Eviik

Bylo to absurdní, místy dost ujeté a asi mi uniklo, co tím chtěl autor vlastně říct. Přesto jsem se bavila.

Skromnější pojetí než v ABC hlavně co se scény týče. V hlavní roli exceluje výborný Vasil Fridrich, velmi mile překvapil také Zdeněk Velen. Bohužel mi poněkud nesedla Miroslava Pleštilová, která svou roli pojala příliš komicky. Hra byla svižnější, více se soustředila na text. Škoda, že se jednalo o derniéru a nemohu zajít znovu. Celkový zážitek mi (a nejen mně) zkazily divačky v první řadě svými hlasitými komentáři.

Výborný Michal Isteník, který svou textově i fyzicky náročnou roli zvládl opravdu skvěle. Dobře mu sekundují Jan Meduna a Jan Vondráček. Škoda té délky, která může trochu nudit. Hlavně v druhé části první poloviny je toho pobíhání herců po jevišti poněkud moc. Líbila se mi ale živá hudba i zvukové efekty v podání herců.

Noc bohů 70 %, Pacient doktora Freuda 75 %
Noc bohů měla trochu slabší rozjezd, ale konec mě docela překvapil. Hra Pacient doktora Freuda naplnila očekávání zejména díky Matouši Rumlovi, který v roli Adolfa Hitlera doslova exceloval.

Shakespeare v modernějším pojetí, kterého se ale není třeba obávat. Divákovi to naopak hru může přiblížit (viz např. focení na mobil). Bez scén s policisty, kdy hra sklouzává k jednoduššímu humoru, bych se obešla, ale celkový dojem mi nezkazily. Líbily se mi naopak kostýmy i scéna. Z herců byl pro mě hvězdou večera Marek Němec, který v roli Benedika naplno využil svůj komediální talent. Eva Hacurová zvládla roli suverénní Beatricie taktéž na výbornou.

75 % - černočerná komedie, která ale ukrývá velmi smutný lidský příběh. Divák se sice směje, ale přitom tuší, že tohle nemůže dobře dopadnout... Tvůrci odvedli velmi dobrou práci. Na scéně ani rekvizitách se určitě nešetřilo. I.Chmela v titulní roli nakonec překvapivě nedostal tolik prostoru, jak jsem čekala, každopádně ale odvedl solidní výkon. Vyzdvihnout však z herců musím zejména A.Fialovou v roli Vicki.

Klasická shakespearovská tragédie bez experimentů. Relativně skromná scéna i kostýmy pomáhají vykreslit bezútěšnou atmosféru příběhu. To vše výborně dokresluje i hudba. Jan Vlasák v hlavní roli podává velmi solidní výkon a zejména závěrečná scéna je opravdu dojemná. Z vedlejších rolí mne zaujali Viktor Dvořák a Aleš Procházka.

Zprvu poněkud banální příběh, ale nenechte se oklamat, po přestávce atmosféra rapidně zhoustne. Škoda, že některé dějové linky nebyly zcela vysvětleny. Přesto to byl pro mě velmi příjemný divadelní zážitek. Z herců musím vyzdvihnout P. Štěpánka, J. Hánu (který byl chvilkami opravdu děsivý) a M. Málkovou.

Hru už jsem viděla v kině jako přímý přenos z londýnského divadla v rámci cyklu NT live, takže děj jsem znala dopředu. Divadlo NaHraně zinscenovalu hru jako scénické čtení. Tvůrci si vyhráli s využitím jeviště i s rekvizitami. Z herců asi nejvíc zaujali Barbora Vyskočilová a Zdeněk Velen.

Barvité hudební představení, sonda do života čtyř českých spisovatelů. Orientaci v textu určitě usnadní nastudování alespoň základních faktů, ale není to nutnost. Pěvecky ne vždy perfektní, dojem to však nekazí. Bavily mě zejména různé slovní hříčky. Škoda, že zpívaným textům bylo občas hůře rozumět. Z herců nejvíc zaujali M. König a P. Jeništa.

Komorní inscenace sestavená z monologů tří postav. Není jednoduché udržet pozornost celou dobu, protože hra je poněkud statická, ale nicméně velmi dojemná a působivá. Pro silnější dojem by asi bylo třeba převést hru na menší scénu. Všichni tři herci zvládli své role výborně, ale samozřejmě vyzdvihnout musím zejména Danu Batulkovou v titulní roli.

Zajímavý text hry, který klade mnoho otázek a nutí k zamyšlení. Škoda, že po režijní stránce nebyla hra dotažena. Je to znát hlavně u vedlejších postav, kde herci nemají občas moc co hrát a jenom různě pobíhají po jevišti. Oproti nim vyčnívá výborný a přesvědčivý herecký výkon Aleše Procházky v hlavní roli. Bohužel celkový potenciál inscenace nebyl využit, ale i tak jsem mne představení bavilo.

Krátká hříčka sestávající ze tří scének. Ač jde o utopické scénky, tak všechny tři dobře odrazují dobu, ve které se odehrávají. Herci se se všemi rolemi poprali velmi dobře. Líbila se mi i výtvarná stránka.

Vskutku nenáročná černá komedie. První polovina skvěle graduje a kulky opravdu létají všemi směry. Druhá půlka je oproti té první trochu rozvleklá, ale vzhledem k zvolenému směru vyprávění příběhu se to dá celkem čekat. Já se každopádně skvěle pobavila a určitě doporučuji všem, kterým nevadí trochu (hodně) krve a střelby na jevišti.

75 %
Myslím, že obě hry se dobře doplňují. Tématem Havlovy hry Protest je konfrontace mezi pohledem disidentu a těmi, kteří se režimu přizpůsobili. Diváky jako já, kteří v době normalizace ještě nebyli na světě, to donutí se zamyslet, jak by se v té době a situaci zachovali sami. Hra Rest se odehrává po revoluci, je méně "ukecaná" a asi mne bavila o něco více. Závěrečná scéna a poselství celé hry je až děsivě reálné. Oba hlavní protagonisté se se svými úlohami popasovali dobře.

75 % Náhled do života lidí s poruchou autistického spektra a jejich nejbližších. Je znát, že autorka čerpá z vlastních zkušeností. Právě tyto momenty patří mezi ty nejsilnější. Naopak bych se obešla bez některých poučných pasáží, ale hru nijak výrazně neruší. (Viděno na hostování v Žižkovském divadle Járy Cimrmana)

Zajímavý nápad zpracovat hru jako jakési "road movie". Hra se soustředí na hlavní dvě postavy a ostatní jsou trochu upozaděny a časem mi i začaly trochu splývat (snad kromě Karličky v podání Terezy Dočkalové). Ondřej Veselý jakožto poněkud ďábelský Don Juan předvádí solidní výkon. O něco více mne ale zaujal Radek Valenta v roli sluhy Sganarela.

Černočerná komedie, která vzhledem k celkem realistickým rekvizitám není příliš vhodná pro slabší povahy. Znalce jiných her Martina McDonagha asi nepřekvapí styl humoru ani množství vulgárních výrazů. Hra má celkem příjemnou stopáž bez hluchých míst. Věřím, že až si časem hra trochu sedne a herci se svými rolemi více sžijí, bude ještě zábavnější. Z hereckých výkonů zaujali zejména Ladislav Hampl a Jan Dolanský.

Hra působí občas trochu chaoticky a záměrně mate diváky stejně jako hlavního hrdinu. Ke konci to vše však začne dávat smysl. Líbily se mi paralely k životu jako takovému. Naopak bez některých vulgárnějších scén bych se obešla. Stejně tak postava ďábla mi přišla nadbytečná.

Konverzační, tak trochu statická hra, založená na dialozích mezi britskou královnou a "jejími" premiéry. Není jednoduché udržet pozornost po celou dobu. V orientaci pomůže znalost britských reálií, ale není to nezbytné pro pochopení. Hlavním lákadlem je Iva Janžurová v titulní roli a určitě zaslouženě. Skvěle ji sekundují J. Hartl v roli komorníka a I. Bareš, T. Medvecká či. D. Matásek v roli předsedů vlády. Pochválit musím i práci maskérů a kostymérů.

Rozhodně originální pojetí Čechova. Ačkoliv předlohu znám z nezapomenutelné inscenace ve Stavovském divadle, stejně mi mnohé symboly unikly. Forma trochu předčila obsah, ačkoliv jsem na základě zdejších recenzí čekala, že se v textu škrtalo více. Každopádně výtvarná stránka je nádherná - za zmínku stojí zejména práce se světlem či kostýmy. Velmi se mi líbila také hudba. Kdyby první polovina byla o trochu kratší (hlavně její závěr byl trochu rozvleklý), dala bych i vyšší hodnocení.

Až nečekaně aktuální text Bertolta Brechta v podání multitalentovaného souboru Divadla v Dlouhé. Text je prokládán velmi expresivními kabaretními výstupy. Nemůžu říct, že bych byla ze všech nadšená, ale určitě nelze hercům vytknout jejich zápal. Miloš Kopečný a Miroslav Hanuš zvládli své role diskutérů taky velmi dobře.

Z legračních pasáží v úvodu jsem byla lehce v rozpacích (i když živá hudba byla výborná!). Vážnější scény však vyzdvihly celou inscenaci na vyšší úroveň. Zkrácení hry mi vůbec nevadilo. Naopak díky proškrtání textu děj ubíhal mnohem rychleji až k silnému závěru. Manželé Rumlovi v titulních rolích nezklamali. Drobnou výtku bych měla i k balkonové scéně, při které může diváky v prvních řadách trochu bolet krční páteř.

Spíš než o klasické divadelní představení jde o diskusní kroužek, do kterého jsou často zapojováni i diváci. Není se ale čeho bát, vše probíhá zcela nenuceně. Oba herci vše zvládají naprosto přirozeně, až divák zapomene, že je v divadle a ne na posezení mezi kamarády.