Cimrman v říši hudby

První hra, kterou jsem kdy v DJC v devadesátých letech viděl, a která mě naučila to divadlo (a obecně divadlo) mít rád.
Hru jsem naposledy viděl na jaře 2024 a nemohl jsem uvěřit tomu, co stále dokáže Miloň Čepelka vyzpívat. Zdeněk Svěrák za ním též ve zpěvu moc nezaostává (a v komice vůbec), takže těch 30 min opery je stále nejhutnější zážitek, který můžete v tomto divadle zažít. Skvěle zapadl Robert Bárta jako Krišna. Milan Svoboda není pomateným dirigentem jako byl Pavel Vondruška, ale myslím, že za těch 15 let, co tu hru hraje, už se k němu blíží.

Nechápu, jak to někoho může napadnout.

75%

Dlouho nedostupná Cimrmanova hra dlouho lákala moji představivost. Fragment Cimrman před branami hudby skutečně nemohl stačit. S operetním dílem Járy Cimrmana jsme se seznámili již v Hospodě na mýtince, ale jaký byl vztah mistra a opery? No je to dokonalost sama. Úvodní semináře krásně rozbourává Vondruška, v druhé půlce je pak možnost se pokochat mistrovou jednoaktovou operou Úspěch českého inženýra v Indii. Pouze s genialitou sedmihodinové operety Proso lze srovnat.

Nemám pochopení pro ty, kteří tuto hru hodnotí jako to nejhorší, co vyšlo z hlav dvojice S+S. Viděno na vlastní oči dokonce dvakrát (2019/20) v sestavách Svěrák, Rumlena/Brukner, Reidinger, Bárta a Svoboda. Milan Svoboda sice není v semináři tak výrazný jako býval Pavel Vondruška, ale Pavla Vondrušku dokáže vkusně, nenuceně a dokonce obstojně nahradit a to především při dirigováním samotném, které zase již Pavel Vondruška herecky nedoprovázel. Petr Reidinger mě svým zpěvem zcela ohromil a Zdeněk Svěrák zase hru obohatil místy lehkou textovou úpravou, která trhne pokaždé bránice. Sto možných. (více v článku na blogu)

První hra, kterou jsem kdy v DJC v devadesátých letech viděl, a která mě naučila to divadlo (a obecně divadlo) mít rád.
Hru jsem naposledy viděl na jaře 2024 a nemohl jsem uvěřit tomu, co stále dokáže Miloň Čepelka vyzpívat. Zdeněk Svěrák za ním též ve zpěvu moc nezaostává (a v komice vůbec), takže těch 30 min opery je stále nejhutnější zážitek, který můžete v tomto divadle zažít. Skvěle zapadl Robert Bárta jako Krišna. Milan Svoboda není pomateným dirigentem jako byl Pavel Vondruška, ale myslím, že za těch 15 let, co tu hru hraje, už se k němu blíží.

Nechápu, jak to někoho může napadnout.

Nemám pochopení pro ty, kteří tuto hru hodnotí jako to nejhorší, co vyšlo z hlav dvojice S+S. Viděno na vlastní oči dokonce dvakrát (2019/20) v sestavách Svěrák, Rumlena/Brukner, Reidinger, Bárta a Svoboda. Milan Svoboda sice není v semináři tak výrazný jako býval Pavel Vondruška, ale Pavla Vondrušku dokáže vkusně, nenuceně a dokonce obstojně nahradit a to především při dirigováním samotném, které zase již Pavel Vondruška herecky nedoprovázel. Petr Reidinger mě svým zpěvem zcela ohromil a Zdeněk Svěrák zase hru obohatil místy lehkou textovou úpravou, která trhne pokaždé bránice. Sto možných. (více v článku na blogu)

75%

Dlouho nedostupná Cimrmanova hra dlouho lákala moji představivost. Fragment Cimrman před branami hudby skutečně nemohl stačit. S operetním dílem Járy Cimrmana jsme se seznámili již v Hospodě na mýtince, ale jaký byl vztah mistra a opery? No je to dokonalost sama. Úvodní semináře krásně rozbourává Vondruška, v druhé půlce je pak možnost se pokochat mistrovou jednoaktovou operou Úspěch českého inženýra v Indii. Pouze s genialitou sedmihodinové operety Proso lze srovnat.

75%

Dlouho nedostupná Cimrmanova hra dlouho lákala moji představivost. Fragment Cimrman před branami hudby skutečně nemohl stačit. S operetním dílem Járy Cimrmana jsme se seznámili již v Hospodě na mýtince, ale jaký byl vztah mistra a opery? No je to dokonalost sama. Úvodní semináře krásně rozbourává Vondruška, v druhé půlce je pak možnost se pokochat mistrovou jednoaktovou operou Úspěch českého inženýra v Indii. Pouze s genialitou sedmihodinové operety Proso lze srovnat.

První hra, kterou jsem kdy v DJC v devadesátých letech viděl, a která mě naučila to divadlo (a obecně divadlo) mít rád.
Hru jsem naposledy viděl na jaře 2024 a nemohl jsem uvěřit tomu, co stále dokáže Miloň Čepelka vyzpívat. Zdeněk Svěrák za ním též ve zpěvu moc nezaostává (a v komice vůbec), takže těch 30 min opery je stále nejhutnější zážitek, který můžete v tomto divadle zažít. Skvěle zapadl Robert Bárta jako Krišna. Milan Svoboda není pomateným dirigentem jako byl Pavel Vondruška, ale myslím, že za těch 15 let, co tu hru hraje, už se k němu blíží.

Nechápu, jak to někoho může napadnout.

Nemám pochopení pro ty, kteří tuto hru hodnotí jako to nejhorší, co vyšlo z hlav dvojice S+S. Viděno na vlastní oči dokonce dvakrát (2019/20) v sestavách Svěrák, Rumlena/Brukner, Reidinger, Bárta a Svoboda. Milan Svoboda sice není v semináři tak výrazný jako býval Pavel Vondruška, ale Pavla Vondrušku dokáže vkusně, nenuceně a dokonce obstojně nahradit a to především při dirigováním samotném, které zase již Pavel Vondruška herecky nedoprovázel. Petr Reidinger mě svým zpěvem zcela ohromil a Zdeněk Svěrák zase hru obohatil místy lehkou textovou úpravou, která trhne pokaždé bránice. Sto možných. (více v článku na blogu)