Noc zlomených nehtů

Autor T. Dianiška zručně napsal černou komedii a vlastnímu dílu jako režisér vtisknul lehkost, která tomuto žánru nemá chybět. Inscenace se nesnaží předat žádné zásadní sdělení, ale přesto v ní poznáváme život kolem nás. Během večera se divák může bavit dějem s překvapivými zvraty, morbidním humorem a občas potěšit všemožnými popkulturními odkazy. Nové členky souboru K. Hrdinová a L. Michálková se v hlavních rolích ukázaly jako slibné posily, ani ve zbytku obsazení není slabý článek. K zábavnosti přispívají i rapové songy s kvalitními texty a v dobrém provedení s živým hudebním doprovodem.

Z posledních her Tomáše Dianišky (Tajemný pan Zet, Den zúčtování) jsem měl pocit jisté autorské vyčerpanosti, ale tahle parodická jízda mi padla do noty. Kdo očekává nějaké hlubší poselství, bude asi zklamaný, ale pro odreagování a pobavení je tahle inscenace ideální. Je plná černého humoru a popkulturních odkazů, tentokrát hlavně tarantinovského ražení. Označení rapový muzikál je trochu nadnesené, jelikož rap je zde spíše kořením a ke konci představení se téměř vytrácí. Je fajn, že se tentokrát autor nezamotává do příliš velkého množství vedlejších linií a přímočaře směřuje k cíli. Hercům nadsázka svědčí, neodolatelná je hlavně K.Baranová.

Na rovinu přiznávám, že mě to nijak nestrhlo. Spousta až příliš očekávaných a  jednodušších vtipů a řada klišé, jež jsou zde asi schválně, nicméně daný efekt to nepřináší. Míst, kde jsem se pořádně zasmál bylo jen několik. A ani po dějové stránce se nejedná o hru, jež bez problémů drží pozornost. Určité zkrácení by prospělo, neb pocit čekání na konec není úplně žádoucí. Přesto oceňuji hlavně hudební složku a samotné texty písní, jež se opravdu povedly. V tomto směru má hra řadu pěkných pasáží. Po herecké a pěvecké stránce pak zaujala skvělá K. Baranová. Vedle ní též nijak nezklamal J. Teplý. Celkově však vyšší očekávání naplněna nebyla. 55%

Další z řady Dianiškových inscenací, která hojně využívá jeho obliby a znalosti žánrových filmů a vychází z nich, jejich zákonitostí i klišé. Znalec najde řadu konkrétních odkazů, ale být znalcem není nutné. Tak dobře inscenace funguje sama o sobě jako zábavná parodie žánrových stereotypů a intenzivní jízda. Tam, kde v první části výrazně využívá slibovaného rapu, přináší i něco nového proti předchozím podobným kouskům. Když rapu ubývá, slábne v druhé části i slušné tempo. I tak inscenace baví. Nepřináší významně víc než zábavu, velmi podařené zapojení nových tváří souboru DpP a skvělý zpěv K. Baranové, ale ta zábava je velmi dobrá.