Začínající.učitelka

Oresteia trpí na špatný překlad, opravdu to nebylo nikomu divné, že jsou na jevišti pronášeny doslovně položené anglické idiomy? Momumetální kulisa je spíš k smíchu, proč se děti válí v polystyrenu? Každý z herců je svým projevem v jiné inscenaci, jen se shodou okolností nacházejí společně na jevišti. Když se zbavíme antického vidění světa, diváci nechápou, proč by měl Agamemnon obětovat dceru. Ženské postavy jsou tu zase jen za hysterky.

Aktuální text, skvělé herecké výkony.

Tristní dramatizace skvělého románu zabije diváckou pozornost v první půlce a vede jedině k tomu, že se díváme na herce bezcílně se pohybující v monumentální kulise. Téma podlézání moci je shozeno karikováním nacistů, přitom paralely s dneškem mohly být velmi nosné, stačí se podívat na oportunisty kdekoli v politice. Nacismus není k parodii, ale k varování, je to skutečná hrozba.

Srozumitelný digest z Ibsena a příjemně feministická úprava. Nebojácná Ase a upřímná Knoflíkářka (V. Hrachovcová) hýbe dějem. Tajemná "dívka, která nezapomíná" (K. McIntosh), se vrací pod různými jmény a pokaždé silnější. Stále víc si s bezradným Gyntem zahrává, až ho rafinovaně dovede do blázince. Nejblíže předloze zůstává Solveig (I. Hlubučková), ale i její postava dostává větší prostor a příležitost od Gynta odejít. Jenže svou tvrdohlavostí přijde o šanci žít jinak.
(Zadané představení pro Klub mladého diváka.)

Bylo to zábavné zejména hudbou a popkulturními odkazy, jenže chytrá stavba se ke konci zacyklí. A hlavně, slovy Marie Machové: ženy tu byly zas jen za kurvy. Jak by asi vypadal závěrečný monolog, kdyby patřil postavě Marie? Vždyť to by mohl mít tolik levicových témat, v souladu s originálem i s paralelami Britney Spears. Promarněná šance mluvit o tom, co přesahuje omílané prohlášení, že žijeme v kapitalismu a nikoho to neděsí. Intersekcionalita je tu s námi skoro stejně dlouho jako Frankfurtská škola.

Tohle se nepovedlo. Zdeněk Adamec je bezdůvodně smíchán s buddhismem, říkají nám tím tvůrci, že kdo dosáhl vnitřního míru, ten se upálí? Nebo že sebeupálením dojdeme k vnitřnímu míru? Co vyjadřuje inscenace, když ne názory tvůrců, a proč o Adamcovi absolventi vůbec hrají?

Proč nehraje ústřední postavu žena, nebo ještě lépe trans žena? Porodem dítěte se přece v předloze završí její osud, což ale nelze tematizovat, když je obsazen muž. Pokud by inscenace skutečně byla queer, aktuálnost předlohy by se nemusela doslovovat v tezovitých prohlášeních, které jsou protivně didaktické (zejména závěr!). Podobně otravná a popisná je práce s projekcí. Výborná hudba Berlin Manson se nehodí do této inscenace.

Aktualizace, která ukazuje, že jsme možná o pár desítek let dál než v předloze, ale ženy jsou stále posuzovány dvojím metrem. Starší český text, který má potenciál nadchnout i středoškoláky nad rámec povinné četby. Výborné obsazení všech rolí, nadchlo mě herectví zejména A. Štastné, B. Křupkové a A. Grundmannové.

Jakkoli je angažovanost ND ve výběru zahraničních umělců (mimochodem, proč ne umělkyň, když je v Evropě tolik skvělých režisérek?) chvályhodná, jedná se o obrovský omyl. Z Dumase v inscenaci není zhola nic, jen trapná parodie. Sprostý monolog D'Artagnana je zbytečný. A ten záchod na jevišti mají proto, abychom se zavděčili generaci odrostlé na skibidi toilet? Nekonečně dlouhý paskvil, který připomíná pohádku o tom, jak pejsek a kočička vařili dort, jen místo ingrediencí se míchají scény... a pak se zvrací.

Kdyby byly screenshoty uslintaných mužských komentářů, sdílené ve facebookové skupině Everyday Patriarchy Bullshit divadelní inscenací, byly by Fifty. Odešla jsem v pauze.

Hamletek má jako inscenace sympatický záměr mluvit o rozvodu pohledem dítěte. Problémem je, že matku vykresluje negativně, jako další stereotyp o unavených samoživitelkách. A co je ta linka s jejím novým vztahem? Hrát o ženě, která si nabalila prvního chlapa, co jí nabídl pomoc... je zkratkovité. Mezitím je otec pro dítě velmi pozitivní figura, i když v příběhu zavinil rozvod.

Recitace doplněná vizuálně působivými obrazy. Vhodné jako doplněk k maturitní četbě.

Laskavě humorné převyprávění klasické pohádky o tom, proč nečekat na zachránce. Snad to podpoří dívky i chlapce, co znají jen klišovité filmové lovestory, k žití bez oddaného čekání na ideálního partnera či partnerku. Jen škoda, že jsme se nic nedozvěděli o "princezně, která to má jinak."