Reflexe

Po inscenacích her Thomase Bernharda Ritter, Dene, Voss a Divadelník v režii J. A. Pitínského se na repertoáru objevilo v režii Juraje Nvoty Náměstí Hrdinů - poslední hra tohoto kontroverzního rakouského dramatika. Jeho hry se na česká jeviště prosazují sice pomalu, ale jejich inscenace zato nezůstanou bez povšimnutí. Národní divadlo například nedávno uvedlo Minettiho a na malé scéně Divadla Kolowrat skandální hru Před penzí, která v době prvního uvedení v Rakousku vyvolala

Ubohý vrah je hra, která hledá tenkou hranici mezi rozumem a citem, šílenstvím a bezmocností. Geniálně vystavěný dramatický oblouk využívá hamletovskou variaci i sémantiku psychoanalýzy. Koho vlastně v postavě Kerženceva Pavel Kohout představuje - herce, blázna, nemocného člověka, oběť? Šílenství rozumu a vášně uprostřed milostného trojúhelníku se odehrává v kulisách psychiatrické léčebny, v inscenaci Divadla pod Palmovkou spíše dávného času. Anton Ignatěvič Keržencev zabil

Nový tým uměleckého vedení činohry ND se na úvod představil divácky vděčnou, ne-li nejvděčnější klasikou: nadčasovým manifestem cti, přátelství a lásky, jak svého Cyrana z Bergeracu charakterizují. Michal Dočekal je zárukou přehození výhybky dosavadního strnulého inscenačního stylu a zdá se, že koncepce činohry ND pak vedle klasiky přece jen zkusí pár "experimentů" z rodu "podob současného dramatu". Ovšem i na Cyrana, ten mýtus romantického dramatu, který je plný vzletných

Mýtický rámec, tedy konstrukce počítající se záštitou bohů, v Sofoklovi již jako by neobstál. Rodí se tragický člověk s tíhou vědomí a také otázkami. V tragické perspektivě ještě sice není zobrazována fakticky možná skutečnost, jen se vymezuje problém a je hledáno k němu stanovisko, které však pro ambivalentnost situace nelze postihnout. Při hledání pravdy nutně musí být veden dialog (postava - chór, mýtus - přítomnost). Pak vidíme, že dvojznačnost antického myšlení Oidipov

Osiřelý západ? Brutální i dojemný příběh dvou bratrů, opilého faráře a jedné holky. O tom, jak je celý svět v troubě. V Činoherním klubu mladý režisér Ondřej Sokol vytvořil svérázný mikrosvět tragické reality bytí. ...Takový bordel na jevišti jsem už dlouho neviděl, stejně tak fyzické nasazení herců a hlavně tu nádhernou pravdivost čtyř postav "současného" světa s jeho vyprahlostí (osiřelostí?) hodnot. Režie vše zasazuje do roviny tragikomické brutality a herci skrz parádní

Komedie o německé duši Vor dem Ruhestand (Před penzí) vznikla v roce 1979 a poprvé byla uvedena ve Stuttgartu. Způsobila skandál. Thomas Bernhard ji napsal jako satirický příspěvek do diskuse kolem odstoupení tehdejšího ministerského předsedy bádensko-würtenberského kraje Filbingera, který musel "před penzí" ukončit svou politickou kariéru. Důvodem byla jeho odhalená nacionalistická minulost, působil jako vojenský soudce fašistického režimu a posílal lidi na smrt ještě po k

»Proč jsem se narodil, když musím umřít?« Téma stáří a smrti je jedno ze základních témat Ionescovy tvorby. Existenciální zmatek modeluje charaktery i konflikty. Král Bérenger I. podstupuje rituální zápas se smrtí. Končí majestát a přetvářka, realitou je smrt, která si žádá obnažení. Už za pár okamžiků... V absurdní kompozici tušíme Ionescův odmítavý postoj k existenciální kategorizaci, jako by vystavoval existenciální testament s razítkem symbolické satiry. Jeho postavy

Tak trochu nečekaně zakotvila vlajková loď "cool" dramatiky uprostřed poetiky Divadla Nablízko. Šokující Mayenburgova hra Tvář v ohni je snad lákavá pro svou freudovskou analýzu základní rámcové jednotky spolužití, z níž se vymezuje vzdor nezakotveného jedince vůči ní samé. Teenager Kurt si pamatuje na svůj porod - vidí oheň: „Vy všichni máte falešnou představu o životě. Člověk je nástroj. Spaluje se pohonná hmota a ono se to pohybuje. Při tom vzniká žár. Dokud se člověk sp

Návrat jakožto čechovovský prvek (Koltès ruskou klasiku velmi ctil) anticipuje možné nastolení životní rovnováhy. Cesta k místu a účelu identity "nezařazeného" jedince, třeba i do vyprahlé pustiny přežitých hodnot, bude mít svůj význam, nalezne-li člověk schopnost být sám sebou. V Návratu do pouště si provokující Koltès neodpustil hned dvojí ironii: okamžité zapochybování, jestli nový začátek skutečně začátkem je, a pro případ dalšího zkratu se pojistí narozením s

Hvězdář Hanzelín je mrzout, který nemá rád ženy, neboť jedna taková osoba mu vyfoukla objev nové komety. Jenže láááska brááány otevírááá a i na morouse Hanzelína jednou dojde: mladá astronomka Voborníková ví, jak to zařídit. Situační veselohra od zapomenutého humoristy, v níž ženy občas jsou muži, pojednává s decentním šarmem "filmů pro pamětníky" o několikerém vzedmutí citů pod hvězdami. Studiu Ypsilon se konečně povedl "objev" hry. Skružného svižnost dialogů a situační pr

„Obecenstvo v hypnotizující hrůze hledělo na Fausta vyvolávajícího ďábla…”, tak možná hledělo dávné publikum na prvního Fausta dějin divadla, Fausta "marloweovského" ze 16. století. Ta věta s určitou obavou mne napadla ve chvíli, kdy diváci faustovského projektu Divadla Komedie následují beztvářné postavy v černých hábitech do labyrintu vyšehradského podzemí. Jako by se v podzemním sále zvaném Gorlice, který funguje jako lapidárium šestice originálních soch z Karlova mostu,

Téma "revoluce" se znovu objevuje v Divadle v Dlouhé prostřednictvím Dostojevského Běsů. Dynamika cesty do propasti je proti inscenaci Obrazy z Francouzské revoluce rozehrána ze surreálné roviny podvědomí nihilistické duše. Čím to, že ty záhadné obrazy ruské fanatické duše jsou dnes varujícím psychologickým hororem, když na začátku byla snad jen pouhá ironie vůči anarchistickým tendencím určitých skupin? Temnota jako by vůbec nevycházela z jednání Dostojevského postav, kter

»Musíš! Budoucnost!« Oblomovština! Od euforie k úpadku? Choroba s diagnózou charisma a duševní inteligence s absencí smyslu života a konstruktivních činů? Jinakost v pragmatickém světě? "Zbytečný člověk", ač sympatický. Je-li živější žít - a Oblomov to jistě ví, tak proč raději smutně rezignuje? Co jiného může narušit domovsky teplou pohodlnost než atak přicházející činorodosti. Fenomén lenosti ve stavu "opatrné" extáze žije neustále s předpokladem, že bude vynesen do mí

»Jak já mám rád váš pozemský realismus! Všechno je tu krásně vymezené, geometrie, vzorečky, zatímco u nás tápeme v neurčitých rovnicích.« Otcovražda je ten nejtěžší možný hřích, ale podle čeho měřit hrůznost zločinů? Je usvědčení z viny závěrečnou fází čertovské hry, nebo jen komplementem k lhostejnosti chladných srdcí? Ďábel si nad zmučenou ruskou duší píská. A Bůh? Ten je svědkem exemplárního rouhání. Starý Karamazov vidí, že v tomto světě nejsou vykoupeny slzy trýzn

...Jistý si nemůže být ani divák při virtuální a zároveň "akční" cestě prostory divadla... Začíná se v divadelní kavárně Tragédie, během dvou hodin sestoupíme až na jeviště. Tahle detektivka je bez detektiva a divák je vždy na místě činu. Divadlo Komedie vlastně nabízí reálné spoluprožití oněch dráždivě úzkostných pocitů, které umí vykouzlit jen mistrně sestavená zápletka detektivního žánru. Naivita příběhu napětí nevylučuje, obdobně jako v pohádkách. Proč tedy s herci s ch

Otec: »Zajímalo by mě, jestli se žárovka vejde do pusy.« Petr: »Obživla mi deka. Jsem z toho trochu v šoku.« Jana: »Tak jsem kurva, ale nejsem úchyl.« Jiří: »Skutečný šílenství je stejně vzácný jako genialita nebo absolutní sluch.« Jiří+Alice: »Šílený oči berem. Ale lidi tady je mají prostě vyhaslý. Mají oči zaražený hluboko v obličejích jako třešně v nějakém těstě.« Matka: »A ty nevíš, co se stalo v Čečně?« Eva: »Začali jsme spolu žít ještě v době, kdy jsem byla figu

Spíše než naděje zbývají rodině Rice krachy. Slavná hra "rozhněvaného mladého muže" J. Osborna Komik (v originále The Entertainer) pojednává o rozpadu rodinných vztahů na pozadí úpadku music-hallu. Je v tom konec jedné velké epochy kabaretů a šantánů, zároveň však i dramatická sonda do psychických nálad alkoholem odepsaných jedinců. Outsideři z okraje společnosti jako by prožívali jeden nepřetržitý smutný večírek - důvody, proč nalít další sklenku, se najdou vždy. Jsou zaja

Téma "Ondina" je mnohobarevným příběhem s tajemstvím. Hledání světa lásky "generačně" zlákalo i mladé Divadlo Nablízko, které se skrz rusalčí smích i slzy pokouší promítnout svůj vlastní pocit. Jde o to, jestli křehký diadém absolutní lásky se bude třpytit v pohádkovosti jezerní mlhy, nebo bude promyšleně rozbit experimentálním uchopením rusalčí zpovědi a zdůrazněním celkové bezvýchodnosti. Bohužel platí možnost první, přitom mladí herci jistě vědí, že iracionální podstata

Historická tragicko-komická hra Král Jan vznikla Dürrenmattovým přepracováním rozvláčného Shakespearova dramatu. Vzniklo nadčasové zrcadlo zvůle mocných, kteří pošetile zabředávají do systému politického radikalismu ve jménu moci. Je to zvláštní partie, figurkami té hry jsou vrazi a oběťmi nevinní. Mravní nihilismus vládnoucích vrstev se vzpíná dle pohybu daného systému a ničivá dostředivost vítězných výpadů, dohod i nedohod samozřejmě zůstává z pozice mistrů taktiky nepozo

V den výročí smrti Agathy Christie uvedlo Divadlo v Dlouhé svou premiéru dramatické verze Pasti na myši. Hold první dámě světové detektivky je režisérem Janem Bornou koncipován s důrazem na detaily či reálie, evokující půvabný retrostyl staré dobré Anglie. Možná, že to opravdu byla doba, kdy se vraždilo decentně. A jak postupuje čas, je to nejen idealizace, ale i racionální náhled na jistou nepravděpodobnost dění a zvratů, jež vše přibližuje k pohádce. Samozřejmě, je to hra