Uživatelská hodnocení

Celé představení postavené na T. Klusovi, ostatní jen zahlcovali scénu. Samotný děj velmi nezáživný, až jsem měl sto chutí odejít, dlouhá stopáž.

(viděno v Liberci na Festivalu současného divadla WTF?!)
Hodně slabé, ztráta času. Nedoporučuji.

Varlata a kozy. Zkrátka to, o čem to divadlo je.

Střet civilizací, neschopnost si porozumět, pokrytectví a povrchnost. Vyrypajevova zpráva o lidstvu je vtipně krutá.
Kasha Jandáčková tenhle ostrý režijní záskok zvládla skvěle. A bavilo mě, že se tahle formou a slovníkem alternativní záležitost odehrává ve zlatě a plyši Stavovského divadla. Ostatně - u několika zívajícich buranů v hledišti kolem nás jsem měl podezření, že jsou režisérkou najatí, aby se chovali jako hovada. Krása.
A krásné byly i herecké výkony - bez výjimky.
Moc tomu hysterickému odsuzování Cherry Mana nerozumím. A jsem zvědavý, jak se mu bude dařit ve světě.

V rámci svého žánru to bezpochyby není špatné, potíž je ovšem ta, že nejsem příznivec kabaretního/standupového humoru (představení jsem zhlédl na festivalu WTF v Liberci). Pavol Seriš je nesporně talentovaný umělec, který je pohybově na mistrovské úrovni. Jeho humor ovšem tomuto nadání často nedostojí: vtipy jsou předvídatelné, triviální, trochu jako ze základky (alespoň tak mi to přijde). Tím nechci říct, že se lidé nesmáli a nevysloužil si hlasité ovace, jen mě to prostě - byť si jsem vědom objektivních kvalit umělcových - rozesmálo tak třikrát čtyřikrát (a to nejsem milovník náročného humoru). Což je na tak dlouhé představení vcelku málo.

Nechápu, že tohle představení má tady na idivadle tak nízké hodnocení, mě přišlo skvělé, vtipné (včetně scénky s hasiči kterou nějaký pisatel níže hejtí), dobře zahrané a s přesahem.

Přestavení jsem neviděl v A Studiu Rubín, ale v Liberci v rámci festivalu WTF. Třebaže mě jeho tematika navnadila, bohužel jsem byl zklamán. Kdybych si nepřečetl, že to má být "o samotářích, tzv. životě single, a o různých rozhodnutích, která vedou k tomuto způsobu života", pomalu by se to z toho ani nedalo vyčíst. Inscenace byla totiž málo srozumitelná, nesdělná, statická, zkrátka nudná. Potenciál tématu je přitom obrovský, zde však nebyly kladeny zajímavé otázky, utopilo se to v pseudohlubině, jalovém mlčení, podivnostech a banalitě. Mrzí mě to, herci jistě mají potenciál, jen to prostě bylo špatně napsáno, vymyšleno a zrežírováno.

Představení jsem zhlédl v rámci festivalu WTF v Liberci a jde o vynikající, nezapomenutelnou věc, která nese znaky Dianiškovy autorské a režisérské dílny v nejlepší možné podobě. Tj. divočina, nezkrotnost, humor, nápaditá práce se scénou, rekvizitami, publikem, ale i četné aluze, poučenost a trefné vidění a slyšení života a světa. Nejsem velký znalec filmové klasiky, zejména té z USA, takže připouštím, že mi leccos uniklo, ale i tak to byla náramná legrace. Mnohdy zběsilá, a přitom nebanální.

Inscenaci jsem viděl v rámci libereckého festivalu WTF. Na studentské poměry to byl bezesporu počin kvalitní a zábavný, vadilo mi pouze, že herci a herečka občas poněkud přehrávali (alespoň takový jsem měl pocit), což se k Mrożkovu textu nehodilo. Obecně si myslím, že by si zasloužil tlumenější podání, které by krom humoru víc zdůraznilo jeho absurditu, jež v sobě nese i temnou strunu. Ta totiž v tomto provedení byla na můj vkus příliš nezřetelná.