Dívenka na trampolíně

75 %. Mily sklep u Svandu 12.5.2026, 140 min vcetne prestavky, 1 rada. Na kontakt.
´68 Publishers. Toto nakladatelstvi disidentove literatury v kanadskem Torontu zalozili cesti emigranti Z. Salivarova / B. Pavlikova a J. Skvorecky / L. Vesely a knihy zakazanych autoru pote v letech 1971 az 1989 podloudne pasovali pres hranice do komunistickych Cech. Komunisty a statni uredniky predstavoval M. Andel, B. Krupkova pak predevsim mladou pribuznou Ivanku take v emigraci. Vyzdvihnu projevy B. Pavlikove a B. Krupkove, vcetne hudebni slozky.

Co si myslite o odpousteni ? Jsem radikalni. Nezapomenout, neodpustet a pravne stihat kazdeho darebaka

Velmi zdařilé představení, o němž ještě dva dny přemýšlíte (minimálně pokud jste žili v době socialismu).
Nápaditá a funkční scéna. Symbolika, která zaměstnává váš mozek i drásá či těší duši.
Výborná Bohdana Pavlíková v hlavní roli, Luboš Veselý jen v těsném závěsu za ní.
Viděno na zájezdovém představení v Pardubicích. V malém prostoru Studia Švandova divadla musí být představení ještě působivější.

Tak intelektuálně vyprázdněnou hru jsme už dlouho neviděli. Inscenace si bere za rukojmí historické postavy Salivarové, Škvoreckého, Mandlové, I. Diviše aj., jimiž zaštiťuje svoji existenci. K jejich osudům téměř nic nesděluje, představuje je jako živočišné primitivy bez intelektuálního života, komicky přežívající, třesoucí se v kontaktu se směšnými, křepčícími estébáky. Překladatelka z Fr Salivarová si ve hře neví rady se základními angl. slovíčky, ačkoli je v multilingvním Torontu... Trapnost, nedovzdělanost a malost jsou základními stavebními kameny této inscenace. Mnoho diváků odešlo při přestávce a dobře udělali.

Trochu nevyužitý potenciál fascinujícího osudu manželů Škvoreckých, nicméně i tak má představení silné momenty. Působivé vyzdvihnutí milníků v jejich životech a exilové české literatury v 2. pol. 20. stol., škoda ale příliš přepálených karikatur někdy zbytečných vedlejších postav a nadbytečné postavy robota. Ústřední dvojice ovšem inscenaci táhne.

Další potvrzení toho, že ve studiu se hraju mnohem lepší věci a líp než nahoře.

V některých částech je představení silné, jindy je to trochu horší a délka tomu celému nesvědčí. Na druhou stranu i přes tu délku se vlastně příliš detailů o Zdeně nedozvídáme, převládá dramatizace klíčových okamžiků.

Po vynikající inscenaci Hadry, kosti kůže od stejného autorského kolektivu jsem se těšil na hru o Škvoreckých, ale byl jsem trochu zklamán, nepodařilo se naplnit potenciál, který česko-kanadský úděl protagonistů nabízí. Inscenace působí roztříštěným dojmem, scény s I. Divišem a I. Blatným působí jako přílepky, nezapadá zcela ani A. Mandlová. Zbytečně se "tlačí na pilu" v dialozích s stbákem, či ve scéně s opilou neteří, které není rozumět co říká. Jednoznačnou pochvalu si ale zaslouží nápaditá scénografie s projekcemi, zvláště v druhé polovině představení po přestávce a hudba I. Achera. 65%

Váhavý začátek, postupně se to rozjelo. Hereckým výkonem mě přesvědčila B. Pavlíková, jejíž Z. Salivarová byla uvěřitelná a několikrát mě dojala, např. její otázkou, zda to v té cizině vydrží. Stýskání po domovu bylo evidentní. Především však vyzdvihuji B. Křupkovou, která hraje opravdu skvěle, bavila mě svou energií, zároveň byl její výkon dobře vykreslený, což přidalo hře na autenticitě. Nápaditá scénografie. I když má představení své silné momenty (např. vykreslení stesku Salivarové), tak mě povrchní děj nevtáhl do děje. Chybí více rozpracovaná vzájemná psychologie postav. Hlavní otázkou hry je úvaha nad tím, zda JE SVOBODA VÍCE NEŽ DOMOV?

Čistá divadelní báseň. Krása.

75 %. Mily sklep u Svandu 12.5.2026, 140 min vcetne prestavky, 1 rada. Na kontakt.
´68 Publishers. Toto nakladatelstvi disidentove literatury v kanadskem Torontu zalozili cesti emigranti Z. Salivarova / B. Pavlikova a J. Skvorecky / L. Vesely a knihy zakazanych autoru pote v letech 1971 az 1989 podloudne pasovali pres hranice do komunistickych Cech. Komunisty a statni uredniky predstavoval M. Andel, B. Krupkova pak predevsim mladou pribuznou Ivanku take v emigraci. Vyzdvihnu projevy B. Pavlikove a B. Krupkove, vcetne hudebni slozky.

Co si myslite o odpousteni ? Jsem radikalni. Nezapomenout, neodpustet a pravne stihat kazdeho darebaka

Velmi zdařilé představení, o němž ještě dva dny přemýšlíte (minimálně pokud jste žili v době socialismu).
Nápaditá a funkční scéna. Symbolika, která zaměstnává váš mozek i drásá či těší duši.
Výborná Bohdana Pavlíková v hlavní roli, Luboš Veselý jen v těsném závěsu za ní.
Viděno na zájezdovém představení v Pardubicích. V malém prostoru Studia Švandova divadla musí být představení ještě působivější.

Tak intelektuálně vyprázdněnou hru jsme už dlouho neviděli. Inscenace si bere za rukojmí historické postavy Salivarové, Škvoreckého, Mandlové, I. Diviše aj., jimiž zaštiťuje svoji existenci. K jejich osudům téměř nic nesděluje, představuje je jako živočišné primitivy bez intelektuálního života, komicky přežívající, třesoucí se v kontaktu se směšnými, křepčícími estébáky. Překladatelka z Fr Salivarová si ve hře neví rady se základními angl. slovíčky, ačkoli je v multilingvním Torontu... Trapnost, nedovzdělanost a malost jsou základními stavebními kameny této inscenace. Mnoho diváků odešlo při přestávce a dobře udělali.

Trochu nevyužitý potenciál fascinujícího osudu manželů Škvoreckých, nicméně i tak má představení silné momenty. Působivé vyzdvihnutí milníků v jejich životech a exilové české literatury v 2. pol. 20. stol., škoda ale příliš přepálených karikatur někdy zbytečných vedlejších postav a nadbytečné postavy robota. Ústřední dvojice ovšem inscenaci táhne.

Další potvrzení toho, že ve studiu se hraju mnohem lepší věci a líp než nahoře.

V některých částech je představení silné, jindy je to trochu horší a délka tomu celému nesvědčí. Na druhou stranu i přes tu délku se vlastně příliš detailů o Zdeně nedozvídáme, převládá dramatizace klíčových okamžiků.

Po vynikající inscenaci Hadry, kosti kůže od stejného autorského kolektivu jsem se těšil na hru o Škvoreckých, ale byl jsem trochu zklamán, nepodařilo se naplnit potenciál, který česko-kanadský úděl protagonistů nabízí. Inscenace působí roztříštěným dojmem, scény s I. Divišem a I. Blatným působí jako přílepky, nezapadá zcela ani A. Mandlová. Zbytečně se "tlačí na pilu" v dialozích s stbákem, či ve scéně s opilou neteří, které není rozumět co říká. Jednoznačnou pochvalu si ale zaslouží nápaditá scénografie s projekcemi, zvláště v druhé polovině představení po přestávce a hudba I. Achera. 65%

Váhavý začátek, postupně se to rozjelo. Hereckým výkonem mě přesvědčila B. Pavlíková, jejíž Z. Salivarová byla uvěřitelná a několikrát mě dojala, např. její otázkou, zda to v té cizině vydrží. Stýskání po domovu bylo evidentní. Především však vyzdvihuji B. Křupkovou, která hraje opravdu skvěle, bavila mě svou energií, zároveň byl její výkon dobře vykreslený, což přidalo hře na autenticitě. Nápaditá scénografie. I když má představení své silné momenty (např. vykreslení stesku Salivarové), tak mě povrchní děj nevtáhl do děje. Chybí více rozpracovaná vzájemná psychologie postav. Hlavní otázkou hry je úvaha nad tím, zda JE SVOBODA VÍCE NEŽ DOMOV?

Čistá divadelní báseň. Krása.

75 %. Mily sklep u Svandu 12.5.2026, 140 min vcetne prestavky, 1 rada. Na kontakt.
´68 Publishers. Toto nakladatelstvi disidentove literatury v kanadskem Torontu zalozili cesti emigranti Z. Salivarova / B. Pavlikova a J. Skvorecky / L. Vesely a knihy zakazanych autoru pote v letech 1971 az 1989 podloudne pasovali pres hranice do komunistickych Cech. Komunisty a statni uredniky predstavoval M. Andel, B. Krupkova pak predevsim mladou pribuznou Ivanku take v emigraci. Vyzdvihnu projevy B. Pavlikove a B. Krupkove, vcetne hudebni slozky.

Co si myslite o odpousteni ? Jsem radikalni. Nezapomenout, neodpustet a pravne stihat kazdeho darebaka

Tak intelektuálně vyprázdněnou hru jsme už dlouho neviděli. Inscenace si bere za rukojmí historické postavy Salivarové, Škvoreckého, Mandlové, I. Diviše aj., jimiž zaštiťuje svoji existenci. K jejich osudům téměř nic nesděluje, představuje je jako živočišné primitivy bez intelektuálního života, komicky přežívající, třesoucí se v kontaktu se směšnými, křepčícími estébáky. Překladatelka z Fr Salivarová si ve hře neví rady se základními angl. slovíčky, ačkoli je v multilingvním Torontu... Trapnost, nedovzdělanost a malost jsou základními stavebními kameny této inscenace. Mnoho diváků odešlo při přestávce a dobře udělali.

Po vynikající inscenaci Hadry, kosti kůže od stejného autorského kolektivu jsem se těšil na hru o Škvoreckých, ale byl jsem trochu zklamán, nepodařilo se naplnit potenciál, který česko-kanadský úděl protagonistů nabízí. Inscenace působí roztříštěným dojmem, scény s I. Divišem a I. Blatným působí jako přílepky, nezapadá zcela ani A. Mandlová. Zbytečně se "tlačí na pilu" v dialozích s stbákem, či ve scéně s opilou neteří, které není rozumět co říká. Jednoznačnou pochvalu si ale zaslouží nápaditá scénografie s projekcemi, zvláště v druhé polovině představení po přestávce a hudba I. Achera. 65%

Trochu nevyužitý potenciál fascinujícího osudu manželů Škvoreckých, nicméně i tak má představení silné momenty. Působivé vyzdvihnutí milníků v jejich životech a exilové české literatury v 2. pol. 20. stol., škoda ale příliš přepálených karikatur někdy zbytečných vedlejších postav a nadbytečné postavy robota. Ústřední dvojice ovšem inscenaci táhne.

Další potvrzení toho, že ve studiu se hraju mnohem lepší věci a líp než nahoře.

Váhavý začátek, postupně se to rozjelo. Hereckým výkonem mě přesvědčila B. Pavlíková, jejíž Z. Salivarová byla uvěřitelná a několikrát mě dojala, např. její otázkou, zda to v té cizině vydrží. Stýskání po domovu bylo evidentní. Především však vyzdvihuji B. Křupkovou, která hraje opravdu skvěle, bavila mě svou energií, zároveň byl její výkon dobře vykreslený, což přidalo hře na autenticitě. Nápaditá scénografie. I když má představení své silné momenty (např. vykreslení stesku Salivarové), tak mě povrchní děj nevtáhl do děje. Chybí více rozpracovaná vzájemná psychologie postav. Hlavní otázkou hry je úvaha nad tím, zda JE SVOBODA VÍCE NEŽ DOMOV?

Čistá divadelní báseň. Krása.

Velmi zdařilé představení, o němž ještě dva dny přemýšlíte (minimálně pokud jste žili v době socialismu).
Nápaditá a funkční scéna. Symbolika, která zaměstnává váš mozek i drásá či těší duši.
Výborná Bohdana Pavlíková v hlavní roli, Luboš Veselý jen v těsném závěsu za ní.
Viděno na zájezdovém představení v Pardubicích. V malém prostoru Studia Švandova divadla musí být představení ještě působivější.

V některých částech je představení silné, jindy je to trochu horší a délka tomu celému nesvědčí. Na druhou stranu i přes tu délku se vlastně příliš detailů o Zdeně nedozvídáme, převládá dramatizace klíčových okamžiků.