Grea

Letos jsem poprvé viděla filmové zpracování a pár měsíců na to i toto divadelní. Posun do aktuálnějších moderních reálií je naprosto pochopitelný, bez toho bychom se dívali jen na kopii již natočeného snímku. Možná bych ubrala agresivity při zpívaných scénách, ale jinak si představení zaslouží být doporučené ke zhlédnutí.

Přesně podle mého gusta, příjemné, četla jsem i knihu a vzhledem ke svému žánru mi přijde inscenace naprosto dostačující a plnohodnotná. S výkonem Norberta Lichého jsem byla maximálně spokojena.

Výborný Vondráček a vtipné zasazení do současných Benátek. Některé z vedlejších postav jsou místy otravné a Martin Matejka mě naprosto nezaujal. /Viděno online na Dramoxu, říjen 2020./

Dobrý výkon, ale hodí se pro starší publikum. Svou babičku bych na tenhle komorní muzikál vzala.

Ze tří představení Mahenova divadla, které jsem měla tu možnost vidět, bylo toto to nejlepší. Přesto jen 50%, protože neurazí ani nenadchne. Výjimečný strhující zážitek se nekoná, ale aspoň člověk odchází průměrně naladěn, ne jako po Revizorovi silně znechucen. + 10% přidávám za to, že jsem se náhodou trefila do Noci divadel a po skončení představení jsme mohli do zákulisí, kostymérny, ale především na jeviště. Vidět Národní z pohledu herce, nádhera! Za tohle to stálo.

/Viděno pod širým nebem v Dolní oblasti Vítkovice na festivalu Energie pro kulturu, 3. září 2020./

Takhle - na galerii bych už do Národního nešla. Více než polovina představení tam nešla slyšet. Co se mi na představení líbilo, byla scéna s rádiovým odhlučněným studiem.

Jako dítě a naživo bych si to užila určitě. Takhle se nemůžu zbavit dojmu, že jsem od La Putyky viděla lepší představení. Dědovi, který vráží do dveří, jsem nepřišla na chuť. I tak díky za pružnost v karanténní situaci a za online streamy. Přispěno.

Viděla jsem v alternaci s Matějkou, který přidával svá typická humorná gesta, ale jinak se scénářem i herci spokojenost. Možná trochu dojem "nenadchne, neurazí", ale to spíš tím, že jiná představení z Buranteatr mi vyloženě vyrazila dech.

Mám pro Rudišův text slabost, i když souhlasím, že ani film, ani divadelní představení na knihu a audioknihu nemají. A jestli divadlo, nebo film, tak výjimečně doporučím spíše film, který některé momenty zdůrazní ještě o něco lépe. Dávám 70 % především za nápad převést dějovou linku v du formě na divadelní prkna. /Viděno během korona doby v březnu 2020 online na Mall.tv./

Skvělý Štěpán Kozub, Shakespeare a aktuálnost hry. Doporučuji, pokud chcete vidět talent Kozuba i v jiném než čistě komediálním pojetí. /Viděno online na fb KS Aréna, říjen 2020./

Koupil jsem si obraz. .. To prostě musíte vidět.

Obraz jsem viděla už v podání Buranteatru. Oproti brněnským kolegům byl zdejší rozjezd pomalejší, přesto si Aréna nezaslouží míň než 80%. Na hře je úžasné, že se rádoby točí okolo jednoho tématu, ale zároveň je o vztahových a emočních polohách tří kamarádů, které můžou ztvárnit jen herecké osobnosti se silným charismatem. A těmi Čuba, Kaluža i Cisovský bezesporu jsou.
~ Poslední hra Alberta Čuby v KS Aréna. Bude tam chybět.

Představení plné černého humoru, postavy jinak než sprostě málem nemluví, ale v tom je to kouzlo. Je to řeč postav, žádná autorova prvoplánová snaha někoho šokovat. Občas jsem puritán a nemám pevný žaludek, tohle ale bylo ještě decentní a zábavné. Marnivé vztahy, působivé provedení. Skvělé dialogy!! Každá věta měla svůj smysl a kouzlo. Klidně bych šla ještě jednou. P.S. Po násilném Panu Polštářovi (od stejného autora Martina McDonagha), který je pro silné povahy, je pro mne Osiřelý západ o to skvělejší mix drsného světa a zábavy.
/Viděna premiéra 16.1.2015./

Výborná atmosféra, ale v druhé půli jsem se v ději ztrácela, linky mi nepřišly příliš provázané. Venkovní rozesazení diváků okolo dvou delších stran jeviště bylo super. /Viděno na Dream Factory Ostrava, červen 2021./

Herecký výkony výborné, akorát hra sama o sobě není pro slabší povahy.

Kdo chce vidět Isteníka v geniální hře, půjde na 39 stupňů. Kdo chce vidět Isteníka a má možnost ho vidět jen v Parchantovi v klobouku, taky neprohloupí. Ačkoli je Parchant hodně přisprostlý, Isteník ani nemusí promluvit, aby byl vtipný. Co mě mrzí je, že před 4 lety na 39 stupňů dorazilo do Cooltouru 10x méně diváků než teď na Parchanta. Nalákat Ostraváka na hrubější hru v době, kdy se představitel hlavní postavy stihl proslavit v televizním seriálu, je asi snadnější výchozí pozice jak tehdy. I tak díky za pozvání Buranů do Ostravy. /Viděno na výjezdním představení v ostravském Cooltouru./

Nebylo by představení, aby se Albertu Čubovi něco nepřihodilo, ale to ostatně není mínus, ale naopak důvod, proč jeho výkony máme tak rádi. "Ono to doposud vždycky šlo!" směje se herec, když mu nejde nasadit židle na hlavu jeho kolegy. Diváci se při takových okamžicích smějí ještě více než v momentech, které jsou vtipné oficiálně dle scénáře. I po 6 letech se baví publikum i samotní herci, klobouk dolů.
Jediné negativum vidím v občasných zdlouhavějších scénách, představení by neuškodilo zrychlit ona hluchá místa a zesvižnit tempo.

Chtěla bych vidět v roli SH Jiřího Suchého z Tábora, protože ke Karlu Rodenovi mi tohle režisérem nastavené pojetí detektiva nesedí. Proč dělat z Holmese komediální postavičku. Toho šňupání mohlo být opravdu méně. Body nahoru za hudbu a scénu, kočár s koňmi na běžné divadlo nedostanete. /Viděno online na Dramoxu, říjen 2020./

/Viděna derniéra 16. června 2017./

Představení se mi líbilo, herecké výkony skvělé, hlavně ženské dvojrole a určitě to nebyla ztráta času ani peněz, naopak mě to nalákalo i ke shlédnutí dalších inscenací. Jediné, co mi uniklo, byl děj, respektive závěr, nepochopila jsem kousek skládačky potřebný k dotvoření celistvého obrazu, a to je možná důvodem, proč si teprve po dvou týdnech už téměř nepamatuji, o čem hra byla.

Miroslav Krobot ve svém úsporném projevu geniální. Jeho obyčejné šílenství mi přišlo nejvíce ztotožnitelné. /Viděno online na Dramoxu, listopad 2020./

Střelba natolik hlučná, že v bunkru padala omítka, což bylo na jednu stranu efektní, na druhou asi ne zamýšlené. :D Herecké výkony dobré, scénář ale natolik neprůhledný, že jsem z příběhu a jeho proměn především v závěru byla zmatená. Odcházela jsem v rozpacích, znova bych už nešla. /Viděno na festivalu Dream Factory Ostrava, červen 2019./