Čiko

Myslím, že už od začátku bylo záměrem zaujmout nejen tématem a hereckými výkony, ale i naturalismem, syrovostí a expresí. Jak už je ostatně v X10 zvykem. V každé rodině je alfa samec. A postavit se mu - to chce odvahu a taky odhad míry únosnosti. Velmi se mi líbí, jak střídá Vojtěch Hrabák agresi se submisivitou. Zajímavé inscenaci s pěknými hereckými výkony by slušel menší prostor, nebo přepažení toho stávajícího.

85% Smekám před Janem Vlasákem, kterému jsem toho Alzheimera téměř uvěřil. Je málo tak dobrých počinů na jevišti. Opravdu koncert. Skvělá práce s časoprostorem a stopáží jednotlivých scén, které drží diváka ve správné tenzi. Dojemný konec... přichází stádium kdy už vlastně nezbývá nic jiného než "já a moje demence"...

65%
Jediné s čím mám v této inscenaci problém, zato ale nemalý, je ztvárnění hlavní postavy Norbertem Lichým (kterého mám jinak velmi rád). Jeho uspěchaný a lakonický projev, konkrétně občasná smršť replik (pro člověka s Alzheimerovou chorobou vůbec ne charakteristická) prochází v průběhu děje minimální proměnou, typickou spíše pro krátký časový úsek takto nemocného člověka. A pro mě se to tím pádem stává celé těžko uvěřitelné. Nemohu to nesrovnat s výkonem J.Vlasáka ve Svojtkově inscenaci, kde byl právě na tento fakt kladen velký důraz.
Jinak je to téma bohužel stále velmi aktuální.

Nemůžu říct, že bych byl nějak uchvácen textem, ani formou. Sezení na jevišti tady kvituji, jste toho tak trochu součástí. Velmi povedený je nápad s videoprojekcí v přímém přenosu.
Každý účinkující se veze na tak trochu jiné vlně a nejsem si jistý, jestli to funguje jako celek. Spíše rozpaky, hlavně T.Medvecká mi do té mozaiky nějak nezapadala.
Asi bych to ocenil více jako rozhlasovou hru, než divadelní.

Viděno v kině v přímém přenosu, ale skvělý obraz a ostrý zvuk:-)) Výborně zahraný Babiš a Jílková. Řekl bych že přesněji a lépe něž Ovčáček. Každopádně smekám před zlínskými za tento počin.

Skvěle napsaná hra s prvky absurdního humoru, jejíž hlavním tématem je manipulace. Nastudování katedrou činoherectví DAMU je výborné. Zejména Adam Langer a Michala Gatialová. Výtečně jsem se bavil..

Už samotný název hry ve mně vzbuzoval velkou zvědavost. Mísí žánry v podobě absurdní, černé komedie s nádechem grotesky.
Manželé Einovi (M.Cimerák a T.Cisovská) žijí poklidný život do chvíle, než se jim do domu nastěhuje čtveřice padouchů, která jim slibuje pod rouškou možného požáru poklidný život v jejich přítomnosti. Pana Eina postupně přepadá bezmoc a následně začne bojovat nejen o dům, ale i o svůj život.
Herecky velmi vydařená a vyrovnaná inscenace, zaujal mě především Adam Langer, jehož komisní despotismus je odzbrojující.
Nevšední hra, ale i nevšední divadelní zážitek. Doporučuji.

75% Toto je humor, na jehož vlně se rád vezu. Skvělá inscenace s výbornými hereckými výkony (zejména Marek Adamczyk a Anna Fišerová). Líbí se mi naturalismus a ta lehkost, se kterou je tak černý humor podáván. Tohoto výletu do Ústí nad Labem rozhodně nelituju.

Poměrně krutá, mimořádně temná (ale takový je Martin McDonagh), ale mimořádně povedená inscenace. Myslím, že autor by si tleskal. Režisér Tomáš Ráliš se nebál jít do toho naplno, byť se to někomu může zdát až neúnosně kruté. Z té reality, kterou máte v divadle Rokoko téměř na dosah, mrazí.
Aleš Bilík, Tomáš Havlínek a Radim Kalvoda jsou "výborně sehranou" trojicí. A.Bilík podává velmi uvěřitelný herecký výkon, skvěle pointované jsou slovní přestřelky mezi oběma vyšetřovateli. Tomáš Dalecký za nimi trochu zaostává.
Inscenaci velmi prospívá dobře postavená scéna od Jakuba Perutha a precizní režie.

Poměrně bizarní téma, od jehož zpracování jsem rozhodně čekal méně. O to více jsem byl překvapen. Fajn komedie s příjemnou stopáží.

Nejlépe z toho vyšel stále charismatický František Němec. Jana Štěpánková měla jisté rezervy a mám pocit, že Ondřej Novák měl být lépe režijně uchopen.

Pozoruhodné je, že hra byla napsána v roce 1972, tedy dávno před Černobylem. Autoři této inscenace se přesto i o Černobyl částečně opírají. Jdou rovnou na dřeň, bez delšího úvodu, zasvěcení do situace v oblasti. Z tématu jako takového až mrazí a v divákovi se míchá podivná směs emocí a otázek. Trochu mám pocit, že se snažil Pavel Gejguš do těch 70 minut nacpat úplně všechno. Emoce, vývoj postav včetně jejích charakterů, seznámení se s problematikou (popisnější pasáže), důraz na dobré herectví (skvělý výkon Anny Cónové a Tomáše Jirmana. A povedlo se, tentokrát bych klidně 10 minut přidal.

65% Až na pokulhávající Kamilu Šmejkalovou (ale uznávám, že má nejméně prostoru cokoliv rozehrát) velmi dobré a vyrovnané herecké výkony. Druhá polovina skvěle rozehraná, gradující, měla dobré tempo...

Všechno co evokuje starou dobrou Anglii je mi sympatické a jsem rád, že se v DnV pouštějí do různých modernizací jen opravdu zřídka.
Jejich Past na myši je velmi slušně zpracovaná detektivka. Jen je to příliš učesané, bez větší invence a nápadů. Velmi se mi ale líbí scéna a povedené jsou i kostýmy.
Slušné jsou i herecké výkony, zaujala mě zejména R.Rázlová, která zabodovala na poměrně malém prostoru...
Přes počáteční nadšení chybí inscenaci energie, trochu se táhne... Myslím, že mohlo vzniknout něco více výjimečného...

Kryštof Bartoš hraje Peera Gynta a Peer Gynt hraje Kryštofa Bartoše. Docela vtipné propojení... Inscenace, která má především jasný (a zajímavý) režijní otisk, jde o velmi netradiční pojetí. Divoké sexuální orgie, živá hudba, v projekci recenze na předchozí výkony K.Bartoše, opékání špekáčků na jevišti - myslím, že tohle je poslední Peer Gynt svého druhu... Mě velmi bavil, ale co by tomu řekl pan Ibsen?:-)

Pro mě až fádně jednoduché téma, které by se hodilo spíš pro operetní žánr. Myslím, že by se tato inscenace dala dobře udělat i jako pohádka. Mně osobně vadí hlavně to, že se některé postavy dle předlohy chovají až příliš iracionálně.
Přesto bych vyzdvihl dva výkony. Tomáše Lněničku a Petru Janečkovou. Líbily se mi také pěvecké výkony. Zejména u dámské části obsazení a v davových scénách.

Na dřeň ukázaná syrovost a surovost čínského režimu.

65%
Část první - Jidáš. Nejen proto, že jsem ateista, není Variace na Jidáše můj šálek kávy. Vlastně mě to docela bavilo sledovat (příjemná stopáž) a Robert Finta byl jistě dobrý, ale nijak mě to nezasáhlo.
Část druhá - S vyloučením veřejnosti. Toto posmrtné setkání třech bídných postav se mi líbilo. Každý hraje s kartami, které má, přičemž trumfy už dávno nejsou ve hře. Zajímavě rozehraný příběh - pro všechny možná ten definitivně poslední. Velmi mě zaujala hlavně Magdaléna Holcová.