Adaben

Herci (i Uhlířová) podali kvalitní výkon, Dvořák pro mne byl hbitější a snad i výraznější Salieri než Bartoška v Divadle pod Palmovkou před lety, ale trochu mi tam chvílemi se v teatrálnosti ztrácel ten motiv, proč kdysi Forman po shlédnutí jedné londýnské inscenace se rozhodl tuto hru filmovat a proč tedy má tak silné sdělení. Ale představení to jistě není špatné, ale asi jsem čekal ještě o špetku víc.

Šrámek vedle Čapka a Hrubína a snad Topola používá podle mne z českých dramatiků nejpřesnější jazyk, zřejmě vůbec nejpřesnější, a proto jej stojí zato hrát, i když asi dnes nebude takový trhák jako jiné tituly. Trochu si nejsem jistý, jestli všichni herci byli režisérem přesně vedeni k využití této Šrámkovy přednosti, některé repliky podle mne zbytečně zapadly, a možná že šlo i trochu proškrtat úvodní scénu. A na pár místech i výrazivo zkusit omladit. Snad by i Šrámkovi dnes slušely komornější scény stejně jako K.Čapkovi. Ale i tak z toho vyšlo slušné, ne-li pěkné představení.

Inscenace potěšila, zahraná s nasazením a opět se povedly Havelkovy různé vtípky na oživení scén, kvalitu zpěvu posoudit neumím. Jen bych udělal dříve přestávku a lépe to rozdělil a také zastřelení protihráče Faixe na hranici nebylo zcela přesvědčující. A tak přestože děj a filmů ze scénami z protektorátu a z prvních let častušek bylo už hodně, myslím, že se s tím všichni tvůrci a herci utkali se ctí a s nápady, které ještě nenudily.

Po přestávce se na to dalo koukat a občas i herecky zaujalo, ale první půle vůbec nechytla, opravdu jen ukřičenost, bez vtažení do děje, bez zaujetí něčím,myšlenkou, pocitem, nápadem, herci se snažili, ale nic. V druhé půli to bylo lepší, ale člověk by měl odcházet z divadla přece jen s nějakým příběhem, pocitem očisty a nejen, že byl na atrakci. Škoda.

22.ledna. Výborný a silný Dvořák, silná druhá polovina, ostatní herci měli většinou některé dobré chvíle, ale jakoby je neudrželi po celou dobu role a proto také chování jejich postav není vždy zřejmé. A bohužel první dvě scény byly dlouhé a až nudné, i když ta první s hromádkami oblečení začala nápaditě, ale pak prostě zdlouhavé. A také trochu myslím zůstal nedotažený ve vyznění poslední obrat v ději. Stará inscenace, která je dostupná na DVD, má myslím tyhle dvě první scény pro diváka schůdnější. Ale jinak Dvořák dokázal i při dlouhém mlčení držet hlediště v napětí.

Líbilo se, herci hrají s nasazením a dobře a politiky nekarikují tak zjednodušeně jako třeba v televizi, jsou tam i dobré nápady. Jediné, co mi vadí, to je to, co mne někdy odhání od Respektu, a to zploštělé psaní (až ideologické) v pohledech na česko-romské konflikty např.ve Varnsdorfu či Naganu 98 (v Respektu jedině jako "Hašek je Bůh"), žel to proniklo i do inscenace.

ale jo, bavil jsem se a herci vesměs využili dobře napsaných Čapkovských postav. Řada věcí se však nepovedla, především Tulákovi přepis textu naprosto uškodil. Seškrtat text o nejznámější tulákovy monology je na úrovni zločinu, či aspoň hříchu, to je jako hrát Hamleta bez "Být,nebýt" či Cyrana bez balkónové scény. Prostě neomluvitelná chyba. Také proto se nepovedl i závěr a vyzněl tak nijak oproti textu bratří Čapků. A vůbec viděl jsem na začátku 90 let Krobotovu inscenaci s Kemrem, Hrzánovou, Kostkou, Postráneckým, a z té úplně jinak mrazilo. Smích a strach dohromady, alespoň z 2.dějství.

Sice se inscenace nejprve trochu kostrbatě rozbíhala a některé scény by jistě šlo ku prospěchu věci zkrátit (1.výstup šťastlivce nešťastlivce), ale postupně mne hra dostala do děje a herecké výkony zaujaly (V.Beneš, I.Bareš, I.Janžurová, P.Beretová a další). souhlasím ale jedním z redaktorů, že z toho trochu čpěla inspirace současným německým divadlem a ne zcela ku prospěchu, možná by trochu víc klasicky ruského hře neuškodilo. Ale i tak jsem byl mnohem spokojenější než z předchozích moderních adaptací ve Stavo vském jako Tartuffe či Jedenácté přikázání, kde podle mne došlok rozbití děje.

Bohužel zklamání, přes některé bystré výkony (Prachař, Žáčková), přes celkové herecké nasazení a občas dobré jednotlivé scény výsledný celek velmi sporný a hlavně diváka nevtáhne do děje. U Nebeského režie stejně jako u Krále Leara se nemohu ubránit především tomu, že pokud divák nezná obsah hry z některé dříve viděné inscenace tak obsah nepochopí. A to je prostě průšvih, činohra není opera, ta musí především srozumitelně odvyprávět příběh tak, aby divák byl napjatý, přitažený dějem. A to se těmto inscenacím podle mne nedaří. Kritici viděli možná Tartuffa či Leara už desetkrát, ale jiní...

Oproti recenzentům se mi střídání žánrů,stylů líbilo. Jediným problémem, ale to je asi věčná bolest této hry, bylo ztvárnění orientu. Za podařenou považuji první a poslední třetinu. Hra se líbila hodně zásluhou trefných výkonů obou hlavních představitelů - Igora Orozoviče a Magdalény Borové, oba podle mne našly v rolích víc, než bych čekal. Slušně tentokrát také vyšel O.Pavelka, z dalších nepochybně přesní byli Vl.Beneš, J.Hartl, R.Mácha. Naopak kupodivu jsem dlouho nemohl tentokrát přijít na chuť T.Medvecké a K.Dobrému. Každopádně Tyl i v roce 2014 uhájil své právo na inscenování.