Premiéry

Divadelní společnost Masopust Vás v začínajícím mrazivém adventu srdečně zve na premiéru dramatu NIC ZE MĚ z pera norského autora Arne Lygreho v překladu Karolíny Stehlíkové. Komorní drama pro čtyři herce mapuje cestu milostného páru – starší ženy a mladšího muže – od ráje prvotního setkání, přes postupné prolamování minulosti a reality do jejich soužití, až po vyústění dramatu na palubě zaoceánské lodi, plující do neznáma. Současný dramatický text norského autora v sobě má vše, co si asociujeme se skandinávskou tvorbou posledních let – chladný až surový odstup spojený s hořlavými tématy mezilidských vztahů. Střídmý a přesný styl, díky kterému se sám jazyk, jímž postavy promlouvají, stává nástrojem hledání a zkoumání jejich identity. Režie se ujala Viktorie Čermáková. Hrají Bohdana Pavlíková, Mína Hradská, Miloslav König a Luboš Veselý. Premiéra proběhne ve Studiu Hrdinů.

Proslulý americký stand-up komik a sitcomový scenárista Larry David, (spoluautor proslulé Show Jerryho Seinfelda a autor i protagonista populárního sitcomu Larry, kroť se), debutoval vloni (!) ve svých 68 letech na Broadwayi coby divadelní autor. Larry David napsal brilantní současnou frašku, která plně prokazuje jeho léty cizelované mistrovství ve stavbě slovního i situačního vtipu. Inscenaci vám MdB na své Činoherní scéně představí pouhý rok a půl po jejím prvém uvedení v New Yorku v evropské premiéře. Ryba potmě je příběhem ušlápnutého, sebeironického Normana a jeho excentrické dominantní matky Glorie, která se po smrti jeho otce nastěhuje k Normanovi domů a začne mu razantně organizovat život. Norman tak zoufale lavíruje mezi požadavky své matky, která se nesnese s jeho ženou Brendou, Brendy, která se nesnese s jeho matkou Glorií, a bývalé otcovy hospodyně Manuely, jejíž syn Diego se zesnulému podezřele podobá... Zdánlivě nekomediální téma rodinného úmrtí vyvažuje Ryba potmě brilantními woodyallenovskými dialogy. Role Glorie bude nesporně výtečnou příležitostí pro první dámu českého divadla, paní Zdenu Herfortovou. Pro hořce-komediální roli Normana nemohl být vybrán nikdo jiný než Viktor Skála. V dalších úlohách Lucie Zedníčková, Igor Ondříček, Kateřina Marie Fialová, Josef Jurásek, Jan Mazák, Erika Kubálková, Zdeněk Junák, Mária Lalková, Jan Brožek, Katarína Ptáčková, Vojtěch Blahuta, Jiří Ressler, Dana Puková, Karel Mišurec, Jakub Przebinda a David Kropáč. Režisérem inscenace je Mikoláš Tyc.

Zapomeňte na dělení sangvinik, cholerik... Generace dětí řešily, kdo je Fifinka, kdo Pinďa, kdo Myšpulín a kdo Bobík! Autor a režisér inscenace David Drábek považuje za jeden z největších životních úspěchů toto: „Měli jsme partu a obsazovali ty čtyři role. A já byl obtloustlý a celý Bobík. Ale chtěl jsem tak moc hrát Myšpulína, že jsem ostatním vsugeroval, že se na Bobíka nejvíc hodí vyzáblý klučina s vyčnívajícími řezáky. Od toho momentu bylo jasné, že ze mne vyroste politik nebo režisér.“ Historie legendárních čtyř kreslených přátel začala v roce 1969, kdy se v redakci nakladatelství Orbis objevil čtyřiadvacetiletý Jaroslav Němeček s prvním příběhem, nazvaným Vynález prof. Myšpulína. Původně vůbec nepočítal s tím, že by příhody Čtyřlístku mohly mít nějaké pokračování, ale velký zájem čtenářů si vynutil další díly. A od té doby se tento komiks stal naprosto zásadním průvodcem naším dětstvím nejen let sedmdesátých a osmdesátých. Všichni jsme cestovali v představách do Třeskoprsk i k Blaťáku, do středověku i do hlubin oceánu. David Drábek teď pro vás má pot-pourri všech zásadních fetišů: nebudou chybět roboti, zmenšovací pilulky ani yetti! Legendární postavičky hrají Natálie Holíková (Fifinka), Jiří Panzner (Myšpulín), Vojtěch Dvořák (Bobík) a Pavel Neškudla (Pinďa).

Tato hra je nejen současná, ale dokonce nadčasová. Pojednává o věcech, které doprovází člověka od pradávna: je o touze, o vášni, o strachu a o samotě; zkrátka, jedním slovem: o lásce. Ale nejenom o ní. Je o dobru a zlu v nás. Hlavní hrdina Pavel Protasov sedí pohroužený do svých chemických pokusů, přemítá nad zákonitostmi vesmíru a lepším životě pro všechny, a přitom nevidí, že mu nejlepší přítel chodí za ženou. Nebo to vidí a nic s tím nedělá? Podobně jako nedokáže domluvit zámečníku Jegorovi, aby nepil a nebil manželku? Do jaké míry je tedy svět těch, kteří touží připravit novou skutečnost, v rozporu s realitou? A jak tedy uskutečňování jejich vizí může dopadnout? Jsou ti, kteří jako by „žili jen z paprsků slunce“ povzneseni nad nesličnou skutečností hodni obdivu nebo výsměchu? Hra Děti slunce z roku 1905 - v této úpravě pod názvem Sluníčkáři - patří spolu s Letními hosty k vrcholům Gorkého dramatického cyklu o intelektuálech ve společnosti v přechodu. A třebaže snesou srovnání i s vrcholnými hrami A. P. Čechova a najdeme je na aktuálním repertoáru řady velkých evropských činoherních domů, byly českými divadly naposledy uvedeny před dlouhými 40 lety. Možná za to může množství ideologických nálepek nabalených na tuto jistě ne bezrozpornou osobnost evropské literatury. V našem dnešním světě, který se musí dokázat vyrovnat s důsledky uskutečňování intelektuálských vizí „sluníčkářů“, je nejen kulturně patřičné, ale i obsahově dráždivé zabývat se tímto tématem. Inscenace uměleckého šéfa DnV Juraje Deáka, pro niž vznikl i nový překlad Jaroslava Achaba Haidlera, nepřehlédne současný obsah, komediální dvojznačnost hry, ani autorovu zálibu v „love story“. Hrají Igor Bareš, Simona Postlerová, Zuzana Vejvodová, Ivan Řezáč, Svatopluk Skopal, Tomáš Pavelka, Antonie Talacková, Martin Zahálka, Václav Jílek, Jiří Maryško, Tereza Terberová nebo Jana Kotrbatá, Carmen Mayerová, David Steigerwald, Andrea Daňková nebo Tereza Terberová a Alexandra Tomanová.

Pamatujete-li si novelu Ladislava Fukse (1923–1994) pouze z filmu Juraje Herze, znáte jen jednu její část. Příběh o někdejším vojákovi z první světové války, teď zaměstnanci krematoria a vzorném manželovi a otci Karlu Kopfrkinglovi je nejen hororem ze spalovny lidí, ale také groteskním obrazem rozkladu lidské osobnosti. Panoptikální soubor figurek, které autor vidí jako pouťovou atrakci, se v různých situacích vrací, aby zpochybnil naše konvenční vidění světa. Je to hodně k smíchu... A je to hodně k pláči, co se s člověkem bez názoru a bez páteře může stát, když z něj zájem o pohodlíčko a bezpečí a pocit vlastní důležitosti a nenahraditelnosti udělá aktivní nástroj záhuby. Může to být varovný obraz světa před druhou světovou válkou, dnes to ale může být i varování mnohem obecnějšího rázu. Inscenaci na scéně Stavovského divadla připravil hostující režisér Jan Mikulášek. Do hlavní role byl obsazen Martin Pechlát. Dále hrají Pavla Beretová, Lucie Polišenská, Radúz Mácha, Vladimír Javorský a Klára Sedláčková-Oltová.

Zkrocení zlé ženy tentokrát jako muzikálová komedie. Nesmrtelná klasika zlaté broadwayské éry se zhlíží v nesmrtelné renesanční komedii a svým principem divadla na divadle rovněž vzdává poctu hercům samotným. Můžete se těšit na velká sborová taneční a pěvecká čísla, step a strhující písně jazzového génia Colea Portera. Inscenace vzniká jako připomenutí čtyřstého výročí úmrtí Williama Shakespeara. V režii Lumíra Olšovského hrají Lada Bělašková nebo Martina Šnytová, Jiří Mach nebo Tomáš Savka, Libor Olma nebo Josef Novák-Wajda, Natálie Tichánková nebo Veronika Prášil Gidová, Ivan Dejmal nebo Roman Harok, Peter Svetlík, Pavel Liška, Roman Žiška, Jarmila Hašková, Juraj Čiernik nebo Jan Vlas, Juraj Čiernik nebo Radek Novotný, Adam Živnůstka, Marcel Školout, Jan Drahovzal, Petr Miller, Josef Lekeš a další. Muzikál bude uváděn v Divadle Jiřího Myrona.

Legendární neznaboh a svůdce žen v plzeňském Velké divadle. Uchvácen životem a krásou boří člověk všechny hranice. Kam až může zajít? Don Juan patří k tajemným, často vyhledávaným postavám světového jeviště. Tvůrce láká pro svoji rozporuplnost. Od roku 1665, kdy Molière Dona Juana napsal, se pojetí této figury výrazně vyvíjí. V minulosti byla jednoznačně negativní, zejména pro nestálost v lásce a vzpouru proti církevnímu i světskému pořádku. U lidí, se kterými se Juan střetává, zejména těmi o generaci staršími, jde o fixaci uznávaných ověřených hodnot a podřízení se morálnímu kodexu. Dnes je vzrušující zkoumat, jaké jsou vlastně hodnoty, které tento šlechtic odmítá uznávat. Sympatická je jeho touha vybočovat z řady i odvaha riskovat svůj život. Don Juan je hráč, který se s půvabem, elegancí i dravostí zmocňuje všeho, co je v životě vzrušující a vábivé. Jeho nespoutaná svoboda ale nejen provokuje... Jako sebezničující trip po sebevraždě Evropy vidí Juanovu cestu režisér Martin Čičvák. Do titulní role byl obsazen Martin Stránský. Jednoznačná volba! Věrného pobočníka Sganarela ztvární Jan Holík. Role Dony Elvíry bude poněkud atypicky řešená, v úloze kombinující činohru a zpěv se představí operní pěvkyně Radka Sehnoutková.

Komediálně a hudebně laděná divadelní pocta velkému dramatikovi. Také mladoboleslavské divadlo sáhlo po populárním průletu shakespearovskými inscenacemi. Na první pohled nesplnitelný úkol si vzali jako výzvu tři američtí dramatici a v roce 1987 se uskutečnila světová premiéra této komedie, která od té doby slaví úspěchy po celém světě. V bláznivé revue různých hudebních žánrů je divákům představeno souborné dílo největšího dramatika všech dob Williama Shakespeara. Tři herci, kterým je text určen mají za úkol během dvou hodin zahrát Macbetha, Julii, Hamleta, Ofélii a další plejádu postav, jako kdyby je popoháněl Shakespearův citát: „Jsme podřízení času. Čas velí: VPŘED!“ Alena Bazalová, Karolina Frydecká a Aleš Petráš, to jsou oni, kteří to musí ve 120 minutách všechno stihnout. Obsazení hereček je pro tuto hru netypické, ale záleží na tom? Režisérkou inscenace je Tereza Karpianus.

Z dílny jednoho z nejslavnějších současných anglických dramatiků vybrali příbramští tvůrci pro své diváky situační komedii s detektivní zápletkou, která přináší originální příběh i postavy: Londýnská prostitutka Poopay se zcela nevinně připlete do společnosti podvodníků a také do případu vraždy. Díky němu se prostřednictvím podivuhodného stroje času dostává do minulosti. Ona a další dvě ženy pak svádějí závod s časem a snaží se změnit běh událostí tak, aby zabránily vlastnímu násilnému konci. Nesmírně zábavná kombinace osvědčených komediálních motivů s prvky thrilleru vám možná připomene slavné filmové komedie Oldřicha Lipského. V režii Jana Pechy hrají Kateřina Janečková, Helena Karochová, Eliška Dohnalová, Vladimír Senič, Filip Müller a Martin Kraus.

Ondřej Sokol přeložil a režíruje v Činoherním klubu již čtvrtou divadelní hru Martina McDonagha. Jeho Kati byli uvedeni poprvé v září loňského roku v londýnském Royal Court Theatre. Hra se odehrává v Anglii v době, kdy byl zrušen trest smrti. A kati měli problém... Právě vysloužilý kat Harry, místní celebrita a hodpodský v severoanglickém městě Oldhamu, je nucen nové situaci čelit... Ačkoliv příběh je fikcí, hra vychází z reálných faktů: Britský parlament schválil v roce 1965 zrušení trestu smrti za vraždu. Za velezradu, špionáž, násilné pirátství a žhářství v královských loděnicích se ale stále mohlo popravovat. Absolutní zákaz trestu smrti Británie přijala až v roce 1998. Harry Wade neexistoval, postava je ale pojmenovaná podle popravčích Stephena Wadea a Harryho Allena. Allen vedl 41 poprav, včetně poslední popravy v Británii v roce 1964. Tak jako McDonaghův Harry nosil motýlka. Albert Pierrepoint opravdu žil a za 33 let popravil 400 lidí. Přesto nevěřil, že má trest smrti odstrašující funkci. Pierrepoint a několik dalších katů napsalo memoáry. Jak Allen, tak Pierrepoint vedli vlastní hospodu. Na jevišti Činoherního klubu se představí Martin Finger, Dana Černá, Štěpánka Fingerhutová, Ondřej Malý, Jaromír Dulava, Vladimír Kratina, Otmar Brancuzský, Václav Šanda, Tomáš Jeřábek, Dalibor Gondík, Alois Švehlík a Ondřej Sokol.

Nelítostná komedie podle slavného Formanova filmu líčí peripetie nepovedeného hasičského bálu. Komedie o tom, jací jsme byli, nás zavede do malého města, jehož obyvatelé si jdou vyrazit na bál dobrovolných hasičů. Diváky čeká spousta úžasných dobových hitů, postavy hry si ale kromě tance užijí i neplánovaných problémů. Muži se hádají se svými ženami, pijí a perou se, předvádějí, dohadují a podezírají. Připravená tombola je rozkradená, volba nejkrásnější dívky plesu je směšná fraška a adeptky na miss se stydí a utíkají… A k tomu všemu požár! Sarkastický humor nešetří nikoho a nic. Odkrývá lidskou bezohlednost, zabedněnost, aroganci i prázdné fráze, kterými se kde kdo zaštiťuje. Mravní stav společnosti se tu zrcadlí především v postavách starých lidí, obětí organizačních zmatků, živelných katastrof a hlouposti jejich bližních. Scénář slavného nadčasového filmu je podobenstvím, které platí v mnoha dobách a mnoha zemích. Poznáme se v něm i dnes? V režii Petra Novotného hrají Romana Chvalová, Jindra Janoušková, Veronika Macková, Ludmila Mecerodová, Dagmar Novotná, Martina Sikorová, Lída Vlášková, Vlastimil Čaněk, Petr Dohnal, Jan Hyhlík, Jiří Kalužný, Josef Láska, Tomáš Lněnička, Martin Mejzlík, Jan Musil, Milan Němec, Josef Pejchal, Alexandr Postler, Zdeněk Rumpík a Radek Žák.

Klicperovo divadlo představuje českou premiéru úspěšné britské komedie. Intelektuálové Oliver a Emily se přestěhují z Londýna na sever Anglie. Jednak tam je levnější bydlení, jednak Emily coby vzorná salonní levičačka touží po tom, aby jejich děti vyrůstaly mezi „skutečnýma lidma“. Dva tihle „skuteční lidé“ teď míří na návštěvu: Dawn a Alan, manželé odvedle, které Oliver s Emily pozvali na přátelské posezení. V úhledném obýváku se tak střetne metropolitní kavárna s kulturou plechovkového piva a na povrch vyplouvají dávné ambice, touhy i předsudky. Někde kolem brousí jedna otravná kočka, leckdo skrývá temné tajemství a není vůbec jisté, jak celé tohle blízké setkání třetího druhu dopadne. Premiéra této komedie proběhla v březnu 2014 v komorním Orange Tree Theatre, kde o ni byl takový zájem, že se záhy přesunula na West End do St. James Theatre. Obě tato uvedení provázela mimořádná přízeň publika i nadšené kritiky, které ji mimo jiných přirovnávaly k Bohovi masakru Yasminy Rezy. Těšte se tedy s námi na tuto konverzačně-situační komedií, která tematizuje podstatné a nejen humorné aspekty života v současném světě a která kromě precizních dialogů, spousty humoru i vážných témat, pohrávání si s žánrem a komediálními stereotypy nabízí velké herecké příležitosti pro čtyři herce (Natálii Řehořovou, Jiřího Zapletala, Kamilu Sedlárovou a Jana Vápeníka) v režii Petra Štindla.

Začíná to skoro jako anekdota. Potkají se dva… kteří odešli ze země, kde se nedalo žít, a hledají místo, kde by se žít dalo. Hovory dvou mužů (Miroslav Hanuš a Miloš Kopečný) tvoří intelektuální rovinu inscenace, v ostrém protikladu k ní stojí rovina hudební, tentokrát krajně brutální – songy Tiger Lillies v podání herců Divadla v Dlouhé (Eva Hacurová, Veronika Lazorčáková, Magdalena Zimová, Martin Matejka a Jan Meduna) za doprovodu profesionálních hudebníků (Milan Potoček, Jan Buble, Slávek Brabec a Tomáš Makovský). Čas čekání (na pas? na odsunutí jinam? na změnu poměrů doma?) vyplňují naši dva muži rozhovorem na pokračování, baví se o tématech, která je pálí, která visí ve vzduchu. Jejich rozhovor skončí stejně neplánovaně, jako začal. Prostě proto, že se připozdilo nebo musejí opustit svoje dočasné útočiště. K žádnému podstatnému závěru svojí debatou ani nedojdou. Možná to bude chvílemi dokonce vypadat jako náhodný výsek nekonečného dialogu, který vede každý sám se sebou, ve své hlavě. Ale přesto je důležité, že leccos bylo vysloveno. Inscenaci společnými režijními silami připravili Jan Borna a Miroslav Hanuš. Hraje se v komorní úpravě s diváky na jevišti.

Letošní činoherní pohádka plzeňského divadla nás zavede do kouzelného světa animovaných večerníčků. Postavy Boba a Bobka není třeba dlouze představovat. Jsou to dva králíci, kteří žijí v klobouku kouzelníka Pokustóna. Bob je větší, chytřejší a často zaujímá pozici rodiče. Bobek je menší, bláznivější, ale šikovný a nápaditý a je často spíše v roli dítěte. Oba králíci mají originální nápady, které je často dostanou do potíží a jsou základem jejich komických příběhů. Boba a Bobka nastudoval na Malé scéně Nového divadla mladý talentovaný čerstvý absolvent DAMU Josef Kačmarčík. Králíky z kobouku si zahrají Ondřej Vacke a Marek Mikulášek. Králíci v podání herců připomínají spíš dva obyčejné kluky, kteří neustále vymýšlejí nejrůznější hry a lumpárny. V mnoha dalších úlohách se představí Apolena Veldová, Andrea Mohylová, Josef Nechutný a Petr Konáš. Hravá inscenace je určena dětem všech věkových kategorií.

Opuštěné místo kdesi v Africe. Během jednoho podvečera a noci se odehraje tajemný příběh, který svede dohromady čtyři lidi. Blíží se bouře, ve vzduchu je cítit vůně podmanivé bungeviley a – smrt. Leona, která právě přijela z Paříže, jakoby vstoupila do krajiny svých nepokojných snů. V dálce se ozývá psí štěkot. Řekl jí, že jsou tu jen dva muži, jenže náhle se objeví třetí, ten pravý. Hra francouzského dramatika Bernarda-Marie Koltèse, bude zářit do očí spalujícím sluncem, pálit horkem a dusit všudypřítomným tělesným pachem. Režisér Michal Skočovský obsadil trojici herců z hereckého souboru Činoherního studia – v roli Horna se představí Matúš Bukovčan, syrového Cala ztvární Jan Plouhar a senzitivní Leonu Marta Vítů. V titulní roli Alburyho se poprvé na prknech ústecké činoherní scény ukáže rodilý Afričan, Maxime Mededa. A je to i poprvé v historii, kdy Alburyho na prknech českých divadel nehraje Čech, ale Afričan.

Sen noci svatojánské patří nesporně mezi nejkrásnější a diváky nejoblíbenější Shakespearovy komedie. Tento kouzelný příběh, odehrávající se o májových svátcích by se nejspíš nikdy nestal, nebýt jedné čarovné noci, která všechny bytosti pojí, rozděluje a znovu svádí dohromady. Dva páry poblázněných milenců, král Théseus a krásná Hippolyta, král s královnou elfů, všudypřítomný Puk nebo skupinka řemeslníků, kteří musí přes noc secvičit „krutěkrvavou komedii k pláči“ o osudové lásce. Ti všichni se stávají součástí magické letní noci, během níž je vše dovoleno a stát se může cokoliv... Touto inscenací se Divadlo Na Fidlovačce přidává k připomenutí 400. výročí Shakespearova úmrtí. Tvůrci v čele s režisérkou Kateřinou Duškovou sáhli po překladu prof. Martina Hilského. Účinkují Aneta Krejčíková, Elizaveta Maximová, Gustav Hašek, Vincent Navrátil, Lukáš Adam nebo Jakub Albrecht, Iva Pazderková, Jiří Racek, Jakub Slach nebo Ctirad Götz, Miloš Vávra, Zdeněk Palusga, David Hák, Josef Zýka, Jáchym Kučera a Dalimil Klapka.

"Pro tebe cokoliv" je výborná francouzská komedie, která s velkým úspěchem baví celou Paříž. Mateřská láska nemá žádné hranice. Takže když si vaše milovaná dcera usmyslí, že se chce stát humanitární pracovnicí v Africe, co uděláte? Samozřejmě ji podpoříte, protože pro ni byste udělali cokoliv! I kdyby to mělo znamenat, že se z kožešin převlečete do oblečení z biobavlny, sundáte paroží ze zdí a nově zařídíte celý byt, namísto steaku připravíte zeleninové hody a na výběrovou komisi zahrajete divadlo, že jste "alter-globalizační nadšenci", i když nemáte ponětí, co to je. A kdyby to bylo málo, z matky - zkorumpované právničky - udělejte obhájkyni lidských a zvířecích práv, otce - operního pěvce - vydávejte za sirotka v důchodu a bratra za afrického bojovníka za svobodu. Završte to adoptováním hluchého, slepého, pajdajícího králíka a to by bylo, abyste nebyli přesvědčiví...! V komediální inscenaci se představí Jana Paulová, Pavel Zedníček, David Suchařípa, Pavla Vojáčková-Rychlá, Ladislav Hampl, Simona Lewandowska a Kristián Kašpar. Režíruje Petr Kracik.

"Kdo říká, že není magor, neříká pravdu." Předlohou tohoto slavného divadelního textu je dramatizace třetího dílu norské kultovní trilogie o chovanci psychiatrické kliniky Ellingovi (Axel Hellstenius), která byla inspirována románem Pokrevní bratři (IngvarAmbjørnsen), v České republice známá jako Chvála bláznovství. Chvála bláznovství je příběhem dvou přátel Ellinga a Kjella Bjarna, jež spolu sdíleli pokoj v ústavu pro duševně choré, a kteří stojí před velkou výzvou začít společný život mimo stěny léčebny. Divák se stává svědkem jejich střetávání se s každodenní realitou, která je pro oba přátele komplikovaná a přináší řadu velmi humorných situací, zároveň však, pod odlehčeným tónem, dobře rozumí osamocenosti hrdinů, jejich strachu z lidí i touze po lásce a přátelství. Elling a Kjell stojí na prahu nového "opravdového" života... Dvě krásné role v tomto komediálním příběhu si zahrají Filip Blažek a Martin Hofmann. Doplní je Michal Slaný, Lenka Zahradnická a Šárka Opršálová. Režisérem inscenace, která pravidelně bude uváděna na jevišti Divadla Palace, je Jakub Nvota.

Obdivovaná i zavrhovaná, taková byla filmová hvězda Lída Baarová, jíž se stal osudným vztah s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Osud Baarové provokuje fantazii tvůrců napříč žánry, nový muzikál však slibuje zcela jiný pohled. Původní český muzikál dvou předních autorů vznikl přímo pro muzikálový soubor DJKT. Jeho cílem není zhudebněný dějepis, ale zcela jiný pohled na známou látku, vztah herečky Lídy Baarové a říšského ministra Josepha Goebbelse. Nový muzikál je tak spíše varietní groteskou, jíž diváky provází dva hudební klauni. Autoři nás svým specifickým pohledem plným ironie, sarkasmu a provokativnosti nechávají v rychlém revuálním sledu nahlédnout do filmových ateliérů, nočního baru, nacistických kuloárů či poválečné soudní síně... Do hlavní role Baarové je obsazena muzikálová herečka Alžbeta Bartošová. Jako Fröhlich se představí Petr Vondráček nebo Daniel Bambas, Goebbelse ztvární Petr Jeništa, Hitlera Aleš Kohout, v ostatních rolích účinkují známé tváře plzeňského muzikálu: Stanislava Topinková Fořtová, Venuše Zaoralová Dvořáková, Roman Krebs, Jozef Hruškoci a další. Scénu vytvořil Daniel Dvořák, kostýmy Ivana Brádková. Režisérem inscenace je Roman Meluzín.

Divadelní hra Odvolání (v originále Mass Appeal) amerického dramatika s italsko-irskými a rusko-židovskými kořeny Billa C. Davise, který není u nás příliš známý, měla premiéru v Manhattan Theatre Club a poté byla přenesena na Broadway, kde získala cenu Outer Critics Circle Award. Odvolání má též filmovou podobu, ve které excelovali Jack Lemmon a Zeljko Ivanek, a tato filmová adaptace byla kritikou označena za jeden z nejlepších deseti filmů roku. Hra se zabývá tématem nezávislosti jedince v tradičně fungující instituci. Tu zde zastupuje katolický seminář: mladý posluchač se obrátí na populárního a věřícími velmi oblíbeného faráře o radu a pomoc. Začne však narážet nejen na církevní řád, ale především na zkostnatělost pozemských zástupců církve. Za své neortodoxní přístupy má být vyhoštěn ze semináře. Tato hra je propracovanou studií charakterů, ale oplývá i komickými situacemi, které její apel nijak nesnižují, naopak zdůrazňují hlavní téma a myšlenku, a to je osobní odvaha každého z nás. Pro realizaci této hry a ztvárnění role faráře byl osloven Miroslav Táborský. Na jevišti ho doplní jeho kolega z Divadla v Dlouhé Filip Cíl.