Kjama

Inscenace bude právem patřit mezi kotroverzní. Zastihnout mě v jiném rozpoložení, bylo by to za 65, dnes 35, tedy dohromady 50%. Dostali jsme statickou hru plnou po sobě jdoucích, opakujících se monologů (soutěž o vinohradského diváka?). Chvíli mě bavilo sledovat herce a jejich pouhé bytí na jevišti, po delší době to však omrzí.Od dveří stále táhnul průvan a lákal na párty, kterou tam mezitím měli nehrající herci. Zazpívala bych si, zatančila, pobavila se... Ztvárnění se od předlohy liší, dostáváme detektivku bez Hordubala, Benešovi chybí už jen Oidipův plášť. Škoda, že režisérův zamýšlený viník je jasný už od první půle. Také tulačka přebývá

Shrnutí jednou větou: Nostalgie a supr písničky x zklamání a promarněná šance. Těšila jsem se na vynikajícího Lamboru, dostala jsem vynikajícího Krejčíka. Potěšili Fikar, či Krejčíková. Oceňuji rockovou kapelu nahoře a nápadité kostýmy, které byly skvěle ušité včetně různých detailů a vychytávek. Tím veškerá pozitiva končí. Největším kamenem úrazu byl zvuk. Kdykoli hrála kapela, řečníkovi, či zpěvákovi nebylo rozumět. Na scéně jsem marně hledala pražské padesátkové Dejvice. Rebelantství mladých se vzalo takovou zkratkou, že je neuvěřitelné, až směšné, choreo nebylo secvičené. Příště líp, pls!

Velká škoda vysokých autorských poplatků za něco, co je jen takovým výluhem původního díla. Vlasy jsem viděla v několika podáních, srdcovkou se staly ty brněnské, které jsem zhlédla asi 18x. Z tohoto muzikálu jsem odcházela se studenty, kteří netušili, proč se to jmenuje Vlasy, nezůstalo tam žádné poselství, žádné "na život, nebo na smrt". Divíme se, že děti nerozumí moderním dějinám, často o Vietnamu ani neslyšely. Proč tomu nebyl dám vhodný dramaturgický úvod ve foyer a ponecháno ve své době? Tyto Nové děti žijí v pohodlí v západní společnosti a největším problémem je zlomený nehet. Škoda...