Všechny báječný věci

75%. V kontaktní hře pro jednoho herce (ev. herečku) musí být lehce zapojeni i diváci, obvykle se hraje při komorněji uspořádaném sezení. V inscenaci Divadla Ungelt se podařilo vymyslet řešení vhodné pro kukátkový sál. Ve hře je nechán prostor, aby postavu mohl(a) interpret(ka) přizpůsobit své osobnosti, R. Krajčo náročný part obohatil a zároveň zprostředkoval autorovo pozitivní poselství pro vyrovnávání se se smutnými životními okolnostmi. Uměl pracovat i s diváky, jejichž spolupráce je třeba, ale zároveň musí mít mantinely. K výsledku jistě přispělo i vedení režisérky K. Babinské, jejíž divadelní debut se vydařil.

85 %. Hra fungující na principu terapeutického fáče s pozitivním účinkem nejen na jejího hlavního hrdinu, ale především také i na publikum, kterému se svěří se svým příběhem a pozoruhodným seznamem milionu věcí, kvůli nimž stojí za to žít a nevzdávat se. Richard Krajčo postavu Chlapce vybavil potřebnou dávkou bezprostřednosti a autenticity, časové a emoční přechody působí velmi přirozeně. Ty diváky, kteří jsou interaktivně zapojeni do děje, dokáže pak spoluvést a podpořit s odzbrojující empatií. Za každou minutu téhle sugestivní terapie dávám spokojené a poctivé procento. ;)

K.Krajčo Babinské se úspěšně podařilo přenést hru na "klasické" divadlo. Z velké části díky skvělému hereckému výkonu R.Krajča, který bez váhání provádí diváky životním příběhem postavy, plným jak obrovského optimismu, tak neustále vystupujících vln deprese, přičemž s nimi neustále zůstává v přímém kontaktu a vybírá si mezi nimi své "spoluhráče". Právě divácké vstupy jsou z mého pohledu tím na právě této inscenaci nejrizikovějším. Jakkoli pomáhají přinést do příliš osobního příběhu a až "ponurého" tématu oživení a úlevu, mohou snadno její celistvost umocněnou klasickým divadelním prostorem potrhat. Snad si i s tou možností R.Krajčo poradí.