Lentilie

Celé tři týdny mi trvalo najít slova hodnocení pro toto představení a ani teď si nejsem jistá, jak to pojmout. To, že se jedná o skvěle napsanou hru ve vynikajícím a vyváženém podání všech tří představitel se zdá bez debat. Přesto bych se ráda dotkla ještě něčeho dalšího. Kodaň totiž pomocí fyzikálních teorií zavede diváka na vratkou půdu lidskosti, kdy člověk sám neví, proč udělal nějaké rozhodnutí, motivace ztrácejí jasné obrysy a každý může podat svědectví o všem kromě sama sebe... a pořád mám pocit, že jsem neřekla všechno.

Trochu zmatené a nekompaktní. Chvílemi působilo jako legrace za každou cenu.

Vynikající. Hravé i mrazivé představení se spoustou nápadů v bezchybném a sebejistém provedení. Svého Radoka si určitě zaslouží. Viděla jsem na hostování v Hradci králové.

Je příjemnou změnou jednou sedět na jevišti a ne v hledišti. Blíž hercům a všemu dění... Hra se většinu času nese lehce groteskním duchu (tedy pokud se pletu a muži tohle skutečně prožívají, tak se omlouvám) a několikrát se zaměří na zapojování publika, které si zase až tam moc hrát nechce. To vše je velmi zábavné a příjemné. Jen na konci je na diváky poměrně nečekaně vznesena velmi těžká otázka a tenhle vážný obrat ukradne kus hravého pocitu, který byste si z divadla mohli odnést. Škoda.

Start byl v mých očích trochu pomalejší, ale všechno ostatní ho bohatě vynahradilo. Nekontrolovatelné talenty Pavlíny Štorkové a Jana Sklenáře a všech ostatních, stejně jako nádherné dámské kostýmy a výborné využití celého prostoru.Zamilovala jsem si poetický jazyk a magnetickou atmosféru.

Zasáhne všechny, kteří si v životě připouští velké otázky.

Kdo má dost silný žaludek na Martina McDonagha, nesmí si to nechat ujít. Protože lebka je tak drsná, svižná a neuhýbající inscenace, že vás bude ještě druhý den od smíchu bolet celý člověk. Zároveň se ale v Osiřelém západu nebudete divit otci Welshovi (Walshovi?), že to nemohl vydržet... Všichni herci tomu dali svoje maximum a i proto, to stálo za vidění... (odchytila jsem na hostování v Celetné)

Velmi milé představení, herci si hrají a nálada je veselá. I přítomnost opravdových dětí v hledišti podle mého názoru pomáhala "dětem" na jevišti. Matouš Ruml mi jako Mikuláš chvílemi přišel až rozpačitý, ale Celestýn Petra Lněničky a Albín Marka Němce vše náležitě vyvážili. Myslím, že bych to celé docenila víc, kdybych byla kluk... jinak spokojenost.

Povyk je jedna z mých nejoblíbenějších Bardových komedií a Dlouhá opět nezklamala. Benedik a Beatricie byli výborně obsazeni, stejně jako Hera a Leonato. Plážové zasazení a opakující se motivy prázdninových fotografií stejně jako zahradní party se mi moc líbily. Zpívající Helena Dvořáková a Marek Němec krčící se pod slunečníkem - to jsou jen některé z nezapomenutelných scén z celého představení. Trochu mi přišlo zbytečné "kouření marihuany", ale jinak obrovská spokojenost.

Herecké výkony Pavlíny Štorkové a Filipa Kaňkovského pozvedly celé tohle dojemné představení do nečekaných výšin. Jako hrdá teta neteře a synovce zhruba ve věku Mytyl a Tyltyla mohu potvrdit, že oba herci vystihli dětské chování na 100%. Shlédla jsem dopolední představení s hromadou dětí různého věku a bylo cítit, jak moc je to baví a že jsou celou dobu napjatí z toho, co se bude dít. Zbytek ansámblu zdatně sekundoval, scéna i kostýmy hýřily barvami a nápady. Kdo má doma kočku nebo psa jistě ocení duo Saša Rašilov - Pavel Batěk. Živá hudba vše ještě podpořila. Celkově vynikající představení.

Po úvodní čtvrthodince, kdy se diváci rozhodují jestli se můžou smát nebo ne, se všichni postupně osmělili a na konci představení všichni brečeli smíchy. Všichni herci podali skvělé výkony a bylo vidět, že se sami baví. Zvlášť se mi líbil Aleš Petráš jako Bartley, Martin Hofmann jako Pateena Mika, Miloš Kopečný jako Máti a Martina Prášilová jako Helena. Jen chudák Matouš Ruml vypadal, že je toho na něj příliš - moc se těším až to bude mít trochu "ohrané" a bude pro něj snazší si to užít aspoň z poloviny tak jako jeho kolegové.
Plnou recenzi najdete na http://algyblog.blogspot.cz

Představení stojí a padá s výkonem Terezy Bebarové, která je sice vynikající, ale tak nějak je na to sama. Zbytek rolí obsazen obstojně, nikdo však není hlavní postavě rovnocenným partnerem. Celkově představení působilo dobře, krásné kostýmy a bujará nálada.

Skvělá kniha - skvělé představení. Velmi příjemným bonusem jsou hudební vložky. Honza Vondráček se za mikrofonem evidentně cítil jako doma.

75% Kousavé a hubaté představení se silnými hereckými výkony. Všichni čtyři herci byli vynikající. Jednoduchá scéna dala vyniknout složitým mezilidským vztahům. Jen ty pauzy s oponou by se daly nějak zesvižnět.

Těžký text bravurně zvládnutý všemi herci. Scéna je nápaditá a podstatně dokresluje atmosféru. Herecké výkony mě nadchly - samozřejmě všemi věnci ověnčená Helena Dvořáková. Úžasným překvapením byl testosteronem čpějící Miroslav Hanuš. Nelze než doporučit. více na http://algyblog.blogspot.cz

Jak řekla jedna kamarádka: "Je to jen opereta" tedy žádný extra příběh, humor velmi slabý a ani zpěv mě úplně nezvedl ze židle. Jen na kostýmy a větší choreografie se celkem příjemně koukalo.

Konzistentní, svižné a velmi velmi intenzivní zpracování skvělého McDonaghova textu. Velmi dobré, jen tak dál!

Fraška se vším všudy. veselá až za hrob. kdo tohle čeká bude spokojen. kdo čeká víc, už podle názvu představení usoudí, že tam mu pšenka nepokvete. všechno je tedy v pořádku. chvílemi se zdálo, že režisér zapomínal říkat hercům "sem už ne" a tak se několik opravdu dobrých gagů ztratilo v závalech ne tak dobrých gagů. Jinak hra byla velmi dobře obsazená. silná komediální stránka Findlovačky dostala prostor k rozletu... prostě dobrá fraška

Přestože jsem po přečtení různých recenzí a vyprávění přátel šla na tuto hru se sníženým očekáváním, čekalo na mě milé překvapení. Pominu-li neukázněné diváctvo dovezené "z venkova" a nadbytečné komediální výstřelky Vojty Dyka, bylo to veskrze pěkné. Asi nejvíc působily hudba a scénografie, které hře daly patos a fantazii. Herecky nejvíc působila Pavla Beretová a obě matky byly ztvárněny přesvědčivě. Už delší dobu se mi zdá, že herci ND tak nějak hrají spíš každý sám za sebe než spolu... škoda, mohlo to být ještě lepší.

Nebýt Davida Prachaře, nedalo by se to vydržet. Richard Krajčo mě nepřesvědčil ani na minutu.

Na Fidlovačku velmi dobré. Jednoduchá scéna, hudební vložky a solidní herecké obsazení. Aneta Krejčíková a Lukáš Rous pro mne byli srdcem celého představení. Roman Zach neurazil ani nenadchnul a jindy fenomenální Marie Doležová se příliš nedostala ke slovu. Byla jsem trochu rozpačitá z kostýmů, ale jinak se mi představení líbilo. Na "standing ovation" to nebylo, ale velmi solidní.

Po opakovaném shlédnutí mohu s čistým svědomím říct, že jsem ohledně tohoto představení skutečně rozpolcená. Herecké výkony Jana Sklenáře, Jiřího Vyorálka a Saši Rašilova pozvedly celou hru a překročily hranice absurdity, které jim režie nastavila. Shlédla jsem jak Marii Poulovou, tak Terezu Voříškovou a nejsem si jistá, jestli by nebylo lepší kdyby Tereza alternovala Marii než naopak. Jinak platilo, že SKUTři umí vyhmátnout úžasné momentky a dostat se na dřeň. Často se ale také vyžívají v groteskních epizodách. Někdy ale zvládnou obojí, jako v Mercutiovu monologu k Mab...

Snad to pro dost lidí není jejich šálek čaje, ale pro mě to byl nádherný čas strávený uvolněným smíchem. Píseň v druhé polovině byla příjemným překvapením, stejně jako válečná vřava v komorním provedení. Pochvala Pánům Němcovi a Hofmannovi. Bylo to opravdu výborné.

Jan Potměšil opět předvedl, že je "pan herec".

Jsem v rozpacích. Karel Roden sice herecky nezklamal (zvlášť jeho interakce s projekcemi byla úchvatná), celkově ovšem podle mého názoru chybí představení nějaká páteř. Jistě - sledujeme muže, který se (ne)vyrovnává s dobrovolným vězením, s ním spojenou rutinou a voyerismem (ne)pozvaných návštěvníků - a každou jednotlivou situaci dostaneme v co nejefektnějším podání. Neodbytná otázka PROČ ovšem zůstává nezodpovězena. Ne, že by to pokaždé vadilo. V tomto případě ovšem všechny nastolené roviny utíkají kamsi do ztracena a finální prohlášení SAMotného muže, že nám "nemá co říct", prostě nestačí.