Král Lear

V polovině jsem odešla, představení mi nedávalo smysl a nezaujalo mě.

O přestávce jsme odešli. Nelze komentovat.

Byla jsem na 3x. Poprvé jsem byla zděšena na čem to vlastně jsem. Podruhé už jsem pochopila,alespoň částečně děj.A potřetí jsem pochopila co tím básník chtěl říct. A výborné herecké výkony, především David Prachař.

26.3. 2013: Z Krále Leara zůstavají v této inscenaci snad jen jména. Celé je to nesrozumitelné. Proti moderní interpretaci klasických textů nic nemám, pokud to má význam, zde se to nedaří. Nenazval bych to ani "alternou". To po přestávce už je úplně něco navíc. Dlouho jsem ale v hledišti nezažil tak mrazivé ticho a o přestávce šepot. Nejlepší na celé inscenaci je hudba Aleše Březiny. Paradoxem celé inscenace je, že v takovém "kusu" někteří členové souboru hodně překvapují svým herectvím. Myslím, že tato interpretace je hodna jiného prostředí pro své působení.

Neodisiel som len zo slusnosti. Toto sa naozaj klasikovi v narodnom divadle nerobi. Cista alternativa, ktora porusila obidve zakladne pravidla, ktore na divadlo mam: musi mat aspon trochu dej a nesmu tam byt nahi ludia.

Předně upozorňuji, že nejde tak docela o Shakespeara, z textu tam toho zůstalo dosti málo. Osobně však nesouhlasím s názorem, že jde jen o režijní exhibici. Stačí se pozorně dívat a přemýšlet. Nebeský ve hře odkryl (či do ní snad přidal) mnoho významových rovin, které mají smysl. Obzvláště potěší závěrečná aktualizace. Skvělý výkon Davida Prachaře (ale i dalších) - záblesky prozření a pochopení v tom všeobecném třeštění, hnusu a absurdnu. Některé momenty bych si s chutí odpustil (Joker apod.).

Přes nižší ohodnocení jsem rád, že v Národním divadle dostávají prostor takové inscenace, které mohou (někdy i prvoplánově) provokovat diváky čekající na to samé standardně zabalené i po stopadesáté. A kdybych nebyl ignorant a přečetl si Krále Leara už před představením, mohl být můj dojem o dost lepší.

jakub prachar dobrej, david steigerwald taky

Naprosto sebestředné a režijně příšerné zpracování Krále Leara. Jestli se ještě tento paskvil dá tak nazývat. Scéna, která se skládala z divného plaveckého bazénu, byla příšerná. Stejně jako kostýmy Jany Prekové, kterou nepovažuji za kostýmní návrhářku, když dokáže herce vysvléknout do plavek a spodního prádla. Hudba Aleše Březiny se mi v inscenaci nelíbila. Zhudebnění některých monologů nemělo především v 2. polovině své opodstatnění. Tedy závěrem, jestli milujete nebesa Nebeského, je tahle hovadina přesně pro vás. Jestli však očekáváte WS, budete hodně pobouřeni hlavně nahým Prachařem.

Mně toto pojetí nevadí, ale také si myslím, že je vhodnější pro Novou scénu, než pro historickou budovu Národního divadla...

... opravdu je to spíše esej o Learovi; text je záměrně rozpouštěn titulkovou animací, přechodem k angličtině, místy nesrozumitelným zpěvem a citoslovečnými afekty. Děj se tedy "nekoná" a divákovi nezbývá, než dekódovat mozaiku obrazů - symbolů. Hra účinkuje i dlouho po opeštění divadla, lyrický efekt komunikuje spíše s podvědomím a vyvolává si z něj představy destrukce osobnosti a charakteru. Poznámka: Lear v Národním není pro každého, ještě jsem v ND nezažil tak houfné opouštění paluby a tak vlažnou děkovačku.Ale proč ne?Za facku se většinou neděkuje...Podobný dojem:Titus /Divadlo v Dlouhé/.

Spíš ne, i když se tomu nedá upřít působivost. Věděla jsem, na co jdu, takže šok se nekonal. Ale podle mne tam má být Král Lear podle Shakespeara - autor Nebeský a spol. Jako komentář k Learovi zajímavé. Jako inscenace Leara to je pro mne jen intelektuální exhibice.

Dojmy byly bezprostředně všelijaké, ale proč to mám stále v hlavě?

Na Leara jsme šli po čtení převážně negativních hodnocení se smíšenými pocity. Nejvíc nás nakonec překvapilo, jak málo zůstalo ve hře z té původní. To je nejspíš největší problém: režisér vytvořil komplikované představení, výtvarnou a hudební koláž s mnoha symbolickými odkazy, rozsáhle doplněným textem, ale bez souvislého děje. Pokud divák není poučen o Learovi předem, a to důkladně, je obtížné Nebeského výkladu porozumět. Od opakované návštěvy divadla ale kontroverzní pojetí odrazuje, přičemž nejvíc - zdá se - šokuje, že jde o inscenaci v Národním.
Z hereckých výkonů ten Prachařův skvělý.

Konečně jsem se odhodlala jít na Krále Leara a nic jsem radši nečekala, resp. čekala jsem jen to nejhorší:-)Ale líbilo se mi to. Jediný, kdo mi tam neseděl, byla Kateřina Winterová. Znám celkem dobře děj, nemusela jsem tak řešit kdo s kým proti komu proč ... Spoustu režijních záměrů jsem nepochopila, ale ani jsem se nějak nepokoušela to pochopit. Prostě jsem to vzala, jak to je:-)

at reziser nebesky s vytvarnici prekovou klidne uspokojuji nekrofilni choutky a nasilnicky se ukaji na klasickych tragediich zemreleho autora, ktery uz se nemuze branit. ale proc divadlo pise WILLIAM SHAKESPEARE: KRAL LEAR? proc se nepodepisou jako autori nebo jako druzi autori nebo aspon tam neni napsany, ze je to uprava? lidi, co chodej do narodniho, se asi budou cejtit podvedeni, protoze neuvidej shakespearova leara.

není důležité, jestli se to povedlo úplně dokonale, jestli je to dotažené nebo na půl cesty, konečně je tu inscenace s nějakým názorem, o které se bude diskutovat, která bude zatracována a milována... ano, není to jednoduchá věc, ale zase při každé další návštěvě uvidíte nové a nové věci a motivy, které budou ze hry vystupovat. těch slupek je tam spousta a minimálně jako exkurz do Nebeského vidění klasiky je to hodně zajímavé. jako velký problém vidím nazvučení, kdy hercům není rozumět, co zpívají (1. gal.).

Tohle představení se prostě nikdy nemělo nazývat W. Shakespeare: Král Lear. Je to Nebeského úvaha o Learovi. Čitelná pro hodně velké znalce. Pár hezkých vizuálních nápadů, ale nic co bychom neviděli. Pár strašných hereckých výkonů (D.Steigerwald, M. Stehlík), pár slušných, ale zas bez překvapení. Překvapí jen nadšení A. Švehlíka pro věc a nekritická adorace větší části recenzentů (Varyš, Reslová, Hulec - ale ani u nich to vlastně nepřekvapí)

Hrůza,hrůza,hrůza!

KRÁL JE NAHÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Samoúčelná exhibice režisérova. Je-li někdo z ND s přestávkovým odchodem až 50% diváků spokojen, nechápu. Ale hojně se odcházelo již z Nebeského ,,Dona Juana", a přesto znovu režíruje v historické budově, tentokrát přímo ve ,,Zlaté kapličce" To už snad raději režiséra Rajmonta...

A to jen proto, že mínusové číslo se mně nenabízí.Nejsem extrémní staromilec a je řada klasických kusů, která mají v inovativním pojetí myšlenku, nápad, vtip, dopad na diváka. Tady mně chybělo absolutně všechno. A opravdu jsem neobjevila vůbec nic, co by mě jakkoliv oslovilo, zasáhlo, prostě čistá nula...

Zapomenu-li na představitele vévody z Cornwallu, který předvedl výkon kulisáka zaskakujícího za ochořelého kolegu, byli herci báječní, ale pojetí hry bylo naprosto nesmyslné a odporné. Při sledování té příšerné slátaniny jsem si přála sedět v pátek večer kdekoli jinde jen ne v mém milovaném Národním divadle. Značné množství publika se po přestávce již do hlediště nevrátilo. Našli se samozřejmě i tací,kteří mají hluboké umělecké vnímání,například květinová alternativa sedící před námi si mohla při potlesku vykloubit ruce z pantů

Chudák William se už poněkolikráté obrátil v hrobě a to píšu teprve po 2. premiéře. K druhému "poločasu" se zdaleka nedostavili všichni diváci, kteří viděli ten první. Konzumace tvrdého alkoholu diváku o přestávce byla často doprovázena glosami: "teď už to snad vydržíme" a "to chce panáka". Herci podali skvělé výkony, ale zpracování klasiky v novém pornografickém kabátě ocenili především lidé s velmi výrazným uměleckým citem nosící obrovské kostěné obroučky brýlí, červené tkaničky a oranžové rifle.

NEEE!

Tato adaptace by se měla spíše hrát na Nové scéně, do historické budovy ND se vyloženě nehodí. Co napsat dál? Příběh hry Král Lear se úplně vytrácí na pozadí multimediální plovárny s prvky pornografie, takže z něj zbydou jen jakési rozmatlané monology. Kritici a redakce snad budou uspokojeni jakousi "režijní invencí", kterou stále úporně hledají, avšak já bych na scéně histroické budovy Národního divadla viděl někdy také rád nějakou klasičtěji pojatou klasiku.

viz blog... (více v článku na blogu)

Každá doba má své trendy. Ta dnešní nevšední zpracování klas. děl. Na každý trend se lepí stovky netalentovaných a povrchních pseudoumělců, kteří by si s klasickou inscenací dost možná vůbec neporadily. Je to jako výtvarník, který maluje "moderně", přičemž neumí nakreslit ani jedoduchý portrét, ktrerý zvládne každý restaurátor. Bohužel Král Lear je přesně takový - hra na umění, která se transformovala do plytké exhibice režiséra a co do formy úplným paskvilem. Alespoň něco zajímavého jsem zjistil - Saša Rašilov hraje výtečně

První polovina je místy nudná, místy trochu oplzlá, ale víceméně srozumitelná. Bez nahoty bych se obešel, ale dá se přežít. Vyloženě otravná mi přijde jen Winterová v roli blázna (cokoliv hraje, hraje stejně prkenně). Druhá polovina je však skvělá, groteskní - a především zpětně ospravedlňuje povadlou první polovinu, protože zde se již zcela mění hra v polemiku s Learem. Navíc hra zůstane v hlavě ještě dlouho a nutí přemýšlet. Ano, raději bych viděl v ND zcela tradiční a výpravnou verzi, ale to neznamená, že budu toto pojetí odsuzovat...

Ze Shakespeara nezbylo mnoho, narcistní režisérský rej,který používá snad všech nápadů, které režisérském rauši použít lze. Podobné postupy jako ve Věci Makropulos- Stavovské divadlo, kde je ale precizně zvládnutá jevištní forma hry. Postmoderní tříšť nápadů a skečí, které se zmítají "odnikudněkam",příběh o pejskovi a kočičce, jak vařili dort.Židé, plameny, sprchy, papež, ejakulativní smrtonosná šlehačka, kopulativní kočičí stínohra, vizuální fyzika, mandarin, možná papež, ve všem zcela utopený Lear, ale především Shakespeare.

V polovině jsem odešla, představení mi nedávalo smysl a nezaujalo mě.

O přestávce jsme odešli. Nelze komentovat.

Byla jsem na 3x. Poprvé jsem byla zděšena na čem to vlastně jsem. Podruhé už jsem pochopila,alespoň částečně děj.A potřetí jsem pochopila co tím básník chtěl říct. A výborné herecké výkony, především David Prachař.

26.3. 2013: Z Krále Leara zůstavají v této inscenaci snad jen jména. Celé je to nesrozumitelné. Proti moderní interpretaci klasických textů nic nemám, pokud to má význam, zde se to nedaří. Nenazval bych to ani "alternou". To po přestávce už je úplně něco navíc. Dlouho jsem ale v hledišti nezažil tak mrazivé ticho a o přestávce šepot. Nejlepší na celé inscenaci je hudba Aleše Březiny. Paradoxem celé inscenace je, že v takovém "kusu" někteří členové souboru hodně překvapují svým herectvím. Myslím, že tato interpretace je hodna jiného prostředí pro své působení.

Neodisiel som len zo slusnosti. Toto sa naozaj klasikovi v narodnom divadle nerobi. Cista alternativa, ktora porusila obidve zakladne pravidla, ktore na divadlo mam: musi mat aspon trochu dej a nesmu tam byt nahi ludia.

Předně upozorňuji, že nejde tak docela o Shakespeara, z textu tam toho zůstalo dosti málo. Osobně však nesouhlasím s názorem, že jde jen o režijní exhibici. Stačí se pozorně dívat a přemýšlet. Nebeský ve hře odkryl (či do ní snad přidal) mnoho významových rovin, které mají smysl. Obzvláště potěší závěrečná aktualizace. Skvělý výkon Davida Prachaře (ale i dalších) - záblesky prozření a pochopení v tom všeobecném třeštění, hnusu a absurdnu. Některé momenty bych si s chutí odpustil (Joker apod.).

Přes nižší ohodnocení jsem rád, že v Národním divadle dostávají prostor takové inscenace, které mohou (někdy i prvoplánově) provokovat diváky čekající na to samé standardně zabalené i po stopadesáté. A kdybych nebyl ignorant a přečetl si Krále Leara už před představením, mohl být můj dojem o dost lepší.

jakub prachar dobrej, david steigerwald taky

Naprosto sebestředné a režijně příšerné zpracování Krále Leara. Jestli se ještě tento paskvil dá tak nazývat. Scéna, která se skládala z divného plaveckého bazénu, byla příšerná. Stejně jako kostýmy Jany Prekové, kterou nepovažuji za kostýmní návrhářku, když dokáže herce vysvléknout do plavek a spodního prádla. Hudba Aleše Březiny se mi v inscenaci nelíbila. Zhudebnění některých monologů nemělo především v 2. polovině své opodstatnění. Tedy závěrem, jestli milujete nebesa Nebeského, je tahle hovadina přesně pro vás. Jestli však očekáváte WS, budete hodně pobouřeni hlavně nahým Prachařem.

Mně toto pojetí nevadí, ale také si myslím, že je vhodnější pro Novou scénu, než pro historickou budovu Národního divadla...

... opravdu je to spíše esej o Learovi; text je záměrně rozpouštěn titulkovou animací, přechodem k angličtině, místy nesrozumitelným zpěvem a citoslovečnými afekty. Děj se tedy "nekoná" a divákovi nezbývá, než dekódovat mozaiku obrazů - symbolů. Hra účinkuje i dlouho po opeštění divadla, lyrický efekt komunikuje spíše s podvědomím a vyvolává si z něj představy destrukce osobnosti a charakteru. Poznámka: Lear v Národním není pro každého, ještě jsem v ND nezažil tak houfné opouštění paluby a tak vlažnou děkovačku.Ale proč ne?Za facku se většinou neděkuje...Podobný dojem:Titus /Divadlo v Dlouhé/.

Spíš ne, i když se tomu nedá upřít působivost. Věděla jsem, na co jdu, takže šok se nekonal. Ale podle mne tam má být Král Lear podle Shakespeara - autor Nebeský a spol. Jako komentář k Learovi zajímavé. Jako inscenace Leara to je pro mne jen intelektuální exhibice.

Dojmy byly bezprostředně všelijaké, ale proč to mám stále v hlavě?

Na Leara jsme šli po čtení převážně negativních hodnocení se smíšenými pocity. Nejvíc nás nakonec překvapilo, jak málo zůstalo ve hře z té původní. To je nejspíš největší problém: režisér vytvořil komplikované představení, výtvarnou a hudební koláž s mnoha symbolickými odkazy, rozsáhle doplněným textem, ale bez souvislého děje. Pokud divák není poučen o Learovi předem, a to důkladně, je obtížné Nebeského výkladu porozumět. Od opakované návštěvy divadla ale kontroverzní pojetí odrazuje, přičemž nejvíc - zdá se - šokuje, že jde o inscenaci v Národním.
Z hereckých výkonů ten Prachařův skvělý.

viz blog... (více v článku na blogu)

Konečně jsem se odhodlala jít na Krále Leara a nic jsem radši nečekala, resp. čekala jsem jen to nejhorší:-)Ale líbilo se mi to. Jediný, kdo mi tam neseděl, byla Kateřina Winterová. Znám celkem dobře děj, nemusela jsem tak řešit kdo s kým proti komu proč ... Spoustu režijních záměrů jsem nepochopila, ale ani jsem se nějak nepokoušela to pochopit. Prostě jsem to vzala, jak to je:-)

at reziser nebesky s vytvarnici prekovou klidne uspokojuji nekrofilni choutky a nasilnicky se ukaji na klasickych tragediich zemreleho autora, ktery uz se nemuze branit. ale proc divadlo pise WILLIAM SHAKESPEARE: KRAL LEAR? proc se nepodepisou jako autori nebo jako druzi autori nebo aspon tam neni napsany, ze je to uprava? lidi, co chodej do narodniho, se asi budou cejtit podvedeni, protoze neuvidej shakespearova leara.

Každá doba má své trendy. Ta dnešní nevšední zpracování klas. děl. Na každý trend se lepí stovky netalentovaných a povrchních pseudoumělců, kteří by si s klasickou inscenací dost možná vůbec neporadily. Je to jako výtvarník, který maluje "moderně", přičemž neumí nakreslit ani jedoduchý portrét, ktrerý zvládne každý restaurátor. Bohužel Král Lear je přesně takový - hra na umění, která se transformovala do plytké exhibice režiséra a co do formy úplným paskvilem. Alespoň něco zajímavého jsem zjistil - Saša Rašilov hraje výtečně

není důležité, jestli se to povedlo úplně dokonale, jestli je to dotažené nebo na půl cesty, konečně je tu inscenace s nějakým názorem, o které se bude diskutovat, která bude zatracována a milována... ano, není to jednoduchá věc, ale zase při každé další návštěvě uvidíte nové a nové věci a motivy, které budou ze hry vystupovat. těch slupek je tam spousta a minimálně jako exkurz do Nebeského vidění klasiky je to hodně zajímavé. jako velký problém vidím nazvučení, kdy hercům není rozumět, co zpívají (1. gal.).

První polovina je místy nudná, místy trochu oplzlá, ale víceméně srozumitelná. Bez nahoty bych se obešel, ale dá se přežít. Vyloženě otravná mi přijde jen Winterová v roli blázna (cokoliv hraje, hraje stejně prkenně). Druhá polovina je však skvělá, groteskní - a především zpětně ospravedlňuje povadlou první polovinu, protože zde se již zcela mění hra v polemiku s Learem. Navíc hra zůstane v hlavě ještě dlouho a nutí přemýšlet. Ano, raději bych viděl v ND zcela tradiční a výpravnou verzi, ale to neznamená, že budu toto pojetí odsuzovat...

Ze Shakespeara nezbylo mnoho, narcistní režisérský rej,který používá snad všech nápadů, které režisérském rauši použít lze. Podobné postupy jako ve Věci Makropulos- Stavovské divadlo, kde je ale precizně zvládnutá jevištní forma hry. Postmoderní tříšť nápadů a skečí, které se zmítají "odnikudněkam",příběh o pejskovi a kočičce, jak vařili dort.Židé, plameny, sprchy, papež, ejakulativní smrtonosná šlehačka, kopulativní kočičí stínohra, vizuální fyzika, mandarin, možná papež, ve všem zcela utopený Lear, ale především Shakespeare.

Tohle představení se prostě nikdy nemělo nazývat W. Shakespeare: Král Lear. Je to Nebeského úvaha o Learovi. Čitelná pro hodně velké znalce. Pár hezkých vizuálních nápadů, ale nic co bychom neviděli. Pár strašných hereckých výkonů (D.Steigerwald, M. Stehlík), pár slušných, ale zas bez překvapení. Překvapí jen nadšení A. Švehlíka pro věc a nekritická adorace větší části recenzentů (Varyš, Reslová, Hulec - ale ani u nich to vlastně nepřekvapí)

Hrůza,hrůza,hrůza!

KRÁL JE NAHÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Samoúčelná exhibice režisérova. Je-li někdo z ND s přestávkovým odchodem až 50% diváků spokojen, nechápu. Ale hojně se odcházelo již z Nebeského ,,Dona Juana", a přesto znovu režíruje v historické budově, tentokrát přímo ve ,,Zlaté kapličce" To už snad raději režiséra Rajmonta...

A to jen proto, že mínusové číslo se mně nenabízí.Nejsem extrémní staromilec a je řada klasických kusů, která mají v inovativním pojetí myšlenku, nápad, vtip, dopad na diváka. Tady mně chybělo absolutně všechno. A opravdu jsem neobjevila vůbec nic, co by mě jakkoliv oslovilo, zasáhlo, prostě čistá nula...

Zapomenu-li na představitele vévody z Cornwallu, který předvedl výkon kulisáka zaskakujícího za ochořelého kolegu, byli herci báječní, ale pojetí hry bylo naprosto nesmyslné a odporné. Při sledování té příšerné slátaniny jsem si přála sedět v pátek večer kdekoli jinde jen ne v mém milovaném Národním divadle. Značné množství publika se po přestávce již do hlediště nevrátilo. Našli se samozřejmě i tací,kteří mají hluboké umělecké vnímání,například květinová alternativa sedící před námi si mohla při potlesku vykloubit ruce z pantů

Chudák William se už poněkolikráté obrátil v hrobě a to píšu teprve po 2. premiéře. K druhému "poločasu" se zdaleka nedostavili všichni diváci, kteří viděli ten první. Konzumace tvrdého alkoholu diváku o přestávce byla často doprovázena glosami: "teď už to snad vydržíme" a "to chce panáka". Herci podali skvělé výkony, ale zpracování klasiky v novém pornografickém kabátě ocenili především lidé s velmi výrazným uměleckým citem nosící obrovské kostěné obroučky brýlí, červené tkaničky a oranžové rifle.

NEEE!

Tato adaptace by se měla spíše hrát na Nové scéně, do historické budovy ND se vyloženě nehodí. Co napsat dál? Příběh hry Král Lear se úplně vytrácí na pozadí multimediální plovárny s prvky pornografie, takže z něj zbydou jen jakési rozmatlané monology. Kritici a redakce snad budou uspokojeni jakousi "režijní invencí", kterou stále úporně hledají, avšak já bych na scéně histroické budovy Národního divadla viděl někdy také rád nějakou klasičtěji pojatou klasiku.

Mně toto pojetí nevadí, ale také si myslím, že je vhodnější pro Novou scénu, než pro historickou budovu Národního divadla...

26.3. 2013: Z Krále Leara zůstavají v této inscenaci snad jen jména. Celé je to nesrozumitelné. Proti moderní interpretaci klasických textů nic nemám, pokud to má význam, zde se to nedaří. Nenazval bych to ani "alternou". To po přestávce už je úplně něco navíc. Dlouho jsem ale v hledišti nezažil tak mrazivé ticho a o přestávce šepot. Nejlepší na celé inscenaci je hudba Aleše Březiny. Paradoxem celé inscenace je, že v takovém "kusu" někteří členové souboru hodně překvapují svým herectvím. Myslím, že tato interpretace je hodna jiného prostředí pro své působení.

Naprosto sebestředné a režijně příšerné zpracování Krále Leara. Jestli se ještě tento paskvil dá tak nazývat. Scéna, která se skládala z divného plaveckého bazénu, byla příšerná. Stejně jako kostýmy Jany Prekové, kterou nepovažuji za kostýmní návrhářku, když dokáže herce vysvléknout do plavek a spodního prádla. Hudba Aleše Březiny se mi v inscenaci nelíbila. Zhudebnění některých monologů nemělo především v 2. polovině své opodstatnění. Tedy závěrem, jestli milujete nebesa Nebeského, je tahle hovadina přesně pro vás. Jestli však očekáváte WS, budete hodně pobouřeni hlavně nahým Prachařem.

není důležité, jestli se to povedlo úplně dokonale, jestli je to dotažené nebo na půl cesty, konečně je tu inscenace s nějakým názorem, o které se bude diskutovat, která bude zatracována a milována... ano, není to jednoduchá věc, ale zase při každé další návštěvě uvidíte nové a nové věci a motivy, které budou ze hry vystupovat. těch slupek je tam spousta a minimálně jako exkurz do Nebeského vidění klasiky je to hodně zajímavé. jako velký problém vidím nazvučení, kdy hercům není rozumět, co zpívají (1. gal.).

Přes nižší ohodnocení jsem rád, že v Národním divadle dostávají prostor takové inscenace, které mohou (někdy i prvoplánově) provokovat diváky čekající na to samé standardně zabalené i po stopadesáté. A kdybych nebyl ignorant a přečetl si Krále Leara už před představením, mohl být můj dojem o dost lepší.

Na Leara jsme šli po čtení převážně negativních hodnocení se smíšenými pocity. Nejvíc nás nakonec překvapilo, jak málo zůstalo ve hře z té původní. To je nejspíš největší problém: režisér vytvořil komplikované představení, výtvarnou a hudební koláž s mnoha symbolickými odkazy, rozsáhle doplněným textem, ale bez souvislého děje. Pokud divák není poučen o Learovi předem, a to důkladně, je obtížné Nebeského výkladu porozumět. Od opakované návštěvy divadla ale kontroverzní pojetí odrazuje, přičemž nejvíc - zdá se - šokuje, že jde o inscenaci v Národním.
Z hereckých výkonů ten Prachařův skvělý.

jakub prachar dobrej, david steigerwald taky

Konečně jsem se odhodlala jít na Krále Leara a nic jsem radši nečekala, resp. čekala jsem jen to nejhorší:-)Ale líbilo se mi to. Jediný, kdo mi tam neseděl, byla Kateřina Winterová. Znám celkem dobře děj, nemusela jsem tak řešit kdo s kým proti komu proč ... Spoustu režijních záměrů jsem nepochopila, ale ani jsem se nějak nepokoušela to pochopit. Prostě jsem to vzala, jak to je:-)

A to jen proto, že mínusové číslo se mně nenabízí.Nejsem extrémní staromilec a je řada klasických kusů, která mají v inovativním pojetí myšlenku, nápad, vtip, dopad na diváka. Tady mně chybělo absolutně všechno. A opravdu jsem neobjevila vůbec nic, co by mě jakkoliv oslovilo, zasáhlo, prostě čistá nula...

Dojmy byly bezprostředně všelijaké, ale proč to mám stále v hlavě?

Hrůza,hrůza,hrůza!

NEEE!

Tohle představení se prostě nikdy nemělo nazývat W. Shakespeare: Král Lear. Je to Nebeského úvaha o Learovi. Čitelná pro hodně velké znalce. Pár hezkých vizuálních nápadů, ale nic co bychom neviděli. Pár strašných hereckých výkonů (D.Steigerwald, M. Stehlík), pár slušných, ale zas bez překvapení. Překvapí jen nadšení A. Švehlíka pro věc a nekritická adorace větší části recenzentů (Varyš, Reslová, Hulec - ale ani u nich to vlastně nepřekvapí)

at reziser nebesky s vytvarnici prekovou klidne uspokojuji nekrofilni choutky a nasilnicky se ukaji na klasickych tragediich zemreleho autora, ktery uz se nemuze branit. ale proc divadlo pise WILLIAM SHAKESPEARE: KRAL LEAR? proc se nepodepisou jako autori nebo jako druzi autori nebo aspon tam neni napsany, ze je to uprava? lidi, co chodej do narodniho, se asi budou cejtit podvedeni, protoze neuvidej shakespearova leara.

Tato adaptace by se měla spíše hrát na Nové scéně, do historické budovy ND se vyloženě nehodí. Co napsat dál? Příběh hry Král Lear se úplně vytrácí na pozadí multimediální plovárny s prvky pornografie, takže z něj zbydou jen jakési rozmatlané monology. Kritici a redakce snad budou uspokojeni jakousi "režijní invencí", kterou stále úporně hledají, avšak já bych na scéně histroické budovy Národního divadla viděl někdy také rád nějakou klasičtěji pojatou klasiku.

Samoúčelná exhibice režisérova. Je-li někdo z ND s přestávkovým odchodem až 50% diváků spokojen, nechápu. Ale hojně se odcházelo již z Nebeského ,,Dona Juana", a přesto znovu režíruje v historické budově, tentokrát přímo ve ,,Zlaté kapličce" To už snad raději režiséra Rajmonta...

O přestávce jsme odešli. Nelze komentovat.

Byla jsem na 3x. Poprvé jsem byla zděšena na čem to vlastně jsem. Podruhé už jsem pochopila,alespoň částečně děj.A potřetí jsem pochopila co tím básník chtěl říct. A výborné herecké výkony, především David Prachař.

Zapomenu-li na představitele vévody z Cornwallu, který předvedl výkon kulisáka zaskakujícího za ochořelého kolegu, byli herci báječní, ale pojetí hry bylo naprosto nesmyslné a odporné. Při sledování té příšerné slátaniny jsem si přála sedět v pátek večer kdekoli jinde jen ne v mém milovaném Národním divadle. Značné množství publika se po přestávce již do hlediště nevrátilo. Našli se samozřejmě i tací,kteří mají hluboké umělecké vnímání,například květinová alternativa sedící před námi si mohla při potlesku vykloubit ruce z pantů

KRÁL JE NAHÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Předně upozorňuji, že nejde tak docela o Shakespeara, z textu tam toho zůstalo dosti málo. Osobně však nesouhlasím s názorem, že jde jen o režijní exhibici. Stačí se pozorně dívat a přemýšlet. Nebeský ve hře odkryl (či do ní snad přidal) mnoho významových rovin, které mají smysl. Obzvláště potěší závěrečná aktualizace. Skvělý výkon Davida Prachaře (ale i dalších) - záblesky prozření a pochopení v tom všeobecném třeštění, hnusu a absurdnu. Některé momenty bych si s chutí odpustil (Joker apod.).

Chudák William se už poněkolikráté obrátil v hrobě a to píšu teprve po 2. premiéře. K druhému "poločasu" se zdaleka nedostavili všichni diváci, kteří viděli ten první. Konzumace tvrdého alkoholu diváku o přestávce byla často doprovázena glosami: "teď už to snad vydržíme" a "to chce panáka". Herci podali skvělé výkony, ale zpracování klasiky v novém pornografickém kabátě ocenili především lidé s velmi výrazným uměleckým citem nosící obrovské kostěné obroučky brýlí, červené tkaničky a oranžové rifle.

Neodisiel som len zo slusnosti. Toto sa naozaj klasikovi v narodnom divadle nerobi. Cista alternativa, ktora porusila obidve zakladne pravidla, ktore na divadlo mam: musi mat aspon trochu dej a nesmu tam byt nahi ludia.

Spíš ne, i když se tomu nedá upřít působivost. Věděla jsem, na co jdu, takže šok se nekonal. Ale podle mne tam má být Král Lear podle Shakespeara - autor Nebeský a spol. Jako komentář k Learovi zajímavé. Jako inscenace Leara to je pro mne jen intelektuální exhibice.

V polovině jsem odešla, představení mi nedávalo smysl a nezaujalo mě.

... opravdu je to spíše esej o Learovi; text je záměrně rozpouštěn titulkovou animací, přechodem k angličtině, místy nesrozumitelným zpěvem a citoslovečnými afekty. Děj se tedy "nekoná" a divákovi nezbývá, než dekódovat mozaiku obrazů - symbolů. Hra účinkuje i dlouho po opeštění divadla, lyrický efekt komunikuje spíše s podvědomím a vyvolává si z něj představy destrukce osobnosti a charakteru. Poznámka: Lear v Národním není pro každého, ještě jsem v ND nezažil tak houfné opouštění paluby a tak vlažnou děkovačku.Ale proč ne?Za facku se většinou neděkuje...Podobný dojem:Titus /Divadlo v Dlouhé/.

První polovina je místy nudná, místy trochu oplzlá, ale víceméně srozumitelná. Bez nahoty bych se obešel, ale dá se přežít. Vyloženě otravná mi přijde jen Winterová v roli blázna (cokoliv hraje, hraje stejně prkenně). Druhá polovina je však skvělá, groteskní - a především zpětně ospravedlňuje povadlou první polovinu, protože zde se již zcela mění hra v polemiku s Learem. Navíc hra zůstane v hlavě ještě dlouho a nutí přemýšlet. Ano, raději bych viděl v ND zcela tradiční a výpravnou verzi, ale to neznamená, že budu toto pojetí odsuzovat...

Ze Shakespeara nezbylo mnoho, narcistní režisérský rej,který používá snad všech nápadů, které režisérském rauši použít lze. Podobné postupy jako ve Věci Makropulos- Stavovské divadlo, kde je ale precizně zvládnutá jevištní forma hry. Postmoderní tříšť nápadů a skečí, které se zmítají "odnikudněkam",příběh o pejskovi a kočičce, jak vařili dort.Židé, plameny, sprchy, papež, ejakulativní smrtonosná šlehačka, kopulativní kočičí stínohra, vizuální fyzika, mandarin, možná papež, ve všem zcela utopený Lear, ale především Shakespeare.

viz blog... (více v článku na blogu)

Každá doba má své trendy. Ta dnešní nevšední zpracování klas. děl. Na každý trend se lepí stovky netalentovaných a povrchních pseudoumělců, kteří by si s klasickou inscenací dost možná vůbec neporadily. Je to jako výtvarník, který maluje "moderně", přičemž neumí nakreslit ani jedoduchý portrét, ktrerý zvládne každý restaurátor. Bohužel Král Lear je přesně takový - hra na umění, která se transformovala do plytké exhibice režiséra a co do formy úplným paskvilem. Alespoň něco zajímavého jsem zjistil - Saša Rašilov hraje výtečně