Sodoma komora

65 %. Tereza Boučková v komorní hře na námět Urzidilovy povídky akcentuje především relativní snadnost podlehnutí sebeklamné iluzi a obtížnost vyrovnání se s rozčarováním z důsledků, kterých člověk ve své prostotě, zaslepenosti a ignoraci společensko-politického klimatu doby často nemá šanci dohlédnout. A samozřejmě také to, jak můžou nenadálé nečekané životní okolnosti obnažovat skutečné lidské charaktery. Tragikomickou podstatu počínání dvou sester se podařilo dobře herecky vystihnout, více mě oslovila Eva Hacurová v roli služky Mařky. Atmosféru působivě podtrhuje také živý hudební doprovod v podobě melancholického klavíru Ondřeje Rychlého.

Jednoaktovka z Krátké Dlouhé dle Urzidilovy povídky je hořkou studií toho, kam až mohou zajít neuvážené činy, k čemu vede ignorace svého okolí, nikoli ve smyslu běžných sousedů, ale celé historicko-geografické a politické situace, a neopatrnost a rozmařilost jedné (nebo dvou) prostých holek, které se náhle dostanou k jakémusi postavení a následně musí projevit své charaktery. V hlavních rolích krátké, ovšem zábavné i napínavé aktovky předvádí velmi působivé herecké výkony Eva Hacurová i Berenika Anna Mikeschová, vedle kterých herecky i jako hudební doprovod zaujme i Ondřej Rychlý.

Inscenace i přes svůj formát dramaturgické řady „Krátká Dlouhá“ nabídne dostatek prostoru pro uhrančivé výkony představitelek Mařky a Jožky (Eva Hacurová a Berenika Anna Mikeschová) nebo oblouk, jenž má sílu s divákem zacloumat, ale jinak je to samá zkratka, jak obsahová, tak inscenační. Z bezmyšlenkovitého uchopování života oběma sestrami přitom cítíme ten hořce aktuální přesah do dnešních dnů. Komorní inscenace ale ví, co pro takový tvar „na jedno divácké nadechnutí“ použít: využívá jemných interakcí s publikem, zapojuje živou hudbu v podání Ondřeje Rychlého a v pouhých 55 minutách vystaví působivou gradační linku.

65%. Ursidilovu povídku adaptoval např. D. Jařab pro inscenaci „Kvartýr“, komornější zpracování T. Boučkové vzniklo a mimo Prahu bylo uvedeno ještě dříve. Lze polemizovat o autorském řešení úvodu s rychlou zmínkou okolností odchodu majitelů bytu. Záhy se však rozběhne příběh obyčejné služky, jež se pouhou nerozvážností ocitla na scestí, odkud se těžko hledá cesta ven. Režisérka H. Burešová s herci po počátečním odlehčení pečlivě dávkuje pozvolna se stupňující napětí. V dobře přizpůsobeném prostoru foyer, v blízkosti herců, s drobnou interakcí a klavírním doprovodem se odehraje působivé drama, jehož poselství neuvízlo v době protektorátu.

Opravdu příjemná, dobře napsaná, jednoaktovka. Pohled na nelehkou dobu očima jedné, vcelku prostší, dívky, která neřeší politiku, není hrdinka a chce prostě jen žít pokud možno pohodlný spokojený život. Trochu nečekaně hodně vtipné, dobře odlehčené. Až sem si říkal, zda dojde i na vážnější notu, ale naštěstí došlo a bylo to dobře uchopeno, vtip se neztratil a krutost dané doby trefně dotváří samotný příběh. Velmi dobrá E. Hacurová, jíž moc pěkně sekunduje neméně skvělá B. A. Mikeschová. To vše v doprovodu krásné živé hudby na klavír hrajícího O. Rychlého. Určitě dobře strávený večer.