Divotvorný hrnec

Divotvorný hrnec dýchá režijně žel neživě a zbytečně úsporně, když scénické řešení pracuje pouze s mostem a studnou – s minimálními změnami během stopáže. Činoherní pasáže nenabízejí potřebnou dynamiku, neubíhají a dějové momenty s vodníkem Čochtanem bohužel nefungují humorně. I jednoduchá pointa mohla být vystavěna působivěji a využít více dnešních technických možností i tvůrčího umu. Výsledek nemá výraznější gradaci a zůstává spíš nenáročným zážitkem. Pojetí muzikálu, které před mnoha lety stačilo, již dnes nestačí. Komplexněji zdařilejší, rodinně laděné muzikály v Praze (včetně Hybernie) dokazují, že je možné přinést propracovanější titul.

Elegantní provedení ikonického díla, jímž na české poválečné jeviště vstoupil žánr muzikálu, nepřináší, jak by se čekalo, divadlo ve veřejném závazku, ale scéna fungující na komerčním principu. Sázka vychází. Kromě dobře odvedeného řemesla ve všech složkách inscenace, je tu stále kongeniální přepis Voskovcem a Werichem. Za kratší konec tahá jen poselství příběhu, jemuž „moderní“ divák asi již nerozumí. K roli Čochtana se vrací Petr Jeništa, je neodolatelný vlastně i v té protivnosti své postavy, k níž našel originální klíč. Jako rázná a upřímná Káča se zaskvěla Dagmar Křížová, vynikající je taneční výkon Kateřiny Poláčkové v roli němé Suzan.

75 % Inscenace O. Kříže se dá označit nejpřiléhavějším adjektivem jako půvabná. Její kouzlo tkví v lehkosti rodinné zábavy, jež neurazí ani náročnější publikum. Novinku zdobí výkon P. Jeništy, který precizně vystavěl charakter vodníka Čochtana, a navíc dokáže pointovat úsměvné repliky i přidat chytré narážky k dnešku. Skvěle mu sekunduje D. Křížová suverénně vládnoucí všemi muzikálovými disciplínami v roli Káči. Verze Divadla Hybernia se vrátila ke slavnému dílu v podobě, v níž poukázala na to, že muzikál neztratil na aktuálnosti a zároveň poskytla odpověď na otázku, proč má dar oslovovat stále nové a nové generace diváků.

75 %. Známý muzikálový hit o hledání toho, co lze v životě považovat za opravdový poklad, se podařilo tvůrčímu týmu uchopit s hravostí, akcentující laskavý humor i nenásilnou upomínku ke skutečně podstatným lidským hodnotám. Jednoznačným trumfem obsazení je part vodníka Čochtana, kterého absolutně neodolatelně vystřihl Petr Jeništa. Všeliké slovní hříčky a glosy jsou v jeho podání vyloženě okouzlující. Prostřednictvím kolektivní souhry a nasazení všech herců vyzařuje z inscenace příjemná, jemně nostalgická atmosféra a duch pospolitosti. Neváhám ji označit sázkou na jistotu příjemně divácky stráveného rodinného programu a doporučit k návštěvě.