Greetchen

(5.12.2013) Pravdivé, syrové a velmi humorné. Je to laciné a útočí na nejnižší klišé o mužích a ženách, ale tak, že se vám bránice bude otřásat ještě druhý den.

(28.6.2016) Tato Shakespearova hra mi vždycky přišla jako taková roztomilá, barevná, veselá legrácka, trochu snová, trochu ironická. A přesně takovou ji ND představilo. Neuvěřitelná a velmi působivá scéna nadchne, ovace zaslouží zejména Michal Kern v roli Puka, ale nejen on herecky zapůsobil. Příběh kolem milostné čtveřice je rovněž velmi dobře zahraný a vykreslený. Z divadla jsem odcházela s velmi povznesenou náladou.

(1.2.2017; derniéra) Opulentní kostýmy, vtipné detaily, skvělá soukra celého hereckého ansámblu. Ale především nedostižná Pavlína Štorková a její herecká one-(wo)men show. Stačí, když zaujme mlčenlivou pózu, nebo špitne jednoduchou repliku, a má diváky v hrsti. Paní herečka.

(10.10.2017) Ucho je pro mě jeden z nejsilnějších filmů, které jsem kdy viděla. Divadelní verze překonala mé očekávání, je podobně mrazivá a poutavá. Silný dojem ve mně vyvolala především Antonie Talacková, která ve mně zanechala rozhodně ještě intenzivnější dojem než původní filmová Jiřina Bohdalová. Líbí se mi i práce se scénou (drátěna průhledná koupelna).

(11.3.2017) Silný příběh, silné zpracování, silné herecké výkony. Hra si vysloužila ovace ve stoje a věřím, že zaslouženě.

(31.5.2018) Geniální! Vše trapné a úmorné, co můžete na podobné schůzi zažít, vyhnané ad absurdum.

(13.12.2018) Ze školy znám jen Čapka spisovatele, teď jsem měla možnost poznat Čapka politika, osobnost a hybatele veřejného dění, kterého nakonec tehdejší doba nemilosrdně uštvala. Líbí se mi určitá komornost zpracování, stojící spíše na hloubce dialogů než velkoleposti scény. Představení, které mě vtáhlo a hluboce zasáhlo.

(19.10.2015) Želary jsem znala pouze jako film, který se mi líbil a mohu se na něj dívat opakovaně. Divadelní verze je mnohem chytlavější, dramatičtější, náročnější na zvládání emocí, které ve vás hra vykřeše. Potemnělá scéna, jednoduché, ale jednoznačné kostými, vyhrocené city, agrese, síla, hudební podkres... Za mě jedna z nejpůsobivějších her Divadla Rokoko vůbec.

(17.3.2015) Nutno uznat, že nejde o žádné velké umění, spíše o kabaretní taškařici. Mám-li ale hodnotit dílo v kontextu jeho žánru, jde o dobře odvedenou práci. Herci působí velmi příjemně, výběr hitů je citlivý a diváky si snadno získá. Komorní prostor Violy umožní, že vás "hudební show" vtáhne a za chvíli si zpíváte spolu s nimi. Příjemná a po všech stránkách promakaná cesta hudební minulostí.

Kvalitní komedie s brilantním hereckým výkonem a silnou osobností Michala Dlouhého v čele.

(22.5.2014) Neuvěřitelně silný Karel Dobrý a v podstatě jeho one man show na náročnější téma. Navíc v ponurém prostoru sklepních prosto Národní galerie s neopakovatelnou atmosférou.

(15.2.2015) Nekorektní humor, "trendy" téma, které baví, zaujme, ale dokáže jít i do hloubky a herecky vyrovnaná čtyřka. Vágnerová příjemně překvapila, měla jsem ji zapsanou jako topornou herečku, tady se příjemně rozjela.

Krásná práce souboru jako celku, fungují přihrávky, drží atmosféru, každý z herců zaujme a získá si pozornost. Aktuální téma, popsané s lehkostí, zajímavé, až absurdně groteskní momenty, celkově "na DISK" hodně slušná práce.

(18.5.2016) Mám ráda Zakázané uvolnění. Mám ráda buddy komedie. Očekávala jsem tedy, že s Padesátkou nesáhnu vedle. Zdařilé představení a sonda to mužského uvažování o opravdovém chlapáctví. Herecky silné ředstavení, které pobaví a zasáhne. Navíc umocněné intimitou prostoru (hraje se v předsálí u baru), kdy před sebou máte herce doslova na dosah.

(8.5.2016) Moje první představení u Bezručů (při návštěvě Ostravy nešlo nechat si ujít alespoň některou z vyhlášených ostravských divadelních scén). Nadchla mě práce se scénou, Schillerova klasika zde dostává vkusně na frak a schodovitá scéna umožňuje dramatickou práci se scénářem. Celkově moderní vyznění hry (scéna, kostýmy, charakter mluvy) udělal z představení příjemný divadelní zážitek s akutálním vyzněním.

(10.11.2013) Parádní výkon dua Michal Kern a Petr Vančura. Hra místy na hraně s velmi impozantním provedením.

(10.3.2014) Růže pro Algernon je pro mě osobně jedním z must-have představení pražských divadelních scén. Na představení jsem šla s velkým očkeáváním a rozhodně jsem neodcházela zklamaná. Herecky silné!

(27.9.2016) Krásný důkaz toho, že i modernizace nemusí klasickému dílu uškodit. Velmi přesvědčivé, současné, zábavné a chytlavé. Patrik Děrgel v ústřední roli velmi příjemně překvapil.

(26.1.2017) Velice silné a syrové téma, umocněné malým prostorem bytového divadla, kde se hra hraje. Hra příjemně graduje a v závěru už jsem neklidně poposedávala na sedadle, do potlesku neudržela slzy. Velice oceňuji i herecky vyrovnané výkony všech tří představitelů. Liam Jana Plouhara rychle vyvolá nesnesitelné znelíbení, ještě více mě ale - zejména v druhé půli hry - chytla proměna a vyzrání Dennyho v podání Marka Němce.

(11.1.2018) Zásadní kniha mého dospívání se ve zpracování "Bezručů" mění v nepřetržitou jízdu plnou povedených vtipů, navíc ve zdařile promyšlených a funkčních kulisách. Burýšek v hlavní roli exceluje a předevádí vážně silný výkon.
(viděno v pražském Divadle v Dlouhé).

Decentnější McDonagh, režijně velmi dobře vedené dílo, navíc vložené do rukou hercům, kteří se se příjemně doplňují a dávají prostor pro nadstandadní podívanou.

(18.1.2018) Bravurní výkon, zejména Petra Lněničky, příjemná gradace tématu, který se rozkrývá postupně, nedostanete hned vše v úvodu.

(10.4.2018) Chvíli mi trvalo, než jsem se na formu hry naladila, pak ale dokázala strhnout a v nitru vzbudit nepříjemně silné emoce. Minimalistické, ale působivé.

(12.11.2018) Intimní zpověď ženy v komorním prostředí půdy Werichovy vily se vám zařere pod kůži. Dojímavé a optimistické zároveň, Ljuba Krbová do toho dává vše.