Eviik

Velmi silný příběh z prostředí léčebny drogových a jiných závislostí. V minimalistických kulisách herci předvádí skvělé výkony. Vyzdvihnout musím zejména A. Borodina, který měl nejnáročnější roli a zvládnul ji výborně. Potěšil mě výběr hudby.

Zprvu poněkud banální příběh, ale nenechte se oklamat, po přestávce atmosféra rapidně zhoustne. Škoda, že některé dějové linky nebyly zcela vysvětleny. Přesto to byl pro mě velmi příjemný divadelní zážitek. Z herců musím vyzdvihnout P. Štěpánka, J. Hánu (který byl chvilkami opravdu děsivý) a M. Málkovou.

Až nečekaně aktuální text Bertolta Brechta v podání multitalentovaného souboru Divadla v Dlouhé. Text je prokládán velmi expresivními kabaretními výstupy. Nemůžu říct, že bych byla ze všech nadšená, ale určitě nelze hercům vytknout jejich zápal. Miloš Kopečný a Miroslav Hanuš zvládli své role diskutérů taky velmi dobře.

Kvalit Termina tato hra sice nedosahuje, ale i tak se Marku Němci opět podařilo z náročného textu vytvořit velmi zajímavou inscenaci. Jednoduchá scéna, rekvizity žádné, hudební podkres minimální - vše stojí na hercích. S náročnou úlohou se oba poprali statečně. Občas sice došlo k mírnému zaváhání. V kadenci, s jakou musí oba předříkávat své monology, se ale toto dá snadno odpustit.

Hra má spád a i ne-karbaníky vtáhne lehce do děje. 10 % navíc dávám za výbornou sehranost herců.

Klasické pojetí, tvůrci se nesnažili o aktualizaci, což není úplně na škodu. Samotný text hry je nadčasový sám o sobě. Scéna je zajímavě vyřešená a velmi jednoduše, aniž by to rušilo představení, se dokáže přeměnit do několika místností. Kostýmy mají jasnou barevnou symboliku. Výborný Aleš Bílík v hlavní roli, kterému dobře sekundují Jiří Hána a Petra Tenorová.

Pro mě zatím nejslabší z her Činoherního klubu.

Pro komorní hry mám slabost. Když se k tomu navíc přidá velmi kvalitní herecká dvojice, pak je úspěch zaručen. Souhlasím, že některé rychlé změny v chování obou postav působily ne zcela uvěřitelně. Konečný dojem ze hry je však velmi pozitivní.

(Viděno v Divadle v Dlouhé v rámci festivalu Dítě v Dlouhé) Starší děti si z představení asi přeci jen odnesou více než mladší dvou let. Udržet pozornost 30 minut je přeci jen u této věkové kategorie téměř nemožné. Chválím ale celkové barevné pojetí i kostýmy.

Hravé představení plné opravdu skvělých hudebních čísel. Výborný Pavel Tesař v hlavní roli Pavlíka (jeho Václav Neckář je dokonalý :)). Jen jsem tam trošku postrádala tu vánoční atmosféru, ale to je pouze drobná výtka.

Tato hra má jisto jistě nakročeno k první příčce v žebříčku kontroverzních inscenací. Obávám se ale, že nikoliv z důvodu kvality, ale čistě jen kvůli obsahu. U některých diváků bohužel toto téma vyvolá negativní reakce, protože s textem nesouhlasí (což jsem sama viděla u v mém okolí sedících diváků). Vlažná reakce během děkovačky, dokonce divačka odcházející v průběhu hry mluvily za své. Mně to ovšem zážitek nezkazilo. Herecké výkony jsou velmi sympatické. Text může působit někdy až příliš edukativně, ale vzhledem k délce představení je to snesitelné. Ráda na tuto hru zajdu znovu, mezitím si doplním vzdělání přečtením programu. +10% za odvahu

Klasika inscenovaná klasický způsobem, žádné experimentování se nekonalo. Takovéto inscenace Divadlu na Vinohradech sluší. Scéna je velmi úsporná (patrně záměrně), kostýmy dobře zapadají do venkovského prostředí. Moc se mi líbila i hudební složka. Tereza Terberová zvládla svou úlohu dobře, vynikne pak zejména v druhé polovině. Nezklamala ani Dagmar Havlová.

Velmi příjemné překvapení. Věděla jsem, že to bude především konverzační komedie, ale že text bude až tak vtipný a plný opravdu nečekaných zvratů, to jsem tedy netušila. Hra velmi dobře graduje a dokáže po celou dobu udržet v pozornosti. Herci si vzájemně dobře notují. Je vidět, že si rozumí a jsou sehraní. Nejvíc mě bavili asi Jan Dolanský a Roman Zach, ale ani ostatní nezaostávali. Kvalitních komedií moc není, a proto tuto hru mohu jen vřele doporučit.

Nic pro diváky, kteří chtějí v divadle tzv. vypnout a bavit se, ale náročnější divák si určitě přijde na své. Hra je složena z jednotlivých scén oddělenými "zatmívačkami" (tolik typickými pro režiséra Jana Mikuláška). Dialogy postav a myšlenky Franze Kafky jsou prolínány statickými obrazy. Vše dokresluje krásná scéna a jemná klavírní hudba. D. Novotný v hl. roli je přesvědčivý (ač skutečnému Franzi Kafkovi není vzhledově podobný) a s L. Krobotovou tvoří nádherný pár. Líbil se mi i V. Neužil v roli Maxe Broda a H. Čermák v miniroli pacieta v sanatoriu.

Simona Babčáková odvádí velmi dobrý výkon, i když občas působí trochu odtažitě (což byl možná záměr). Dobře zvolené zvukové efekty pomáhají divákovi nahlédnout do světa autistů. Dojem z představení však kazí příliš časté zhasínání světel a střídání scén, které bohužel narušují kontinuitu a proto na mě představení nezanechalo tak silný dojem, jak jsem původně čekala.

Před návštěvou představení jsem znala pouze českou verzi seriálu. Divadelní zpracování mě bavilo více. Tvůrci vybrali ze seriálu pouze to nejlepší a tak na rozdíl od seriálu chyběla hluchá místa. Ústřední herecké trio - Fridrich, Hána a Kalina - nezklamalo. Všichni tři pánové odvedli velmi dobrý výkon. Kancl se zařadil mezi inscenace, na které ráda zajdu opakovaně.

Bavila jsem se, to ano. Některé hlášky byly opravdu geniální a kvůli nim bych zašla i znovu. Přesto mi přišel scénář trochu nedotažený, chyběla mi tam nějaká hlubší myšlenka. Na druhou stranu mi to celé nepřišlo tak šílené, jak jsem se obávala (možná jsem byla připravena na horší :D), snad jen s výjimkou jedné opravdu crazy scény v první půlce. Herecky velmi dobré, dominují samozřejmě Jiří Hána s Vandou Hybnerovou. Líbila se mi také hudba.

Hra se skládá z několika pohádek či příběhů na vánoční téma prokládanými vánočními písněmi a koledami (zaujalo mě hlavně neobvyklé provedení koledy Nesem vám noviny). Z příběhů mě nejvíc potěšily Děti z Bullerbynu. Na hercích bylo znát, jak si užívají návrat do dětských let. Celkově jde o milé představení, které dokáže naladit na vánoční atmosféru.

Nápad přenést námět z antické tragédie do současnosti se velmi povedl. Celý děj je dost zkrácen (ale vše podstatné se dozvídáme z vyprávění), hra se soustředí pouze na manželskou krizi Médei a Iásona, který si našel novou partnerku. Střet obou žen je středobodem celého představení. Iáson dostavá jen malý prostor na konci hry. Proto musím vyzdvihnout právě obě ženské představitelky. Škoda derniéry, klidně bych zašla zas.

Některé scény byly výborné (namátkou třeba písnička pro demonstraci nebo paní uklízečka na kolejích VŠ v geniálním podání N. Řehořové), jiné ale působily trochu jako vata a scéna v lese byla možná až příliš dlouhá. Celkově ale velmi sympatický projekt, který si klade za cíl reflektovat současnou náladu a rozdělení české společnosti. Myslím, že se pobaví zástupci obou skupin.

Oddechová komedie, u které se divák baví od začátku do konce. Michal Dlouhý možná chvílemi přehrával, ale představení to nerušilo. Bavila mě islandština Dušana Sitka. Pochvalu dávám taky za hudbu.