Majakmp3

Velmi dobře zahrané humorné drama končící takřka happy endem.
Inscenace vytváří mnoho zábavných situací, které nutí publikum k salvám spontánního smíchu a veselí. Při bližším zamyšlení však docházím neradostnému závěru, že se směji hlubokému zoufalství a nenaplněnosti života každého, ze šesti charakterů na scéně.
Nechci se nikoho dotknout, ale vzhledem k věčnému rozebírání pocitů a vztahů jednotlivých účastnic kurzu life coachingu je představení určeno spíše pro ženské publikum!

Profesionální herecké výkony, skvělá hudba a minimalistická výprava.

První polovina představení mě však příliš neoslovila, byla dosti nevěrohodná, protože poplatná době a dnes již neaktuální, nicméně měla poselství, že extrémní podmínky ospravedlňují extrémní řešení.

Po přestávce se to celé velmi zlepšilo. Hra se soustředila na lidské vztahy a demonstrovala, že mezi námi vždy byly a jsou jak hrdinové, tak i svině a občas není lehké určit kdo je kdo.

Za mě 65%.

Kontroverzní představení.
Na jedné straně precizní zpěv, hudba, kulisy a netradiční pojetí prostoru, kdy herci občas hrají ve dvou patrech nad sebou.
Na straně druhé kontinuální proud sprosťáren a lascivní humor, tak daleko za hranou vkusu, že by se červenal i ten nejotrlejší dlaždič. Rovněž by se mohlo zdát, že se jedná o veselý výlet patičky teenek z katolické školy, které vyrazí na pěveckou soutěž, kde se oddávají sexu, alkoholu a drogám. Jenže to má i druhou linku, jedné z holek se vrátila rakovina, druhá je v jiném stavu, další přišla na to, že je lesbička, .. zkrátka žádná sranda.

Co nejlepšího dát synovi k pětadvacátým narozeninám? Prostitutku.
Úvodní šílený nápad i jeho realizace ve formě postelové scény byly prima, jenomže poté se komedie rychle zvrátila v drama. Občas sice v hledišti vybuchne salva smíchu, např. když se 25. letý, lehce postižený mladík s naivitou táže matky, zda ví, že může být vdaná a zároveň chodit do práce, ale častěji se na jevišti řeší vážná témata - snobismus, morálka prostitutky, nenaplněné touhy matky, nebo třeba obavy rodičů, co se stane s jejich postiženým synem, až tu oni nebudou.
Herci odvádějí skvělou práci, jenže... 60%.

Brilantně zahraná infantilní a hloupá komedie o tom, jak je humorné posmívat se škaredému za jeho ošklivost a hloupému za jeho nízkou inteligenci. Pokud patříte k vyznavačům sloganu, že nejupřímnějším smíchem, je smích škodolibý, pak by Vás představení mohlo nadchnout. Bavil jsem se, smál a tleskal jako většina lidí v hledišti a to až do doby, než jsem se zamyslel nad obsahem a dějem. Pokud tedy necháte intelekt spolu s kabátem v šatně, budete se výborně bavit. V opačném případě z Vás nadšení asi brzy vyprchá.

Zase jedna hra, co klame i názvem. O žádných láskách nemůže být ani řeč. Jde o depresivní poselství, že když se na Vás ve stáří všichni vykašlou, máte stále pro co žít. V domově důchodců, kam vás uklidili, máte své místo a své přátelé, kteří na vás čekají - a to sice proto, že dokud se v jídelně nesejdou všichni, tak se večeře vydávat nezačne!
Přesvědčivé herecké výkony všech protagonistů, což však nemění nic na tom, že mi tahle hra vůbec nesedla.

Komorní, rodinné drama o jednom nenaplněném manželství, intrikách, ambicích, marné touze po dítěti, zoufalství, beznaději a alkoholu.
Hlavní roli Marty brilantně ztvárnila V. Gajerová, které zdatně sekundovaly A. Procházka, V. Kubařová a V. Dvořák.
Přes to se mi představení nelíbilo. Po přestávce to konečně začalo mít spád, ale až závěrečná scéna vysvětlila, co se tam ty předešlé dvě a čtvrt hodiny dělo a jaký to mělo důvod.
Dojem z představení bych přirovnal k filmovému Spalovači mrtvol. Zajímavé, brilantně zahrané, nutící k zamyšlení, ale rovněž bych nemohl tvrdit, že se mi film líbil.

Musím pochválit moderní kulisy a herecké výkonný. Hra mě však neoslovila - je značně depresivní a postrádá myšlenku. Dílo tvrdí, že život stoji za vyliž, proto je dobře, že existují kamarádi se kterými můžete okukovat slečny. Jenže to nestačí, takže s jednou slečnou začnete žít. Zakrátko však shledáte, že je to ještě horší, takže se vrátíte ke kamarádům a k okukování slečen, což, jak už víme nestojí za nic.

Skvělé herecké výkony, zejména pánů Martina Fingera a Ondřeje Malého, výborná reprodukovaná hudba, nápadité kulisy a netradiční filmový úvod, včetně profesionálních titulků - v ostatním se však s většinou recenzentů neshodnu. Nadšené hodnocení diváků i kritiků je v příkrém rozporu s vlastním zážitkem. Já jsem shlédl téměř tříhodinovou soutěž všech zúčastněných aktérů v malosti, podlézání, egoismu, hlouposti, trapnosti a šikanování slabších, která je zakončena velkým finále, kdy osazenstvo putyky "nedopatřením" oběsí chlápka, který by teoreticky mohl být gaunerem, ale není.
Hodnotím 55%.

Jde o komunistickou agitku a to jak obsahem, tak i formou.
Téměř prázdné jeviště a na něm 4 ženy, jedna vždy předstoupí a zadeklamuje: chudáci dělníci v masokombinátu, chudáci dělníci v žiletkárně, chudáci pokladní v Albertu... utlačovaná třída, hnusný kapitalismus.
Agitka radí, co by tito lidé měli dělat - založte si odbory a braňte se.
Jak si však odbory poradí s nastupující automatizací, kdy neviditelní lidé už nebudou v marketech a továrnách potřeba? Z čeho a jak budou žít?
Dávám 10% za bagr na scéně a dalších 10% za zpěv a přednes. Celkově 20% a vřele NEDOPORUČUJI!