Maranta

Inscenace o tom, jak si bílí představují cikánskou kulturu. V první části zaznívají především rytmické písně spojené s tanci, a i když se účinkující snaží, je to jen nastudování, bez vášně a energie. Po přestávce série tklivých melodií, které se pěvecky vyvedly lépe, ale děj moc neposouvají. Celé představení 22.11.2022 energeticky táhla K.M.Fialová, které jediné věříte. Umí hrát, zpívat, úžasně tančit a dokonce i práskat bičem (!). Je skoro s podivem, že se představení podařilo předat hlavní myšlenku, že svoboda je nade vše - nad rodinu, koně, lásku a dokonce i život.

Bude vás bavit navštívit své prarodiče/rodiče/libovolný pár seniorů a strávit jejich pozorováním hodinu a půl? Pokud odpovíte ANO, je Happy End hra pro vás. Mně to přišlo hrozně popisné, vlekoucí se, snad jen v několika místech trochu vtipné. Stáří je dnes téma, které obecně vyvolává četné otázky, tady však na ně nedošlo. Co na inscenaci oceňuji: krásný prostor, nápaditou scénu, komorní pojetí a skvělé herce, kterým jsem vysoký věk beze zbytku uvěřila.

Nenápaditá, neoriginální zápletka se snaží vytěžit stereotypy mužského a ženského chování a vzájemné interakce na maximum, často se opírá i o lehčí vulgarity. Závěr působí vyloženě rozpačitým dojmem a celá inscenace dosti povrchně, ale takové už asi komedie často bývají. Nebýt v tom Chýlková s Holubovou, asi by to byla přímo katastrofa, takhle jsme se alespoň párkrát zasmáli. Komedie pro nenáročného diváka.

Natahovaná a neoriginální komedie. Herci v hlavních rolích se snaží, ale chybějící děj nenahradí. Představitel detektiva navíc typově i herecky slabý a nepřesvědčivý. Zapomenutelné představení.

Poměrně nudné a nepodnětné představení, jehož první část přináší poznatek, že politika se během staletí vlastně vůbec nezměnila. Politici a státníci sledují své vlastní cíle a ovládají umění mnoha slovy neříct nic anebo přesný opak skutečnosti. Je to nastavené zrcadlo, ale prezentované nezáživně, jako když si pustíte ČT24 a představíte si aktéry v tógách.
Po přestávce krátké oživení - dozvídáme se motivaci císařova nestandardního jednání a filozofie, a pak už jen další hovory a hovory, až vás jejich výsledek vlastně už přestane zajímat.

Tuctová veselohra stokrát stejně. Pokud máte rádi přímočarý humor založený na koulení očima a všemožném pitvoření, primitivních opakovaných vtipech typu poklona-poklopec a v neposlední řadě prskání, budete spokojeni. Mně se líbila snad jen Kateřina Brožová, které role hraběnky vyloženě sedla, a potom krátký pěvecký výstup Šárky Vaculíkové a Marka Holého, který byl osvěžujícím závanem něčeho jako umění...

Kromě profesionálně odvedených pěveckých a tanečních čísel tato show připomíná představení žáků základní školy, které si sami sepsali a nacvičili. Jistěže jsem nečekala žádná hluboká moudra, ale řídkost děje a omletost většiny gagů pro mě znamenala těžkou nudu. Publikum (zejména mladší ročníky) se bavilo, mě ale tento druh humoru míjí.

Nedokázala jsem zůstat do konce představení ani z úcty k pánům Lasicovi a Satinskému a vstřebat další várku nepodnětných až trapných výroků, které se zdály, že nebaví ani hlavní protagonisty. Sorry.