Nana a Zabiják

Dramatizace dvou románů É. Zoly, které spojuje postava malé a posléze dospělé Nany, není pouhým převyprávěním děje. Ve spolupráci autorky I. Klestilové, režiséra M. Dočekala a dramaturgyně S. Petrů bylo dosaženo vzácné kombinace, kdy je v inscenaci stále přítomno téma (v obou částech jiné) a zároveň se odehrává působivý a místy i dojemný příběh. Dobře slouží scénografie pracující se znaky, povedené kostýmy, hudba. Herečky I. Uhlířová a K. Knězů jsou samy o sobě netuctové, zde se snoubí jejich osobitost s přesným ztvárněním charakterů i jejich smyslu v inscenaci. O něco lépe vyšla první část, přívlastek pozoruhodný si však zaslouží celý počin.

Gervaisa, mladá pradlena, touží po vlastním životě a lepší budoucnosti, padá a vstává, přesto její boj v inscenaci ztrácí ostrost. Scéna s lešením působí neuchopitelně, režijní nápady převážily sdělení a tempo se natahuje. Rekvizitní chaos odvádí pozornost a oslabuje epický rozměr Zoly. Oratorium o snech a touze po štěstí se dle mě v ABC nedokázalo naplno rozvinout, a i hlas Nany, který měl vletět do salónů, zůstává rozmělněný. Z postav mě herecky zaujal A. Bílík. I přes potenciál románů inscenace příliš emočně nezasahuje a odcházela jsem spíše s mnohými otazníky vůči celkovému pojetí.

Obě propojené části inscenace vycházející ze dvou Zolových známých děl fungují. Zabiják dýchá naturalismem v zobrazení krátkého vzedmutí a následného neodvratitelného pádu v důsledku pomalému podléhání rodiny alkoholismu. I.Uhlířová i A.Bílík skvěle vystihují rozklad a úpadek svých postav. Nana pak "okouzlí" energickým výkonem K.Knězů zobrazující svou hrdinku jako až manicky poživačnou a své milence vysávající kurtizánu. Je škoda, že tvůrci víc nevyužili propojení obou částí právě v její postavě. Vůči matčinu osudu se výrazněji vymezuje v programu k inscenaci, než v ní samé. Dodalo by to celku výraznější a kompaktnější vyznění.

Dva romány v jedné inscenaci. Epickou stránku se podařilo převést do výmluvných obrazů. První část je nesena výkony Ivany Uhlířové (Gerveisa) a Aleše Bílíka (Coupeau), kteří vypodobní cestu k sociálnímu a ekonomickému pádu, po pauze je rozehrán příběh kurtizány Nany, která jenom nechtěla dopadnout jako matka. Karolína Knězů v roli této vampýřice působila přesvědčivě poněkud méně… Díla na sebe navazují, o větší syntézu se dramatizace nepokouší. Zprostředkuje Zolův naturalismus a stvrdí rovnici o zabijáckém alkoholu a ukáže pokryteckou zhrublou společnost a její pozlátka. V přemíře scénických nápadů (vč. přepjaté scénografie) se i něco ztrácí.