Ba-jo

Po několika letech a po již osmi zhlédnutých reprízách (snad ve všech možných alternacích) se moje vášeň pro tento unikátní muzikál z pera Davida Bowieho vyšplhala na absolutní vrchol. Tomuto žánru běžně nepropadám a spíše se mu vyhýbám, ale toto předvedení v "činoherním" divadle si mě získalo nejen díky kvalitě předlohy, ale zejména díky kvalitě jeho předvedení. Hudebním ani pohybovým výkonům nelze ani po těch letech nic vytknout, ba naopak vše krásně uzrálo. Těším se, že brzy oslavím i svou desátou navštívenou reprízu a že budu opět příjemně dojatý. "Oh, we can be heroes. Just for one day!"

Mistrovský román, mistrovsky převedený a předvedený na prknech ND. Ústřední Radúz Mácha a Pavlína Štorková podali vrcholný výkon hodný naší první divadelní scény. Skvělá scénografie a hlavně jasně a srozumitelně předané poselství románu Stefana Zweiga, které vůbec není zastaralé. Bravo!
PS: "Žádná vina není zapomenuta, pokud o ní ví svědomí."

Kongeniální spojení nového cirkusu a pantomimy rozhodně není cestou do slepé uličky. Pevně věřím, že spolupráce Radima Vizváryho s Losers přinese ještě další podobně skvělé počiny. Budu je s radostí očekávat.

Zajímavý hudebně-tanečně-činoherní počin. Škoda, že se za těch 70 minut nepodařilo více propojit jednotlivé složky. Taneční čísla působila někdy až příliš exhibičně a činoherní výstupy zase dost izolovaně. Působivé tak byly především hromadné scény, kdy "táhli" všichni za jeden provaz.

Matka i Otec Ubu v podání Hany Mathauserové a Petra Pochopa jsou výborní a žánrově přesní. V mini prostoru malé scény D21 dokonce i věřím, že by utáhli celé představení jen ve dvou a bez většího množství rekvizit a přestaveb. Možná mé hodnocení nepříznivě ovlivnily technické problémy, které provázely první reprízu, ale i tak stojí Král Ubu v D21 za pozornost a je opět až děsivě aktuální.

Zvolená forma i pomalejší tempo mi přišlo v souladu s textem a tématem. Bavil mě ten dominový efekt, kdy každá nově přicházející postava posouvá celý děj někam dál a jinam. Vizuálně rovněž velká spokojenost.

Povedená a nejen vtipná "lesní" hříčka, kterou bych si dobře dokázal představit i na nějaké letní scéně. Natálii Drabiščákové seděla role nejlíp a bylo to znát!

K čertu s nějakou hlubší myšlenkou, ta by zde naopak mohla spíš uškodit. Pobavil jsem se královsky!

Prvotně mě zarazila obří černá dekorace v obrovském a surovém prostoru Jatek, kde by divák spíš očekával třicetičlenný ansámbl a nějakou moderní operu. Objevily se však "jen" dvě dívenky a předvedly v roli dvojjediné Amerikánky Emy strhující, komorní a emotivní výkon jednoho pravdivého a pohnutého osudu se silným poselstvím. Pohybově a emocionálně náročný výkon zaplnil bezezbytku nejen ten obří prostor, ale věřím, že i hluboce zasáhl každého z diváků. Před hereckým výkonem Terezy Voříškové a Elišky Křenkové mi nezbývá než se hluboce uklonit. Velká poklona patří i celému tvůrčímu týmu.

Pro vyznavače hodně černého humoru "must see" záležitost! Já k nim také patřím a tak jsem se na premiéře úžasně bavil od začátku do konce a se mnou celý sál. Pevně věřím, že má tento titul v Ústí úspěch zaručen. Premiéra Zuzany Truplové v ústeckém souboru dopadla na jedničku. Na jedničku s hvězdičkou však excelovala perfektní Anička Fišerová! Nejen kvůli ní se s chutí příjdu podívat znovu!

Zase originální, zase skvěle využitá každá vteřina, zase spousty skvělých nápadů dotažených do detailu. Nic podobného jsem na jevišti ještě neviděl! Hudební a zejména pohybová složka této "němohry" jsou dechberoucí, stejně jako fyzicky velmi náročné provedení všech akterů této netradiční lesní show!