Národosolsobě

prima herecky, dokonce v němčině

To je tedy pekelná hříčka! Vlastně takový vychýlený Feydeau, takže hotový div, že pocit trapnosti se dostaví jen párkrát. Je to z velké části zásluha herců, vidět G. Míčovou znova v akci je potěšení, to samé platí o zbytku Komedie crew i Janu Hájkovi. Jiří Černý sdílí s občas-trochu-přes-čáru Ivetou Jiříčkovou zálibu v poněkud otravném opakovani gest a posunků, jinak není co vytknout. Sladce ilustrativní hudba, trochu připomene Růžového pantera. Dobrá práce s úspornou scénografií.

V ,nekonkrétnějších' pasážích pocit posté viděného arsenálu pohybových představení, který může sdělovat či evokovat prakticky cokoliv - tedy spíš nic. V těch ,konkrétních' exkurze do dob raného feminismu(proklamace ,,žena je sexuální objekt...''byla jako besídka Femenu). Vrší se i další banální fráze o ,situaci ženy', což spolu se scénografickým řešením - umístěním váhy do středu prázdného prostoru - podává stejně objevnou zprávu jako článek v nejnovější Mojí psychologii.Tklivá a atmosferická hudba Zrní byla pěkná,nijak zvlášť s inscenací nesouvisela.
(Viděno v rámci Colours of Ostrava 2013)

: poučené Německem v tom nejlepším slova smyslu (byla live camera i beseda se středoškoláky), přišlo mi to dojemné ( jen pár exkurzí na území citového vydírání), působivé, nejednoznačné.. Na dokumentární divadlo jsem se trochu těžce orientoval v přívalu faktů. Herci většinou hezky a taky tak nějak "doku" (až na občasné přehrání) charakterizovali postavy- M. Vítů je tradičně skvělá, bavily mě i brněnské posily L. Černoch a V. Hanzl.

efektní a zdlouhavé.
máte divadlo A  film - show, don't tell.

pořád dost vtipné, myslím, že odstředivější než výchozí rozhlasová verze, dojde i na trochu klišé vtipy o blbé blondýně. Pavla Tomicová udrží i slabší pasáže, zcela fenomenální je Zora Valchařová-Poulová.

Konečně vedle Boba Wilsona někdo povýšil pomalost a absenci gradace na úroveň režijní koncepce do té míry, že to ani Bezručovští herci nevytrhnou - snad jediní Gajdošíková a Dastlík se obtěžovali s vytvořením něčím specifických postav, jinak se jelo na vlně tématické,herecké i situační všeobecnosti. Norbert Lichý předvedl svůj standardní, neúnosně monotónní ,,osobnostní'' výkon a inscenaci tak zasadil smrtící úder. K tomu projekce jako z NDM a mluva herců, která zanechává nejedno nesplněné přání.

'make gender stereotypes great again', jak jinak, ale v té nádheře a vynalézavosti na to člověk přístoupí, že.
no a kdybych měl pocit, že lidová píseň každou třetí minutu mě navrací k nezčeřenému zřídlu autentického lidství, 'archetypálnímu' bytí a samotné esenci mé existence, dal bych ještě o 10% víc - ale nemám.