Miroslavkoblizek

Velmi hravá, zábavná, ale i citlivá a emotivní inscenace. Řeší se v ní důležité věci. Vzal bych na ni mámu i babičku. Připravte si vzpomínky na dětství a kapesník.

Vypjaté emoce předlohy - smutek, hněv a frustrace, zachovány díky expresivnímu, často až přepjatému herectví D. Krejčíka. Proti němu jako kontrapunkt hypermaskulinní Adam Mašura. Efektní jevištní prostředky režie - světlo, hudba, krev a střepy. + Konečně se myslí na queer diváctvo.

Herci se málem sedřeli z kůže. Jako téměř vždy v DNz výborné výkony. Nicméně z předlohy se příliš vyždímat nepodařilo. Nepochopil jsem, proč se tvůrci pro tuto látku rozhodli a co inscenací chtěli říct. Výsledkem jsou poměrně klišovitá a banální sdělení o médiích a společnosti. Na standard režiséra i divadla podprůměr.

Bohužel dost nudná a prvoplánová interpretace Racka. Postavy jsou ploché, nekomunikují spolu, není mezi nimi žádná chemie. Chápu, že Racek je o tom, že se postavy neposlouchají a jsou zahleděné do sebe. Ale když se to provede doslovně, nefunguje to. Je to takový Racek, jakého si vydolujete z paměti, že tak nějak to vypadá a o tom to zhruba je. Ale nemá to žádné konkrétní rysy. Nepřišlo mi, že by Havelka věděl, o čem to je pro něj. A herci, ač jsem se na ně dost těšil (hlavně na Plodkovou jako Arkadinu), tak neměli moc prostor hrát a bylo to takové hodně sešněrované. Jak z jiného, mnohem konzervativnějšího a konvenčnějšího divadla.