Čiko

Překvapilo mě, jak moc liberecká inscenace tlačí na komediální linku, ale také to, jak velmi dobře to funguje. Režisér Jakub Nvota se nebál trochu zaexperimentovat a dle mého názoru našel ke hře docela originální a neotřelý inscenační klíč.
Je to pelmel režijní invence, inovace, anachronismů, prvoplánového, ale dobře pointovaného humoru a svěžích hereckých výkonů (dámy jsou opravdu skvěle sehrané), občas si zahrává i s tématem "divadlo na divadle". Takto namixované ingredience fungovaly skvěle a výsledkem je vtipná komedie, kterou bych se neostýchal doporučit.
Smekám klobouk před garderobiérkami, které se právem účastnily děkovačky.

Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové zabodovaly jako kniha (byla přeložena do dvanácti jazyků), i jako divadelní adaptace (v různých divadlech se hraje nepřetržitě od roku 2014). Leckterého diváka taky může přilákat fakt, že hra je inspirována skutečným příběhem a reálnými postavami.
Problém inscenace v režii Diany Šoltýsové vidím v přemíře působivých obrazů a velkých gest, které na mě ale ve výsledku jako celek nezapůsobily a představení ve mně nevyvolalo skoro žádné emoce i přesto, že jde o opravdu silný příběh.
Herecký soubor ale rozhodně nezklamal, líbila se mi i hostující Veronika Janků (zejména její odzbrojující mimika).

Nejsem znalec baletu, ale Frida, kterou jsem měl možnost vidět v rámci divadelní přehlídky Šaldova šňůra mi přišla velmi zdařilá.
Zaujala mě rozmanitá hudba, která střídá pomalé i dynamické pasáže, soubor je silný jak v sólech, tak ve sborových scénách.
Za zmínku stojí také pěkné kostýmy a scéna a srozumitelnost děje beze slov...

85%
Po Plících a Všech báječných věcech třetí inscenace Duncana Macmillana, kterou jsem měl možnost vidět. A Monstrum bude po právu divadelní hit (který už zamířil i na pražská divadelní prkna).
Pavel Prais hraje nezvladatelného čtrnáctiletého kluka velmi přesvědčivě a přirozeně, až s ním divák soucítí, protože má pocit, že za své chování tak úplně nemůže. Stejně tak mě bavilo sledovat labilního učitele Františka Hniličky.
Celý příběh je umocněn komorním prostředím budějovické Půdy.

65%

Ajťák ze mě nikdy nebude a v tomto ohledu mi možná trochu ujel vlak. Inscenace zasazená do tohoto prostředí mě částečně minula.
Nebyl jsem svědkem žádných mimořádných hereckých výkonů a celá hra tak trochu postrádala temporytmus.
Za pochvalu určitě stojí scéna Nikoly Tempíra.

Když HDK zveřejnilo, že uvede muzikál Anděl Páně, budilo to v mém okolí rozpaky. Ale příběh Petronela a Uriáše se podařilo převést na divadelní prkna bez větších problémů.
Líbily se mi zpěv, herecké výkony, režie, kostýmy a hudba. Muzikál má pohádkovou atmosféru i přesto, že se hodně (už tradičně) šetřilo na chudé scéně.

35%
V hledišti jsem potkal známou, která byla ze hry nadšená a tak se přiznám, že jsem se uchýlil k malé lži. Mě Noční spoje úplně minuly. Myslím, že jde o jednu z nejslabších her V.Klimáčka.
J.Schneiderová a K.Roden sice podali standartně dobré výkony, ve mně to ale nenechalo žádné emoce a odcházel jsem dost zklamaný.

Muzikál plný překvapení.
Nejprve mě překvapilo, že MdB nasazuje tento muzikál, protože jsem si nedovedl představit, koho by toto téma mohlo oslovit. Následně jsem byl překvapený z poměrně slušného výsledku a v závěru mi bylo trochu líto, že na repertoáru nevydržel déle. Zasloužil by si to.

Ze zdánlivě banálního tématu dovedl Clément Michel napsat výbornou konverzační komedii. A Petr Svojtka, který má s tímto žánrem bohaté zkušenosti, vytvořil vtipnou inscenaci.
Celé to stojí zejména na hereckém výkonu Jiřího Hány, který se už léta pohybuje v tomto žánru jako ryba ve vodě.
Komedie má dobré tempo, postupně graduje a velmi dobře se pracuje s pointami jednotlivých scén.
Vkusná zábava, doporučuji.

Poměrně zábavná a vtipně napsaná koláž na téma Karel Gott. S ikonou české a československé populární hudby se myslím na jevišti ještě setkáme v dalších inscenacích, ale už třeba ne tak originálních.
Hra možná neosloví skalní fanoušky Karla Gotta, mně se ale tyhle originální inscenace na repertoáru divadla D21 líběj.

55%
Členem fanklubu Juraje Deáka se asi nestanu, opět dlouhá stopáž a poměrně nudná režie, která sice cílí na mladší publikum, ale nemyslím si, že by oslovila širší veřejnost.
Oceňuji živou hudbu, ale nelíbily se mi kostýmy ani scéna.

35%
Myslím, že tato inscenace by měla stát na ženském obsazení, ale právě herečky jsou jeho největší slabinou. Pánská část ansámblu z toho vychází o něco lépe.
Celé to na mě působilo dosti amatérsky.

85%
Skvělá oddechovka, nicméně chápu, že toto téma není pro každého. Mrzí mě, že tato povedená inscenace od začátku bojuje s nízkou návštěvností.
Rozhodně doporučuji..

55%
Blízké Lidice tak nějak spadají do regionální tématiky kladenského divadla a je dobré si připomínat tato témata. Padlí vojáci jsou bezesporu hrdinové války, ale na úlohu žen a matek a dětské oběti by se nemělo zapomínat.
Je to silná inscenace a emotivní téma. Hra je dobře napsaná, ale její zpracování zůstalo stát na půli cesty.
Škoda kolísavých hereckých výkonů (výborné J.Zenáhlíková a J.Mílová) i průměrné režie, která se spoléhala jen na sílu textu.

65%
Moje první setkání s Cabaretem Calembour a přiznám se, že jsem čekal trochu víc.

Neil Simon napsal určitě lepší hry (Drobečky z perníku, Poslední ze žhavých milenců), než je Apartmá v hotelu Plaza.
Verzi v DBZ navíc neprospívá chybějící režijní invence a návrat k podobným textům po docela zajímavém a dramaturgicky rozmanitém období, i když chápu, že je třeba naplnit sál diváky.
Je to trochu zpátečnický krok a divadlo, které mírně nudí.

65%
Blíží se konec divadelní sezóny. Co se týká muzikálové scény, nezažil jsem ještě tak slabý "ročník". Naštěstí jsou tu výjimky a k nim patří i Evita. Respektive ani z ní nejsem odvařený, ale výletu do Olomouce rozhodně nelituji.
Představení jednoznačně táhl skvělý Lukáš Adam. Andrea Gabrišová a Martin Štolba zůstávají v jeho stínu. Zejména herecky. Jejich zpěv je sice bezchybný, ale vysoké operní tóny tahají za uši a do muzikálu se to vůbec nehodí.
Scéna Marka Cpina je sice zajímavá, ale nijak výjimečná. Daleko více mě zaujal světelný design Filipa Horna.

Poslední premiérou sezóny o velkých a malých lžích v ostravské aréně je Soudný den Ödöna von Horvátha. Lepší titul si divadlo nemohlo vybrat. Hra se u nás téměř neuvádí a je to velká škoda. Příběh není jen o vině a nevině, ale i o důvěře ve vlastní lži a tíze svědomí.
Herci jsou výborně sehraní, inscenace má švih a vše je podtrženo skvělou režií Martina Františáka.
Za posledních pár sezón jedna z nejlepších inscenací, které jsem v Aréně viděl.

65%
Mám rád tuto hru. Skoro pokaždé, když se na ni dívám, mám pocit nedostatečného využití jejího komediálního potenciálu. V tomto směru je libeňská verze poměrně zdařilá. Zaujal mě především Jan Teplý jako profesor fonetiky Higgins. V dalších rolích pak Pavla Gajdošíková a Igor Bareš.

55%
Nějak se LSS nemohou vymanit z té průměrnosti několika posledních let. A u nás poměrně málo hraný Othello je jen další takovou inscenací.
V menších rolích občas pěkné výkony a pár dobrých režijních nápadů, ale Robert Mikluš pro mě prostě není Othello.

75%
Tak pražský Dracula má bratříčka. A poměrně povedeného.
Se dvěma v komentáři již zmíněnými věcmi musím souhlasit. A to je pomalejší rozjezd a trochu absence démona vtěleného do Draculy. Jinak je to ale poctivý muzikál s nádhernou hudbou Karla Svobody s mnoha drobnými inovacemi.

Pokud si chcete jen vyčistit hlavu po náročném období, navštivte Věštkyni. Je to průměrná komedie, u které se občas zasmějete.
Za mě trochu křečovitý humor a samotné téma má rozhodně větší potenciál. Myslím, že autor a režisér v jedné osobě si neuhlídal určitý odstup a režie měla být svěřena někomu, kdo má s tímto žánrem větší zkušenosti.