Janis

Na tomhle kusu byla asi nejlepší předloha, kterou všichni znali a z jejíž kvality dramatizace NDB těží. Přesto, že herecké výkony byly kvalitní, se mi bohužel nelíbila ani struktura této dramatizace, ani režijní zpracování. První půle ještě přijatelná, po přestávce už dost nudné. Legátové pevní a svébytní horalé se tady změnili vesměs v primitivy a opilce, trpící své ploché životy na podivné a mentálně izolované periferii... No, škoda.

Uuuh.
Obskurní kabaret, co si dělá prču z provokativní a ostré Fassbinderovy předlohy. Stěží lze uvěřit, že autoři v čele s režisérem fakticky sdílí Fassbinderův odsudek maloměšťáctví, konzumerismu, popkultury, když sami využívají právě ty prostředky, kterými RWF pohrdal. A když to, co chtěl RWF osvobodit (zprostředkovaně i ústřední dvojici) cíleně zesměšňují, čímž téma nejenže marginalizují, ale předsudky a primitivní maloměšťáctví produkují a utužují, přičemž se ještě skvěle baví.
Demonstrují tak především to, že oni sami hodnoty, za které se RWF s rizikem stavěl, rozhodně nesdílí.

45%
Zájezdová revue pro nenáročné publikum...s předlohou nemá mnoho společného, snad jen schematickou dějovou kostru, úroveň humoru je ale zcela jiná.
A představení taky není pro děti, ty by se dost nudily...

První půlka velmi slušná, ve druhé obrovský propad kvality a představení rázem připomíná amatérské divadlo. Měli jsme pocit, že režisérka po secvičení první části odjela domů a ponechala přípravu druhé půlky svému osudu.... Chyba ale asi nebyla tak úplně na její straně.
Každopádně velmi dobrý herecký výkon Aleny Antalové a Igora Ondříčka.

Hudba výborná, Nina Horáková též, ale jinak pro mě spíš zklamání.

Vemte hrnec, přihoďte do něj pár notoricky známých motivů z geniální opery, ty zkombinujte s vizuálem kapely The Residents a podivnou parodií na jejich hudbu, přisypte herce namísto školených zpěváků a k tomu přihoďte ještě pár nesouvisejících nápadů a nechte vymíchat duem SKUTR.

Inscenace bohužel působí jako práce amatérského souboru, vydržet se dala hlavně ve chvílích, kdy zpívali hudebně zdatní Sára Venclovská nebo Jan Sklenář. Kladně hodnotím ještě některé herecké výkony a výkon hudebníků.

Při představení seděly děti (které se měly v rámci inscenace účastnit tajemným putováním divadelními zákoutími) v hledišti s lucerničkami a skřítkovskými čapkami, rodiče s nejmenšími, nesamostatnými dětmi byli posazeni na průběžný balkon. Před ním byly ovšem zataženy závěsy pro potřeby dění na jevišti, takže tito nešťastní diváci téměř celou první část inscnace nic neviděli, jen slyšeli, ač byli též platící.
Podivná nedomyšlenost a mimořádný trapas.
Nevím, bylo už to od té doby napraveno?

Nevím, jestli tahle hra měla být parodií na Národní divadlo, výsměchem Grimmům, kteří jsou v záhlaví uvedeni jako autoři nebo urážkou dětských diváků, o kterých si tvůrci tohoto dílka zjevně myslí, že jim lze předhodit cokoli. Ale něco tak špatného už jsme dlouho neviděli (nejsme častí návštěvníci Mahenovy činohry, možná je to tady normou). Zdejší Popelka je nuda a umělecká trapnost, jejíž tvůrci použili některé momenty nebo výpravné prvky např. z Vánoční mše či Tří oříšků, aby sestavili slátaninu, při které se divák nemůže dočkat konce a stydí se za hospodskou úroveň divadla zvaného národní.

Několikahodinová nuda, rozbředlost, destruovaná předloha. Co všechno se dá udělat z Ibsena a s Ibsenem... Ten, a taky třeba Filip Topol se dost možná ošívají v hrobě.
To nejhorší z mnou shlédnutých představení z poslední doby. Ale jeden velký klad (tedy kromě výkonu Venclovské a dobrého ztvárnění určité snové atmosféry): konečně jednou mám kandidáta na propadák roku.