Národosolsobě

prý se u toho nemá přemýšlet, takže: vypadá to hezky. Ostatně vypadá to hezky už 30 let. Na můj vkus trochu dlouhé. A neubráním se pocitu, že v kategorii " významná hostovačka zahraničního režiséra" se dalo sehnat něco podstatnějšího.

takové generické Rusko, za pozornost to stojí díky (jak jinak) fenomenálním hercům, bavili mě především Lenka Krobotová, Marek Taclík a Jana Holcová,no

scénické listování katalogem představujícím, jak by bylo možné pojímat téma "násilí" - od existenciální teze, že násilí je konstantní okolnost života po docela konkrétní scény rozmanitých odrůd:násilí na ženách/porno/hooligan /zábavní/škola atp.Poněkud překvapivě se představení zkoumající limity zobrazování násilí při snaze o ,,autenticky působící" scény několikrát chytá do pasti, načež působí nezáměrně srandovně. What up s Ódou na radost pořád? Jo a variace na MP to teda rozhodně není.P.Kamanová je opět čarodějka.Herci z alterny jako každý rok vtipní, sympaticky civilní i přesně stylizovaní<3

prostě nám ukáže tu story, v trochu příliš pietní (ne)úpravě, je to lajdácky nasvícené, v estetice televizní inscenace, která je občas docela vtipná. Dobří hlavně F. Kaňkovský a I. Orozovič. Na Pitínského překvapivě srozumitelné (i pro děcka, myslím), až na pár zavinutých odkazů. Vyvstává několik otázek: Poslouchá JAP Arcade Fire? Nemluví se zbytečně moc o režii a málo o hře?

je to frivolní! spíš o divadle než o Tartuffovi, ale zábava

Na stará kolena se zřejmě stávám milovníkem hudebně zábavního divadla. Je tam i nová Hegerka

mám podezření, že je tam ještě nějaký rámec ,,zkoumající'' témata jako třeba ,eh, divadelnost/autenticita/herec vs. postava/vyprávění vs předvádění/magic mojo a tak, ale vystačil jsem si s tím, že jsem se soustředil na tu jádrovou ultradojemnou generační výpověď.

Po nekonečném úvodu( stavěném zřejmě podle hesla ,,opakovaný vtip se stává ještě větším vtipem'') se prezentace nápadů rozjíždí trochu rychleji, představení se stává o něco zábavnějším. Džouky nad rámec všeobecných ( dost monotónních) variací na téma nechutné konformity/servilnosti v rámci kolektivu jsou poměrně povedené (viz. Zlaté české ručičky; Co Čech, to muzikant a Český lev). Magdaléna Sidonová v roli O.H. skvělá, ale asi měli posílit domnělou podmíněnost jejího činu dobou, takhle ta souvislost zůstává v rovině spekulace. Herci přesní a vhodně uměření. Alespoň vizuálně pořád nad poměry.

To je tedy pekelná hříčka! Vlastně takový vychýlený Feydeau, takže hotový div, že pocit trapnosti se dostaví jen párkrát. Je to z velké části zásluha herců, vidět G. Míčovou znova v akci je potěšení, to samé platí o zbytku Komedie crew i Janu Hájkovi. Jiří Černý sdílí s občas-trochu-přes-čáru Ivetou Jiříčkovou zálibu v poněkud otravném opakovani gest a posunků, jinak není co vytknout. Sladce ilustrativní hudba, trochu připomene Růžového pantera. Dobrá práce s úspornou scénografií.

je to zřejmě nějaká eurosatira nebo hra se stereotypy, což je vzhledem k destrukci vnějškové logiky příběhu(myslím, že nad rámec žánru) docela jedno. ale ti herci jsou fakt sympatičtí!

každoroční příspěvek alterny do diskuze ,, Má dramaturgie smysl?'' (V tomto případě by ho měla)

nebo tak...60%,pohlédnu-li na to následující optikou: V době, kdy se půlka tvůrců snaží o záměrnou béčkovitost, jsme díky časové bublině obklopující ,,kamenná divadla měšťanského typu''(ta formulace mě nikdy neomrzí) shlédli béčko starosvětsky upřímné, anachronicky naivní, téměř dojemné. Je to jako Xena, než v ní převládla ta sebereflexivní tendence pozdějších sérií, nebo jako televizní inscenace ze sedmdesátých let (to je vzhledem k užitému vizuálu patrně nejpřesnější přirovnání.) Jen škoda, že obdiv k autentickému braku nevydrží cca 3 hodiny, mohlo to být i 70%.