Profil uživatele

Janísek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 10 % (3)
Jan Pařízek: 11 % (7)
Lukáš Dubský: 12 % (5)
Jiří Landa: 13 % (4)
Jiří Koula: 15 % (2)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.12.2022)
Opravdu povedená inscenace - nejen že Činoherní klub (opět) nezklamal, ale i slovenská autorka hry odvedla výbornou práci - vtipné, dynamické, nepříliš dlouhé a s hloubkou k zamyšlení (až někdy mrazí). Prakticky pořád všech sedm herců na dobře vymyšlené scéně (4 obrazy v jednom) podávají všichni velmi dobrý výkon. Prostě skvěle strávený večer.
(zadáno: 19.11.2022)
Opět - nedávám často sto procent. Nicméně této inscenaci nechybí snad nic. Oba protagonisti - Ondřej Rychlý a Pavel Kikinčuk jsou prostě brilantní. Jednoduše, přesvědčivě i nápaditě řešený prostor. Hustá atmosféra, která člověka vtáhne do téměř detektivní zápletky. A skvělé finále. Jděte na to. :)
(zadáno: 19.11.2022)
Skvělé. Viděl jsem sice ještě v dobách před-covidových (od té chvíle je inscenace ještě více aktuální) ale do dneška na ni rád vzpomínám. Ondřej Kavan je v roli Hitlera prostě skvělý (dá se to tak vůbec říci?:) a člověk se hned baví, hned má zase husí kůži. Takže doporučuji všemi devíti. :)
(zadáno: 19.11.2022)
Je mi opravdu líto za drastické hodnocení. Ano, konverzační komedie nejsou "můj šálek kávy" a já bych tedy měl mlčet. Jenže tato inscenace se opravdu nezdařila. Premiérovým sálem se moc smíchu neozývalo - nebylo to také příliš zábavné, neboť takto se Shaw režíroval před čtyřiceti lety, kdesi za humny. Jistě, hra vznikla 1896, takže pokud se zabývá "paradoxy v milostných a rodinných vztazích a ukazuje na pošetilost romantického pojetí námluv a dvoření" (praví Wikipedie), tak se ptám, koho to dnes zajímá? Takže moje otázka není ani tak "Jak?" ale spíš "Proč vůbec?" Těch třicet procent dávám kvůli jediné zábavné postavě Bohuna (Aleš Petráš).
(zadáno: 19.11.2022)
Nedávám často sto procent. Ovšem pro inscenaci Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského tuto výjimku rád dělám. Alespoň v kategorii ?Divadla poučného a dokumentárního?. A možná i ?Divadla nutícího člověka přehodnotit jisté úsudky?. Představení, které jde pod kůži. A herecké výkony, které nadchnou. Doporučuji všemi deseti.
(zadáno: 17.2.2020)
No ... aspoň jsem neutekl v přestávce (tak jako z Poslední aristokratky). Proto padesát procent. Opět postarší publikum, které se "jen přišlo trochu pobavit". I já se (občas) zasmál. Herecké výkony docela dobré, scéna minimalistická (až na ty spadaná jablka :); kolem a kolem prostě taková psychologicky se tvářící, úsměvná a již hodně zapšklá komedie, která nepobouří (a proto zůstává na repertoáru divadla od roku 2004). Myslím, že Jezerka by měla na víc - například "Už je tu zase" je zcela výborná inscenace. Takže - shrnuji do jedné věty: "Proč tato omšelina?"
(zadáno: 3.2.2020)
Asi je to tím, že jsem předlohu nečetl, jen jsem si (a až po představení) s chutí poslechl rozhlasovou hru z roku 1988, která je mimochodem na radiotéce volně ke stažení. Ale přiznávám, že jsem se výborně bavil. Egon Tobiáš a Tereza Marečková vytvořili lehkou, zábavnou, podvratnou, někdy i závratnou "šou", která (alespoň na mě) fungovala. Čapek-nečapek, bůh-nebůh, nebermesevážně. A k tomu ty herecké výkony! Boží! Tedy - absolutní! Takže dávám neobvyklých 80% a spokojen odcházím do svého malého relativna.
(zadáno: 3.2.2020)
Skvěle zahrané (jako prakticky všechno, co jsem v Dejvickém vidět) ale... To "ale" je moje otázka, proč dneska režírovat Ibsena TAKTO? Ohledně inscenace jsem si připadal jako v nějakém provinciálním (norském?:) divadle, kde se Ibsen hraje ještě tak, jak to 1881 napsal a mínil. Ale my dnes už nemáme TUTO dvojitou morálku, ale trochu JINOU. Jistě - text nutno "dodržet", ale v inscenaci by spousta možností prostě mohla být využita ... nějak jinak. Neptejte se mě jak, nejsem režisér. Ale takhle je mi líto - těch 60% je za Melíškovou, Myšičku, Khek-Kubařovou, Polívku i Šimčíka. Aspoň že tak...
(zadáno: 3.2.2020)
Výborné. Je opravdu nadmíru uspokojující, vidět divadlo, které se nestará o logiku ani příběh a PŘESTO se neutopí v nějaké pseudo-avandgardistické sóse. Inscenace má zároveň (povětšinou černý) humor ale i obrovskou hloubku (to téma!!! Díky pane Mikulášek nebo čí nápad to byl!), což není na pražských prknech tak časté. Perfektní "skrumáž" herců, skvělá scéna. Od 100% mě dělí jen trochu dlouhý začáteční monolog (proč?) a poněkud delší závěrečný dance makabre. Jinak - prostě skvělé! A publikum to (alespoň když jsem tam byl) plně honorovalo 6x děkovačkou.
(zadáno: 22.1.2020)
Bohužel obraz současného divadla: Spousta vtipů, nášup frašky, dvě a půl hodiny přehnaných karikatur dravě-kapitalistických oligarchů a zblblého národa duševně znevýhodněných zaměstnanců. K tomu "super-téma" utečenců a českého kryptofašismu. ANO, ano, pochopili jsme :) Jenže na ježení chloupků v zátylku (Gravesův indikátor působivosti dramatu) TOHLE opravdu nestačí. Už proto ne, neboť v hledišti určitě nesedí diváci, kteří se cpou (šťastnými) kuřaty a volí velkého koblihodárce. Takže - proč to všechno? Abychom si potvrdili, že "Český Bruntál" je osídlen gynekomastodními pablby? Sorry jako.
(zadáno: 22.1.2020)
Poněkud rozporuplný pocit. Nejprve tedy poklona oněm pěti hercům, na něž spočívá na hodinu a půl redukovaná inscenace. Zaujala především Eva Elsnerová. Na začátku představení mě několikrát běhal mráz po zádech, což což je můj osobní "tělesný" ukazatel magičnosti. Jenže, jenže. Jakkoliv scéna působivá (jednoduchá, minimalistická a přesto nápaditá), ohledně světel jakoby v druhé půlce došly nápady. Mohlo být podstatně dramatičtější. A na konci to vše působilo tak trochu - omlouvám se - amatérsky. Jako kdyby se režisér nemohl rozhodnout mezi jistou moderností a "klasikou". Trochu škoda.