Reflexe

Strindbergovo komorní drama Slečna Julie z roku 1888 bývá právem, i díky jeho předmluvě, označováno za skandinávský manifest naturalismu. A právě tuto psychologickou hru vybrala dramaturgie Středočeského divadla Kladno pro další inscenaci v experimentálním prostoru Divadla Na Točně. Volba je to více než dobrá, zvlášť když byla k režii pozvána mistryně (nejen) komorního žánru Lída Engelová. Režisérka Engelová spolu s dramaturgyní Klárou Novotnou příběh razantně zkrátily a

Středočeské divadlo Kladno uvádí již tradičně svou poslední premiéru divadelní sezóny v zahradě kladenského zámku. Po Goldoniho Sluhovi dvou pánů a Shakespearově Snu noci svatojánské padla dramaturgická volba na Goldoniho „charakterovou“ komedii Poprask na laguně (Le baruffe chiozzotte) z roku 1762. Tato hra je vpravdě vrcholným dílem kontextu Goldoniho divadelní reformy – posun od komedie typů (commedia dell´arte) k charakterové komedii – a je do jisté míry i autorovou aut

Do Středočeského divadla Kladno (SDK) se přesně po deseti letech a deseti dnech vrátil dramatik a spisovatel Victor Hugo, po Tarantově inscenaci Zvoníka od Matky Boží (20. 9. 2006) zde měla 30. 9. 2006 světovou premiéru velká romantická hra Pavla Šimáka – variace na motivy Hugovy téměř polozapomenuté hry Lucrezia Borgia (srdce a jed). SDK jí otevřelo první divadelní sezónu pod uměleckým vedením Štěpána Chaloupky. Režisér a autor inscenovaného textu Pavel Šimák si byl při

Hra na vraždu. Hra na oběť. Hra na vyšetřování. Hra na pravdu. Hra na život. To jsou základní principy detektivní hry Osm žen renomovaného francouzského bulvárního dramatika Roberta Thomase (* 1930). A právě HRU si za základní inscenační klíč zvolil režisér Miroslav Pokorný pro svou inscenaci Osmi žen v Pidivadle, stálé scéně Vyšší odborné školy herecké, kterou připravil spolu se spolupedagožkou Emmou Černou se svým absolventským ročníkem. Volba titulu je poněkud zvláštní,

Režisér Miroslav Pokorný, zakladatel a dlouholetý umělecký šéf Divadla AHA, je proslulý svou velkou režijní invencí, téměř nekonečnou obrazností, vytříbeným citem pro styl a průbojnou dramaturgií. Tyto své kvality uplatňuje již čtvrtým rokem jako pedagog Vyšší odborné školy herecké, kde ve „šťastném“ tandemu s herečkou Emmou Černou učí herecké výchově. Z jejich společné dílny vzešla v Pidivadle režijně a dramaturgicky (částečně i interpretačně) výrazná absolventská inscenac

Docela velké divadlo má své domovské působiště sice v Litvínově, avšak se svými inscenacemi vyjíždí po celé republice. Z režijní a dramaturgické dílny manželů Galinových vzešlo kromě řady inscenací pro dětského diváka také několik večerních představení, které pražské publikum může pravidelně vidět v Divadle U hasičů, stagionové scéně, jež je doménou především produkcí různých agentur. S Docela velkým divadlem spolupracují i známé tváře pražského divadelního života, takže „p

Historická tragédie Coriolanus nepatří mezi Shakespearovy hry, které se často střídají na repertoáru divadel. Obsahuje ponuré téma politických pletich, pojednává o válkách, zastavuje se uprostřed cesty mezi autokracií a demokracií, přesto inscenování těchto politicky přímočarých témat může ukázat zajímavé podobenství. Shakespeara není nutné nějak aktualizovat, neboť politické principy řízení selhávají stále, nejen pohlížejí-li do tváře zmanipulovaného davu. Coriolanus je čl

Na sklonku roku 2005 uvedlo Národní divadlo hru Vladařka závist aneb Zahradníkův pes z pera čelního představitele španělského zlatého věku, Lope de Vegy. Hostující režisérka Enikő Eszenyi upoutala pozornost publika naší první scény již svou předchozí prací; její tři režie Shakespearových komedií představovaly pro (české) divadelní klima energický a vcelku nápaditý příspěvek, a setkaly se více méně s pozitivním ohlasem z řad diváků i kritiky. Její aktuální inscenace pojednáv

Poslední období Divadla Příbram je spojeno s návraty inscenací, které slavily úspěchy v jiných divadlech a jež jejich inscenátoři přezkoušeli s místními umělci. Některý návrat byl šťastný – jako Rychlé šípy, jiný zbytečný (Donaha!) a občas i katastrofální, jako inscenace Shakespearova Othella (především kvůli představitelům Desdemony a Jaga). Úspěch onoho návratu, který sám o sobě není špatný – vždyť co mělo úspěch v jednom divadle, může mít úspěch i v divadle druhém, zálež

Hra irského dramatika Seana O’Caseyho Penzion pro svobodné pány (1951, Bedtime Story) je v našich zemích známá ve výborné variaci Jiřího Krejčíka, který ji u nás proslavil především díky svému stejnojmennému filmu (1967) a legendární inscenaci v Činoherním klubu (1965 a 1975). Režisér Milan Schejbal, nový umělecký šéf Divadla A. Dvořáka, si právě tuto hru zvolil pro svůj „šéfovský“ debut na Malé scéně DADP. Volba je to ambivalentní: na jedná straně se jedná o kvalitní, divá