Tommyg

Možná by šlo něco poškrtat, nicméně Matejka je překvapivě uvěřitelný (a roztomilý) v roli 13-letého stydlivého a naivného kluka, přesto, že před vámi stojí vousatý pán ve středních letech bez vlasů. Živá hudba jako klasický asset Dlouhé - herci se nebojí vzít do rukou kytaru, saxafon, basu a stoupnout si k mikrofonu. Velmi vtipné a zábavné - a to ne pouze pro mladé publikum.

Velmi silné. Mnoho rovin, každý z herců hraje mistrovsky, uvěřitelně, rozvážně, žádné zbytečné vysvětlování.

Já tedy jsem profesionální ajťák, ale pobavil jsem se velice dobře. Srážím bodíky za trochu lacinější vypointování rodinných vazeb na konci. Isteník jaho host v Dlouhé přichází jako tornádko, které to celé tahá svou luxusní interpretací poťouchlého asociála, který začne naplno využívat moderní technologie.

"Všechno je tady, jenom kůň je na recepci" ;-)

Líbí se mi Vajdičkův smysl pro detail, drobné narážky, gesta a schopnost choreografie děje. Mrňavá světnička nutí herce do vyhrocených psychologických situací. Závěrečený "flip" dodává celé hře nevyhnutnou katarzi a palec nahoru.

Tady mají navrch loutkové scény (skvělí Matějka/Zimová), pitoreskní scéna a hudba. Jinak trochu míň přehledné, pro děti asi moc ne. Doporučuji ale vidět.

Nic tam nedrhlo. Velmi příjemné, komorní, hravé, přitom děsivé. Hacurová je zmatená nerozhodná zamilovaná naštvaná, Jedličková využívá svůj signature ďábelský potenciál. Super casting, adekvátní prostředí s přirozeným využitím možností foyer.

Viděno 2x (vč. derniéry). Je to takové... někdy se člověk zasměje, někdy nechápe, jak tohle někdo mohl napsat ("jízdní řád je neřád" a podobné perly), ačkoliv se (mladí) herci snaží. Někdy uječené, někdy není rozumět (HDK i po rozsáhlém updatu zvuku neumí nastavit úrovně). Napodruhé jsem si to užíval trochu víc, ale musel jsem slevit z očekávání. Stejně by to chtělo takovou frašku o buranství neudělat buranským stylem. HDK má na víc, herci si to nezaslouží, možnosti divadla si zase zaslouží víc.

Taková roztomilá adaptace slavné opery. Občas z toho vybafne myš, kněz, Lábus nebo Dvořák, ale všechno to jede svižně, vtipně, naživo, místy s improvizací, ale hlavně upřímně. Přemýšlel jsem, proč je scéna složena z obrovitánských dílků puzzle, ale postupně, jak šel čas, jsem to pochopil. Hodí se znát i Smetanův originál. Na druhé straně je vidět, že někteří doyeni už nemají tolik energie, a více, než herecký výkon, publikum dokáže rozpálit pouhá jejich samotná přítomnost na jevišti.

Komorní, intimní, všechno v tom funguje. Fialová a Rychlý jsou super volba, oba jsou přesně akorát vyvážení mezi zpěvem a činohrou. Zpočátku jsem se bál prolnutí těch dvou časových linek proti sobě, ale nakonec je to krásné a srozumitelné. Živá hudba plus, zapojení company, jednoduchá scéna. Viděno na VGZ.

Příjemná show, některé pointy jsou předvídatelné, celkově pobavilo. Roman Vojtek dokáže nejen mistrně v momentě přejít do jiné postavy, ale i do jiného jazyka :-)

Už od prvního pohledu se scéna "vznáší" nad hledištěm jako nějaký temný mrak. A stejně tak se během těch 3+ hodin vznáší nějaké temno nad příběhem rodiny, kterou pozorujeme. Jo, je to dlouhé (je to "dlouhé" na třikrát, sic!), ale postupně se budující psycho atmosféra, kterou postupně regulují předěly výstupů v podobě tmy, se občas probodne nějakým nečekaným prvkem. Např. náhlý kontakt s publikem působí jako facka, sen o terapii zase působí jako chvílkové vytažení do nějaké kosmické lodi.

Koukáme na Titanic nebo na Čechova? Tady ale ke konci nepadají pouze příbory, ale i knížky, či cibule. Loď se potápí, ale hraje a pije se dál. Budete odcházet trochu od dýmu, pozor na to.

Útok na smysly - příznačně řečeno. Nebo možná "útok na vjemy". Už samotné usazení na forbíně dává tušit, že se tady chce, aby byl kontakt diváků s příběhem intenzivnější. Světla, makro-video projekce, hlas Řezníčka, Spišáka a Lazorčákové z blízka, jakoby se vám mělo jejich vyprávění snad zarýt pod kůži. Jonghje, hlavní postava Vegetariánky, tady přítomná není, poznáváme ji pouze z vyprávění jejího manžela, švagra a sestry. Avšak v napjaté atmosféře, s pachem rybí a sojové omáčky stékající z pódia, s chvílemi mrazivého ticha, se můžeme do ní na chvilku vcítit. Nakonec se Jonghje už nedivíme, proč dopadla právě takhle...

Meta hra o meta hře ? Dejvické vzalo bitvu o Hernaniho doslova a postavilo z ní něco o level výš, než byste čekali. Střídání herců v rolích, přeskakování mezi civilem a hrou funguje překvapivě plynule, umělé narušování představení "diváky", či nečekaný konflikt s jedním z nich je zneklidňující do doby, než vám to dojde, jak to je geniální. Místy ale drhne obraz zkoušení ? dialogy jsou příliš teatrální, konflikt působí trochu nevěrohodně. Ale z divadla jsem už dlouho neodcházel s takovým vířením v hlavě, a víc než týdenním dozvukem. To se počítá. (Viděno v Galaxii.)

Tak, jak se postupně rozpadají ideály postav v této hře, tak se i v ní postupně divák ztrácí. Občas jsem se přistihl, že se místo ději věnuji efektům. Projekce live cinema tady bere diváka o to víc, o co víc je "imersivní" - kamery se pohybují po podiu, koukáme do zákulisí a za kulisy s pečlivě zvolenou kompozicí a filmovou kvalitou. Postava se ve hře kouká na živou projekci a boří až jakousi 5. zeď. Celkově jsem z toho měl úplně nový, nepopsaný pocit. Ale ne ve zlém. Možná budu hodnotit výš, až si přečtu Horvátha a zkouknu inscenaci znovu. Výkony, scéna, světla na vysoké úrovni Dlouhé.

Přes čtyři hodiny bez chvilky nudy. Ani jednou jsem nevyhlížel konec. Obrazy se střídají rychle, postav habaděj, tempo nedovolí vydechnout. Donutí vás to si uvědomit, jaký to je mohutný příběh ? při čtení knihy se to rozprostře do týdnů, tady se celý Neapolský cyklus zhustí do jednoho večera. Na konci druhého jednání jsem byl překvapen, že už je zase přestávka. Kostýmy a make-up gradují tak opatrně, že si zestárnutí postav uvědomíte až zpětně. Děj a tempo trochu šroubuje snaha zahrnout vše z celé tetralogie. Krásně vykreslený vnitřní konflikt Len?, horká dráha, po které se vozí její ambice. Doporučuji ale pro ty, kteří příběh už znají.

Příběh se sice točí kolem plánování brutální vraždy (ta zde je vyobrazena mimořádně citlivě a jen do nutných podrobností), ale soustředit se pouze na to je hrubá chyba. Jedná se o dechberoucí obraz komplikovaného manipulativního vztahu dvou lidí, kterých život se propojil tak trochu nemocným způsobem. Do hloubky vidíme psychologickou manipulaci, eskalace konfliktů, dohru zločinu, zneužívání náklonnosti, nejasnost v tom kdo je tady tím maniakem a kdo obětí. Po všech stránkách dokonalé, Adam a Pekárek jedou na jistotu s živým klavirním doprovodem.

Je to takový... roztomilý muzikálek. Hodnotím z pohledu dětí, těm se to, dle reakcí z hlediště, líbilo moc. Zvuk na balkoně (1. kategorie) byl příšerný, vokály nebyly vůbec slyšet. Příběh a libreto relativně OK, vtipné, vypointované (samozřejmě očekávané). Trochu problémy s naprogramovanými světly, kdy musel herec do spotlightu dojet, protože zřejmě netrefil značku :-) Marie a Josef bohužel tvoří spíše křoví - nevyužitý potenciál. Pozitivní je i mírná interakce s publikem. Oslík je největším tahounem (sic!) celé show.

Koukat se na SKUTRy je jako olíznout žábu a pak pozorovat poskakující postavičky na disperzní diskokouli tančící v analemách po forbíně. Vzhledem ke komplexitě a abstrakci orig. díla je těžko něco vyčítat. Místy je trochu nesrozumitelné, místy je potřeba někde něco škřípnout, jinak by to bylo nudné a naškrobené. Herci si dobře sedli, šel bych znovu.

Choreografie mohla být výraznější, gorilí chůze a kostýmy plus, sneslo by to víc akrobacie. České texty z orig. filmu, na dnešní poměry je překlad už slabší, místy drhne - pomohlo by snad přepracování, či nové aranžmá. Scéna je vlastně jednoduchá, vyvážená povedenými projekcemi (dávají představení extra rozměr). Povedený úvod se ztroskotáním. Produkce působí po letech unaveně, energie fluktuuje (Hořínková jako Kala je srdíčkem celé show). Živá hudba obrovské plus. Trvá, než se to rozjede, ve druhé polovině míň hudby, činoherní party působí nudně oproti zbytku. Je to potřeba vidět alespoň dvakrát. Pro děti velký zážitek.

(Rychlý, Lambora, Daňhelová, Hrbáč, Vaněk, Fialová)
Show si od premiéry sedla, i když rozjezd (tempo, děj, technika) trvá. Druhá část výborně graduje. Scéna s otáčivým kopcem, pohyblivými prvky a světly funguje. Libreto občas pokulhává, ale herci to frázováním a výkonem zachraňují. Písně většinou nezapamatovatelné ? chybí silný motiv. Brzobohatý využil autorskou volnost i klavírní virtuozitu, piano prostupuje celý muzikál. Atmosféra výtečná ? od andělského sboru, sóla (či tria), po pekelný čardáš i momenty ticha, které O. Rychlý bravurně ovládá. Rychlý i Fialová výborní, Hrbáč suverénní záskok. Jen by to chtělo zkrátit, tři hodiny jsou moc.