostla k srdci?) a jednak skvělou práci Miroslava Hanuše, tentokrát jako režiséra, a samozřejmě herců. Musí to být strašlivě těžké naučit se všechny ty rozkošné zkomoleniny slov a vět, když se ta kosmopolitní skupina frekventantů večerní školy potýká s cizím jazykem. Nemluvě o synchronizaci všech replik a akcí často při nepřímém kontaktu. Kdyby mělo zůstat u divadelně nenosn...

Ospalé městečko a v něm zapadlá policejní stanice a v ní znuděná, nicméně existenciálně ohrožená posádka. Zastavil se tam čas, protože zločinci vyšších levelů se odstěhovali... Překlad hry našla Jana Galinová v pozůstalosti svého dědečka a sehnat originál bylo dobrodružstvím. Podařilo se to přes kamaráda až kdesi v divadelním knihkupectví v kanadském Montrealu (a stál 16 dolarů). Možná ospale nudný začátek hry diváka znejistí, co to jako má být za „objev“, kvůli kterému se originál hledal po celém světě. Přiznám se, že i ve mně se usídlila nedůvěra v text. Pocit „omylu“ ale pozvolna opadal. Na...

Jaké to je, když vládne "imidž"... Byla obdivována davy a oponuje jí jenom extravagantní chór o jednom hlasu... Další setkání se světovým muzikálem na scéně MdB mi opět velmi konvenovalo. Čarokrásná hudba, strhující taneční čísla, fantastičtí Radka Coufalová a Dušan Vitázek (v rolích Evity a Che). V neuvěřitelném fofru se odvíjí příběh ženy, kterou zbožňoval dav, ale svatá rozhodně nebyla. Snažím se „číst“ minimalistickou koncepci německého režiséra Pavla Fiebera a nacházím v ní přesný zásah do přístupu k morálce mnohých jedinců. Konfrontační oblouk Evity a Che vede dialog se souč...

O čem Gogol psal Ženitbu? Řekl bych, že je to tragikomedie jak vyšitá. Je o stavu absolutního lidského zpohodlnění s následkem drobných psychických poruch, které ze života udělají nesmysluplnou kuličku nudy. Smějeme se tomu, protože sami sobě se smějeme. V Divadle Na Jezerce se ale vtip vyrábí pěkně prkenně ánfas k divákům a vychází spíše z drobností než podstaty této tragikomedie. Herci, snad s jedinou čestnou výjimkou v podobě výkonu Báry Hrzánové jakožto staropanenské Agáty, podléhají vděčným karikaturám bez špetky citu pro situace a toť vše. Radek Holub nehraje Podkolatova, ale kašpara....