PRAHA
aktuální festivalyDivadlo Na zábradlí [hlavní scéna]
<< Fušeři | Konec jara >>
David Farr
Hon
Premiéra: 17.4.2026
Podle stejnojmenného filmového scénáře Thomasa Vinterberga a Tobiase Lindholma. Překlad: Šimon Dominik. Dramaturgie: Dora Štědroňová. Výprava: Dragan Stojčevski. Režie: Jan Mikulášek.
Miloslav König, Anna Kameníková, Magdaléna Sidonová, Kateřina Císařová, Jiří Vyorálek, Vojtěch Vondráček, Michal Bednář, Jakub Žáček, Vojtěch Hrabák...
Divadelní verze oceňovaného filmu režiséra Thomase Vinterberga. Strhující, dechberoucí drama, nabité emocemi a zvraty, o učiteli mateřské školky Lucasovi, jehož život se převrátí vzhůru nohama poté, co ho jedna z jeho malých žaček falešně obviní ze zneužití. Tato rozbuška rozmetá veškerý poklid i vazby sousedské maloměstské komunity a hrdina se ocitá sám proti ohromné přesile. Ke slovu se dostávají otázky, jak bychom se v případě Lucase, ale třeba i ředitelky mateřské školky, rodičů či sousedů zachovali sami...
1:35 (bez pauzy) 15! 
Hodnocení inscenace
Redakce
80 %
Uživatelé
71 %
Hodnocení redakce
Helena Grégrová 80 %
Helena Grégrová 80 %
Chci vidět - přidat do seznamu
Termíny představení
Hodnocení (12)
HODNOCENÍ REDAKCE
Helena Grégrová 80 %
18.4.2026 | 1864 hodnocení
+ souhlasím
75 %. DNz opětovně stvrzuje kvality tvůrčího týmu a nebývalou celosouborovou koncentraci a sehranost. V příběhu falešně obviněného učitele mateřské školky nejmrazivěji rezonuje fakt, jak snadno lze ve vteřině ostrakizovat blízkého člověka, navíc zástupně, namísto přiznání si vlastních osobních selhání. O co ztišeněji a nenápadněji probublávají na povrch emoce, o to ničivěji explodují. Po odeznění potlesku zůstává v divákově mysli prostor pro neodbytné, nepříjemné otázky, dráždící individuální i kolektivní svědomí. Jak bychom se v dané situaci zachovali my? Jak složité je rozpoznat, kdy dětská duše volá o pomoc a rozklíčovat skutečnou příčinu?
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Divadomilec 70 %
6.5.2026 | 9 hodnocení
+ souhlasím
Zajímavě řešená scéna. Poměrně věrně se drží filmové předlohy.
Radarrius 80 %
2.5.2026 | 105 hodnocení
+ souhlasím
Na Zábradlí ukázali, že opravdu umí. Někteří herci hráli mimo své obvyklé polohy. A o to lépe. Třeba z Michala Bednáře v roli místního drsoně šel místy strach a místy byl hodně nechutný tak, jak jeho role žádala. Scéna s otáčivým proskleným boxem dobře podporovala ducha hry. Režisér Jan Mikulášek omezil symbolické prvky na snesitelnou úroveň, takže se člověk neztrácel. Ze všeho ale nejvíce fungovalo to, že podkladem bylo filmové drama. Ne adaptace nějaké knížky, ale dobře vystavený podklad dramatu. Více takových her na Zábradlí.
Jakub Vladimír 70 %
29.4.2026 | 87 hodnocení
+ souhlasím
Standardně dobrá iscenace, jak je u Zábradlí zvykem. Celé to především vyniká skvělým tématem (které však nejspíš hlavně nese Vinterbergův scénář) a hereckými výkony v čele s Annou Kameníkovou, jejíž projev mě po celou dobu mrazil a uchvacoval. Kameníková tuto sezónu ukazuje, že patří mezi tuzemské herecké špičky. Přemýšlel jsem však, jestli by nemělo Zábradlí více experimentovat a nesázet na jistotu. Hon mi totiž neustále připomínal inscenace, které jsem Na zábradlí už viděl a používal principy, které jsou Na zábradlí standartem. Je to dobré a účinné, ale bojím se, že se za další dvě inscenace velmi rychle ohraje.
Jan Vorlíček 70 %
28.4.2026 | 189 hodnocení
+ souhlasím
Jako obvykle v divadle Na zabradlí jsem musel smeknout před skvělou scénou, do detailu propracovanou režií a přesně vedenými herci. To byla naprostá divadelní harmonie. Nicméně samotný příběh na mě po většinu času vůbec nezabral. Dějové zvraty a s nimi související dopady do prožívání Lucase i jeho okolí jsem si spíše rozumově dosazoval, než bych je autenticky prožil. Naštěstí se to zlomilo v závěrečných scénách, a to zejména v dialogu Lucase a Thea, a společném přechodu Lucase a Klary přes čáry, takže emočně nedotčen rozhodně neodcházím.
Čiko 90 %
18.4.2026 | 1264 hodnocení
+ souhlasím
85%
Jedna z nejsilnějších inscenací za poslední dobu. Téma, které mě zajímá už proto, že podobný příběh zažil můj kolega. A po zhlédnutí Honu jsem si znovu uvědomil, jak může být bezmoc paralyzující a jak pomalu zžírá a devastuje psychiku člověka. Občas slýchám, že všechno má nějaké řešení, ale výjimky prostě existují...
Skvělý je zejména Miloslav König, ale nikdo ze souboru za ním nezaostává.
Líbila se mi režie, scéna a gradace celé inscenace.
Jedna jediná věta malé holčičky vám může úplně změnit život. A pak už jen
přihlížíte, jak následná pravda nikoho nezajímá...
Jedna z nejsilnějších inscenací za poslední dobu. Téma, které mě zajímá už proto, že podobný příběh zažil můj kolega. A po zhlédnutí Honu jsem si znovu uvědomil, jak může být bezmoc paralyzující a jak pomalu zžírá a devastuje psychiku člověka. Občas slýchám, že všechno má nějaké řešení, ale výjimky prostě existují...
Skvělý je zejména Miloslav König, ale nikdo ze souboru za ním nezaostává.
Líbila se mi režie, scéna a gradace celé inscenace.
Jedna jediná věta malé holčičky vám může úplně změnit život. A pak už jen
přihlížíte, jak následná pravda nikoho nezajímá...
Lykos 80 %
18.4.2026 | 19 hodnocení
+ souhlasím
Skvělý Miloslav König...jako vždy. Fascinující vtěleni Anny Kameníkové do malé zraněné holčičky. Chování všech postav je vlastně pochopitelné, o to je horší pokus predstavit si sebe sama v kůži kohokoliv z nich.
Ptakopysk 30 %
18.4.2026 | 11 hodnocení
+ souhlasím
Dramaturgyně měla zřejmě dovolenou. Ve scénáři sice dějový posun je, ten se však neodráží v dramaturgii. Vyjma úvodního obrazu je celý zbytek jednolitá plocha, která na začátku nasadí depresivní atmosféru a ta bez jakékoliv změny proteče až do konce.
König (skvělý herec) zřejmě dostal režijní pokyn být heboučký, ukňouraný, naštvaný a ublížený od začátku do konce, bez jakéhokoliv vývoje, psychologie, emocí. Oproti Mikkelsonovi se vše pohybuje po hladině, a přitom právě divadlo nabízí intimitu, vyhřezávající vnitřnosti na forbíně. Zde je to autobus, který projede někde v dáli na horizontu. A tak jen jedna velká nuda. Tohle Mikuláškovi nesedlo.
König (skvělý herec) zřejmě dostal režijní pokyn být heboučký, ukňouraný, naštvaný a ublížený od začátku do konce, bez jakéhokoliv vývoje, psychologie, emocí. Oproti Mikkelsonovi se vše pohybuje po hladině, a přitom právě divadlo nabízí intimitu, vyhřezávající vnitřnosti na forbíně. Zde je to autobus, který projede někde v dáli na horizontu. A tak jen jedna velká nuda. Tohle Mikuláškovi nesedlo.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
