Happy End

Příjemně hořkosladký pohled na stáří. Byť místy mi to přišlo až příliš přehnané či karikující a zvolené tempo občas trochu ubíjející, tak musím uznat, že tato inscenace má svůj význam a zároveň i určitou poetiku. Trefně se podařilo vystihnout řadu věcí, které člověk dobře zná, ať už ze svého života nebo z života svých blízkých. Dobře namixovány úsměvné situace s těmi co brnknou na vážnější notu. Po herecké stránce je to moc pěkná souhra obou aktérů, přičemž mile rád vyzdvihuji skvělá gesta a pohyby L. Veselého. Za pozornost jistě stojí i povedená scéna. Ve výsledku převládají určitě pozitivní dojmy. 65%

75 % Dokážete si představit, jak by zřejmě vypadal váš partnerský vztah po šedesáti letech? Ve Švandově divadle jeden z možných výkladů divákům předkládají. Ta směs nejrůznějších rozmarů partnerů v seniorském věku (výteční B. Pavlíková a L. Veselý), kdy má jeden druhého po letech soužití chuť vzít nejraději něčím po hlavě, vědomí postupující nemohoucnosti, závislosti jednoho na druhém, a především lásky, díky níž spolu prošli takový kus života, v mnohých situacích dojímá, ale zároveň též baví. Tvůrci totiž inscenaci odrazili od durové stupnice, přičemž do té mollové přecházejí jen zřídka. Udržují tím nad Happy Endem zdravý životní nadhled.

75 %. Divácká návštěva u manželského páru seniorů, kteří spolu prožili šedesát let života, je plná jemného humoru, nadhledu a pochopení pro slabosti i vrtochy doprovázející stáří. Inscenace se vyznačuje velmi specifickou poetikou, zajímavě a promyšleně se zde pracuje se spoustou působivých detailů, které spolu s očividným empatickým hereckým vkladem Bohdany Pavlíkové a Luboše Veselého posilují křehkost a jímavost celého příběhu i dávných vzpomínek, které tvaruje čas a unavená paměť obou partnerů. Pro zjištění, zda a jaký happy end hra nabízí, zazvoňte na suterénní smíchovský byt ve Štefánikově 57. Račte dál, chovejte se tiše a nezouvejte se!