Vladimír10

Naprosto nesouhlasím s hodnocením uživatelů, kteří mohou dát tomuto báječnému představení podprůměrné hodnocení. Cowardův text je spíše pro citlivé povahy. Všichni účinkující podali skvělé výkony, ale jmenoval bych především Janu Štěpánkovou, která radostně naivní povahu Sarity Myrtlové zvládla ze všech úhlů. Velmi dobré jsou i D. Kolářová, M. Vančurová, C. Mayerová, G. Vránová a L. Švormová. Kratšími výstupy inscenaci zpestřují J. Šťastný a J. Kepka. Obdivuji též Janu Hlaváčovou, která má velkou odvahu se vrátit na herecká prkna Vinohrad. Nové vedení se svojí první inscenací uvedlo skvěle!

Jasně zpracovaná inscenace moderní Médei, které se vymyká všem standardům. Scéna, i když minimalistická, byla zajímavě řešena i využita. Hudba pana Kofroně byla velmi pěkná. Nejvíce zaujme Veronika Žilková, které vážné role velice sluší. Z dalších hereček bych jmenoval G. Vránovou a malou Veroniku Divišovou, která mě každým svým výstupem přesvědčila v tom, že je bezpochyby jednou z nejtalentovanějších dětských hereček. Dobře hráli též V. Kratina a S. Zindulka. Martin Čičvák touto inscenaci dokázal, že je schopen vytvořit dílo, na které je radost se koukat.

Naprosto sebestředné a režijně příšerné zpracování Krále Leara. Jestli se ještě tento paskvil dá tak nazývat. Scéna, která se skládala z divného plaveckého bazénu, byla příšerná. Stejně jako kostýmy Jany Prekové, kterou nepovažuji za kostýmní návrhářku, když dokáže herce vysvléknout do plavek a spodního prádla. Hudba Aleše Březiny se mi v inscenaci nelíbila. Zhudebnění některých monologů nemělo především v 2. polovině své opodstatnění. Tedy závěrem, jestli milujete nebesa Nebeského, je tahle hovadina přesně pro vás. Jestli však očekáváte WS, budete hodně pobouřeni hlavně nahým Prachařem.

Text G. Feydeaua režisér Tomáš Töpfer bohužel obohatil o své obvyklé režijní výstřelky, které ubrali hře na síle. Sandra Pogodová v některých scénách až příliš přehrává. Možná by bylo zajímavá zhlédnout tuto komedii podruhé, ale v hlavní roli s T. Bebarovou. Představení zachraňují V. Svoboda, D. Rous a P. Rychlý. Mile mě překvapil i Marek Holý. Zajímavá scéna, která se skládá z posuvných bloků látkových pruhů, usnadňuje výrazně přechody mezi jednotlivými dějišti. Pochvalu si ale zaslouží také nový překlad hry Heleny Šimáčkové, která jí dala konečně výstižný český název.

Mrzí mě, že v Divadle Na Fidlovačce neinscenují tragédie častěji. Juraji Deákovi se totiž povedlo vytvořit z pouhých slov napsaných na papíře něco neuvěřitelného. Příběh starožitníka Shapiry pojal úchvatným způsobem. Zásluhu na tom mají také vynikající herci. Dechberoucím výkonem však všechny překonala Barbora Mošnová při svém nacistickém monologu na konci první poloviny. Mimořádné výkony podávají i E. Balzerová, O. Brousek a Ot. Brousek. Scéna skládající se z průsvitných zástěn, odděluje vzpomínky Myriam od současnosti. Osvětlení je se scénou v přesném souladu.

Žádný hlubší výklad, ani zajímavější režijní zpracování za Lucernou Tomáše Töpfera nehledejme. Představení, které je skutečně určeno převážně pro mládež studující na 2. stupni základní školy, nemůže stoprocentně uspokojit náročnějšího diváka. Scénické proměny byly však zajímavé. Nevhodně byl ovšem zpracován ústřední motiv celé hry, stará lípa, jež byla vyrobena z provazů a sportovní sítě. Zaskakující Martin Stránský inscenaci dosti oživil. Petr Rychlý ve stejné roli předvádí rutinní výkon. V původním obsazení se našla odvaha o obohacení textu pouze u P. Nečase, S. Pogodové a V. Svobody.

Jedna z klasičtějších režií Daniela Špinara, který se v této inscenaci zaměřoval především na obsah textu a ne na jeho prudkou modernizaci. Scéna tvořená třemi stěnami, na kterých byla vyfocena příroda norských zemí, dobře charakterizovala místo děje. Kostýmy byly zajímavě zpracovány a k typu inscenace se hodily. Jen kostým A. Veldové byl trochu přitažený za vlasy. Hudba, která byla tvořena jednotlivými tóny, vystihovala probíhající cítění postav. Z herců u mě jednoznačně zvítězila Jana Stryková, která roli Hedy dotáhla do skvělého závěru. Mimořádné výkony předváději i L. Veselý a M. Pechlát.

Klasicky, ale zajímavě zpracovat Čechovův text je skutečné umění. V tomto představení se to ovšem stoprocentně povedlo! Chápu, že se některým trochu jiné pojetí líbit nemusí. Františákova inscenace totiž klade důraz na cítění jednotlivých postav. Scéna nacházející se nad úrovní jeviště, byla jednoduchá, ale mnohoúčelná. Z kostýmů bych pochválil šaty všech tří sester na konci druhé poloviny. Výjimečnou složkou je především hudba N. Engonidise, která rozveseluje, ale i dojímá. Excelentními výkony dotvářejí představení hlavně J. Vondráček, H. Dvořáková, V. Zavřel a M. Turková.

Režisér se snažil vytvořit Divotvorný hrnec přesně takový, jaký jej Jan Werich napsal. Herci Fidlovačky tak opět dokázali, že muzikál se nemusí dělat pouze komerčně. Excelentní byl především Ctirad Götz, který zaskakoval za nemocného P. Rychlého. Z dalších herců bych vyzdvihl V. Svobodu, M. Vávru a Z. Palusgu, též M. Badinkovou. Taneční výstupy v podání mladších herců byly provedeny na profesionální úrovni. Scéna byla přesto statická. O oživení se v tomto ohledu postaral pouze malý projíždějící vláček v pozadí. Kostýmy, jak je na Fidlovačce zvykem, byly opět tradiční a vkusné.

Tento herecký muzikál bych označil za jeden z nejlepších v Praze. Absolutně se nemůže rovnat uřvaným exhibicím divadel Hybernia či Broadway. Písně byly skvěle zazpívány a dobře doplněny o vhodné taneční kreace. Excelentním herectvím vyčnívají především T. Töpfer a B. Mošnová, která mě svým hereckým, ale i pěveckým výkonem mile překvapila. Jisté zpestření přinesly výstupy O. Brouska, V. Svobody a L. Švormové. Nejlépe provedené písně byly Máš-li kapičku, Já se dnes dopoledne žením a Déšť dští v Španělsku. Kostýmy se mohou zdát poněkud experimentální, ale ve výsledku si toho nikdo ani nevšimne.

Sled obrazů v tomto retrospektivním textu mate diváky hned od prvního okamžiku. Nejdříve začne M. Hanuš vnucovat ve své volné improvizaci hodnotnost titulu. Poté však znenadání přichází smrt Jess a až ke konci se dozvídáme, jak k této tragédii došlo. Jan Mikulášek je bezpochyby kreativní tvůrce, ale nemusel většinu osazenstva donutit k hysterickému a přehrávanému herectví. Tomuto problému se vyhnula pouze postava Heleny Dvořákové, která dokáže přecházet plynule z jedné citové polohy do druhé. Tupé využívání kontratenoru M. Königa k různým autorským výšplechtům je již ohranou záležitostí.

Inscenátorům se podařilo opět vytvořit klasickou převlekovou komedii, která je však pro tuto scénu až příliš typická. Hře by možná prospěl razantnější dramaturgický zásah, který by z textu vyškrtal prvoplánové vtipkování R. Cooneyho. Scénu tvořilo jen apartmá hotelu Westminster, které bylo však mnohoúčelně využito. Kostýmy odpovídaly londýnskému stylu ve 20. století. Hereckými výkony vyčnívají V. Svoboda, P. Herrmann a L. Molínová. Za herecký propadák tohoto představení však považuji otřesný výkon Ivy Pazderkové. Ani Lumír Olšovský se neukázal v příliš dobrém světle.

Ryzí muzikálové dílo vznikne pouze v případě, že členové ansámblu jsou všestranně vybaveni. Vinohrady jimi v době premiéry bezpochyby disponovaly. Po značném zeštíhlení souboru si však takovéto hudební dílo již nebude moci divadlo dovolit. Posun čtyřicet let starého muzikálu do dnešní doby mobilů a počítačů není vůbec znát. Na multifunkční scéně se tak může rozeběhnout podívaná v broadwayském stylu. Obdivuhodné nasazení předvedl Jaromír Meduna. Spokojeni můžou být i M. Novotný, P. Batěk a J. Stryková. Hře pomáhá i výrazná choreografie R. Balaše s jedním mimořádným tancem na bruslích.

Složitě napsaná dramata by měli inscenovat pouze precizní režiséři. M. Františák se v tomto ohledu ukázal jako nepříliš zručný amatér, který nedokázal vystihnout charaktery postav. Pouze je nechal vyjadřovat své pocity jakousi souhrou předvídatelných opileckých gest. Některé části představení pak působí celkem nudně. Nejvíce si s rolí pohrál Svatopluk Skopal, jenž se pokusil zakrýt režijní nedokonalosti. Druhý muž Měsíce, M. Novotný, hraje dobře, ale přespříliš naslouchá režii. Josie Hoganové v podání L. Polišenské se ovšem nedostává správného irského naturelu, který je zde dosti potřebný.

Nádherná dojemná inscenace, jedna z nejlepších na scéně Stavovského divadla v současnosti. Herecké výkony všech účinkujících byly vynikající. Vyzdvihl bych především Ivu Janžurovou, Vandu Hybnerovou a Janu Pidrmanovou. Scéna byla velmi zajímavá. Tvořily ji jakési natažené nitě, které na zeleném pozadí tvořily obrysy obkladu stěn. Hudební složka inscenace, kterou tvořily jakési krátké modlitby, oddělovala jednotlivé části inscenace. Kostýmy byly aktuální a do prostředí mikve se hodily. Tato inscenace s poměrně otevřeným koncem si závěrečné standing ovation jistě zaslouží.

Velice vtipná a svižná zápletková komedie v přesné režii Tomáše Tőpfera. Z herců bych vyzdvihl především Václava Svobodu, Petra Rychlého a Daniela Rouse, bez kterých by tato komedie nebyla komedií. Naopak herecký projev Lilian Malkiny byl jako obvykle naprosto nesnesitelný. Scénické řešení nebylo příliš zajímavé, ale naproti tomu bylo mnohoúčelné. Vystihující hudba Ondřeje Brouska dodávala inscenaci správnou atmosféru. Kostýmy byly velice pěkné a k inscenaci se převážně hodily. Jen kostým Normana Basseta v 1. polovině inscenace nebyl příliš vkusný.

Inscenace, u které se každý divák zaručeně pobaví, ale občas i popláče. Z herců mě nejvíce zaujala svým výkonem Eliška Balzerová, která roli Julie dotáhla do velice zdařilého konce. Zdárně jí sekundovali i pánové Tőpfer, Maryška a Rous. Naopak jako herecký propadák této inscenace považuji výkon M. Randové, která roli mladé herečky nepojala příliš zdařile. Kostýmy odpovídaly době, ve které se děj odehrával. Scénické řešení bylo nádherně nostalgické a vystihovalo klasický styl inscenace. Hudební složka představení, která od sebe oddělovala jednotlivá dějství, byla velmi pěkná.

Jedna z her Národního divadla, která skutečně stojí za zhlédnutí, především díky skvělým hereckým výkonům všech účinkujících. Strhující Iva Janžurová, nádherně osobitý František Němec a dětinsky upjatý Saša Rašilov! Scéna, jež se skládala ze dvou dřevěných příček, ze kterých se během inscenace vysouvala lednice, sporák a například malý odkládací stolek, byla též velice nápaditá. Kostýmy byly převážně pěkné a vystihující. Jen se mi nelíbil převlek I. Janžurové v 2. polovině představení, který mi kimono téměř nepřipomínal. Hudba nebyla v inscenaci využita, ale byla nahrazena všemožnými zvuky.

Asi takto bych si představoval správně pojatý novodobý britský dramatický text. Scénické řešení pro mě bylo překvapením, protože všude po jevišti se povaloval starý odpad a byl rozházený nábytek. Herecké výkony obou aktérů byly vynikající. Zvláště pak J. Štěpnička, který roli zhrouceného Raymonda zahrál více než přesvědčivě. Cenu Thálie si za ztvárnění této figury plně zaslouží. Jana Pidrmannová na můj vkus v některých chvílích příliš hysterčila, ale svoji roli pojala poměrně zdařile. Hudební složka nebyla nijak výrazná, ani zajímavá, ale kostýmy přesně vystihovaly povahy postav.

Typicky české inscenace se rozhodně nedají srovnávat s opulentními a přesně nazkoušenými projekty R. Wilsona, který umělce vede k jasně danému tvaru. Ten zde rozhodně zachován nebyl. Figaro byl při derniéře dostylizován do podoby rockera s téměř metrovým čírem, jež se bilo s celkovým výtvarným zpracováním. Potlesky vynucené P. Beretovou též nebyly zcela na místě. Hudba A. Březiny však citlivě čerpala z Mozartovy opery. Čistým jevištním uměním vynikají J. Boušková, M. Donutil a V. Beneš. Pro R. Krajča a P. Beretovou zde platí bohužel pravidlo: ''Čím více repríz, tím podbízivější výkon.''

Operní zápletky jsou stejně absurdní jako celá Ionescova hra. Asi proto režisér postavil před herce nápovědku s taktovkou, která svými ráznými pohyby udávala tempo veškerým pohybům i replikám. Titul vystavěný především na kvalitním herectví D. Prachaře může mnohým divákům připomínat spíše pomatenou komedii. Tento klam však okamžitě mizí, když se před jejich zraky začnou naturalisticky proměňovat I. Bareš, R. Mácha či V. Postránecký v obávané tlustokožce. Jejich neokázalá gesta zračí pomíjivost lidstva, které ve třetím tisíciletí pobíhající po ulicích vskutku připomíná stádo lichokopytníků.

Báječné zpracování Goldoniho hry s nepřekonatelným Janem Vondráčkem v hlavní roli. Inscenace je sice nepatrně aktualizována a přenesena do současných Benátek, ale i přesto si uchovává svůj osobitý ráz. Kostýmy odpovídaly formě aktualizace. Hudební složka inscenace byla vyhovující. Velmi se mi líbil nápad s turisty různých národností, kteří v průběhu inscenace vstupovali do děje. Ze všech nejlepší byl Jan Vondráček, který při svém závěrečném monologu opět dokázal, že je skvělým komikem. Z dalších účinkujících zaujmou pánové Tesař, Zavřel a Wohanka, i paní Turková.

Matka, která nedobrovolně přijde o své dítě, prožívá jistě stejné pocity, jako hlavní postava této psychologické hry. Martina Preissová má k úlohám tohoto typu značné předpoklady. Její výkon výrazně vybočoval ze zaběhnutého standartu. Ve skvostném podání interpretuje text i J. Hartl. Prostředí zapadlé benzínové pumpy bylo znázorněno pouze nedokončenými tvary, které však navzájem působily monumentálně. Pochvalu si jistě zaslouží též P. Skoumal, jenž dokázal pro scénickou hudbu najít tu správnou tóninu. Jan Kačer dokázal vytvořit nádhernou inscenaci, ve které je vyhrazeno místo pro pláč i smích.

Hra, která neurazí, ale ani nenadchne. V této době takový slušný režijní nadprůměr Ivana Rajmonta. Nijak složitá scéna, která byla složena ze čtyř židlí v rozích jeviště, které bylo potaženo červenou tapetou. Zajímavé bylo využití červených světel a mikrofonů. Kostýmy odpovídaly typu hry. Z herců podal nejlepší výkon Jan Hartl, který dokázal roli Hoedera dotáhnout do tragického konce. Z dalších herců zaujmou především pánové Pyško a  Kačer, též paní Salzmannová a Podzimková. Naopak herectví hostujícího Petra Buchty bylo příliš křečovité a zcela jednoznačně nejhorší.