Hoolek

tůra (po kolena v bahně) lidským zoufalstvím.

Vlastně jsem do divadla odcházel jenom proto, abych měl jak strávit páteční večer. Bez očekávání. Nakonec se z toho stal plnohodnotný, plnotučný zážitek. Vynikající Jiří Zapletal mě přesvědčil, že je jedním z "nej"... Dobro, zlo, faleš, zrada,... To vše tam bylo. Běžte na to! Je to aktuální, stále živé téma v dobrém představení.

má to takový ten klasický tok děje - jakože to nějak začne, něco se děje, nějak to skončí? ne. každej herec hraje tu svoji postavu a je jasně čitelnej? ne. je ten text snadno uchopitelnej? ne. a přesto: v okamžiku, kdy na tu "hru" přistoupíte, budete odměněni takřka gigantickým proudem poezie a emocí. vzhůru na hradec!

nic není, takové, jaké se to zdá na první pohled. chladnokrevný výkon j. sklenáře (právě ta "chladnost" mi ze začátku vlastně byla trochu protivná, ale nakonec jsem to ocenil - je prostě výbornej!), skvělá s. venclovská (asi jsem se zamiloval)... no nic. jo... lidé, jděte!

no vlastně jsem nic moc nečekal. ke konci to byl masivní nálet emocí. tiché posmrkávání. vlhké oči. obdiv. údiv.

nojo takový to legendární zpracování s medřickou mně bylo vždycky dost protivný. to nesympaticý mňoukání bez konce a to pitvoření... uf. v hradci jsem ale byl velice spokojený. střídmě, jasně, občas vtipně, dojemně... to vše skrze naprosto úžasné herectví... jo!

... a střípky zmatku se najednou začaly seskupovat ... až nakonec vytvořily pomník fantazii, lidské vášni, divadlu - zrak přecházel, hudba zněla, hormony tekly proudem ...

ale to se přeci někdy muže stát, že se s ostatními v hodnocení míjíš... nebo ne? a s tím, co se dělo na jevišti jakbysmet... kolikrát já se podíval na hodinky? už ani nevim.

přesládlá šťávička se proměnila v hustou smrdutou kaši. odevšad vykukuje prázdnota. a na konci se na tu spoušť snese zlatavá blýskavá "radost". tuhne úsměv na rtu. občas moc slov. herectví velkolepé.

herečky předvedly "strhující představení"... jako že na nich to celé stálo. jinak hra byla velmi úsporná co se týká scény a tak. což je dobře. nic neodvádělo pozornost od slov a emocí. v souvislostech s nynější situací to celé nabývá nového - silnějšího - významu. takže: spokojenost převelká (je "spokojenost" to pravé slovo? asi ne). snad jen těch několik závěrečných slov ze záznamu mi přišlo naprosto - řekl bych až hloupě - zbytečných.

no já nevim. mám rád takový ten nepřetržitý tok děje. tohle bylo poskládané ze spousty situací, obrazů. občas mně přišla režie trochu ochotnická. jakože nesmyslné pohyby, pitvoření, grimasy... téma tak silné, herecké výkony výborné, uchopení textu skrze režii... já opravdu nevim... nechalo mě to chladným...

ta knížka pro mě byla jedním z největších literárních zážitků (jak bych ji ale viděl dneska?). četl jsem ji kdysi dávno v mládí a přišla mi hodně "důležitá". ze zpracování divadelního jsem měl obavy - a přes skvělou scénu, herecké výkony atp. - jsem v tom představení hloubku tyhle knížky zas tak nenašel. a pro toho, kdo předlohu nezná vůbec, to mohl bejt trochu zmatek. ale zpracování jo.

hra jednoho herce (vynikajícího)... občas sklouzne k lacinosti, občas exploze humoru s přidanou hodnotou... trochu páté přes deváté... jinak zábava... ale asi nic víc.

správce jako "velký bratr"? nebo alegorie dnešní doby? nebo že by vtipná taškarice? asi tohle všechno... duch místa, milý herec barmanem, dobré víno (pije se i při představení!), výborný text, uvěřitelné herectví... dohromady přitažlivý koktejl.