Salisbury

Okouzlen divadlem ABC jsem byl převelice, v doteku rozkošném já umem plnil své chtivé plíce, kde Shakespeare Sen čarovné noci vepsal perem v list ba co více, já bez dechu zrak svůj pnul jak lovec tětivu svého luku, ach múzo má děkuji za to, žes krom polibku podalas mi i svou ladnou ruku.

Muž bez minulosti byl příjemně obzvláštněn zpěvem, tancem, živou hudbou a zajímavou za pochodu rychle měnící se scénou. Musím hlavně vyzdvihnout výkon psího herce, který se svého úkolu zhostil velmi impozantně .)

Ibsenovo drama nahlodává kosti zuby plnými deprese. Skvělé herecké koncertorium, které mě stále drželo v bdělosti a nenechalo mě v klidu.

V Dejvickém divadle jsem se opět nechal vcucnout do děje příběhu s tajemným názvem 39 STUPŇŮ, který je špionážní klasikou Alfreda Hitchcocka. Čtyřlístek herců Plesl, Babčáková, Novotný, Neužil rozehráli partii nadmíru zajímavou a já jen hltal se staženým hrdlem jejich hereckou dovednost. Scénické prostředí mě uchopilo s něžnou grácií do svých spár krvelačné šelmy, kde v jemných náznacích se rozprostřel Alfredův kaleidoskop filmové historie. Já tímto počinem oprášil díla to přeslavná ve svých vzpomínkách a abych spánkem ukolébán byl, zapíjím to mokem lahodným.

Švandovo divadlo opět excelovalo divadelním přepisem filmového zpracování IDIOTI od Larse von Triera. Ponořil jsem se do hlubin idiotské duše a naslouchal řevu pln lidské jedinečnosti. Velmi povedené kontroverzní představení, které mě nabádá k prozkoumání sebe sama neb každý má v sobě ukrytého svého idiota toužícího po uvolnění ze svíracích řetězů společenské etikety.

Souboj intelektu s mozkovou absencí v rozkošném dramatu RVÁČ, ve kterém vévodila roztomilost Veroniky Kubařové mě nečekaně zaujal i ve své skromnosti jsem si tímto dílkem nechal dobrovolně vyleptávat mozek. Herecká aura Veroniky Kubařové čím dál víc svítí na hvězdné obloze a doufám, že rozpínavost světla bude nabírat i nadále na obrátkách.

Vtipné představení s názvem MŮJ ROMANTICKÝ PŘÍBĚH Divadla pod Palmovkou hostující v prostorách Divadla Komedie mi rozvířilo smíchem prach na hrudním koši. Mé koutky vytaženy vzhůry v tvářní krajině rozbrázdily se v nekončící úsměv, který rozjímal nad vypravěčskými kreacemi "romantického" příběhu.

Petr Štěpánek ve hře ÚSMĚV DAFNÉ divadla Rokoko rozehrál dramaticky vtipné herecké housle za objetí botanického mystéria, kde s noblesou sobě vlastní rozehřál srdce nadšeného diváka jakým jsem byl já sám.

Dejvické divadlo opět nezklamalo a představení SPŘÍZNĚNÍ VOLBOU mě vtáhlo do dramatického souznění, které Johann Wolfgang von Goethe mistrně vepsal perem v list. Hra výtečná ač delší než by měla být.

Švandovo divadlo přivedlo na svět nadčasovou hru v moderním sociálně síťovém pojetí s názvem GOTTLAND. Dějství založené na doteku našich dějin 20.století mě nutilo se hrubě zamyslet i zapřáhnout šedou kůru mozkovou. Velmi zajímavé dramatické zpracování, které jsem sám v sobě musel ještě nemalou chvíli zkonzumovávat.

Promnul jsem si DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ i uzřel jsem ve Švandově divadle velmi příjemnou hru, která vznikla v hlavě Xindla X. Inscenace zajímavě proplouvá mými mozkovými závity a já si užívám překvapivé scénáristické kličky, které tuto záležitost silně obohacují. Opravdu je naše halucinace, halucinací nebo jen popřením něčeho reálného? Je dobré to zjistit dřív než zmáčkneme kohoutek ostře nabité pistole.

Dodo Gombár poukázal světu své dílko DŮM BEZ BOHA, které ve Švandově divadle velmi příjemně zrežíroval Petr Štindl. Herecký ansámbl rozehrál hru, ve které o dramatično nebylo nouze a já jsem vytušil, že tahle inscenace se výrazně povedla. Tomáš Červinek, který je nováčkem na smíchovských prknech své profesi ostudu neudělal i popral se s hlavní rolí nadmíru výtečně. Nová hra jenž si zasloužila novou tvář a pokud je dům bez boha, tak to ještě neznamená, že bůh je bez domova.

Velmi zajímavé životopisné zpracování o filmové ikoně Marilyn Monroe jsem měl možnost zhlédnout na prknech studia Švandova divadla. Teatrální dílo s názvem PARCHANT MARILYN dá tušit, jaká asi tak ikona byla. Zuzana Onufráková se role ujala se ctí a díky své herecké dovednosti předvedla to, co Marilyn ve svém krátkém životě. Skvěle byla Zuzana Onufráková doplněna Davidem Punčochářem a Apolenou Veldovou, nemluvě o příjemném klavírním doprovodu Jakuba Kudláče. Marilyn je sice jen jedna, ale to Zuzana Onufráková taky.

Konečně jsem se dočkal možnosti zúčastnění se ve Vršovickém divadle MANA a to při divadelním představení NOVOLUNÍ. Milostný trojúhelník na hrotu se skvělým dabérem a hercem Alešem Procházkou byl výtečně doprovázen Miroslavou Pleštilovou a neméně výtečnou Ivanou Wojtylovou. Herecké výkony jsou hlavním tahákem tohoto příjemného představení, které je založené na nevěře. Jediné co mě zamrzelo, byla velmi malá divácká účast. Bohužel je to na úkor nevědomosti obyvatel o znovu rozkvetlém divadélku, dříve známém jako Jiráskovo divadlo nacházejíc se v Husově sboru.

POPELÁŘI zaneřádili prkna Švandova divadla svou něžnou vulgárností a já jsem si představení užil hlavně díky hudební produkci Romana Holého. V hudebním aranžmá cítím hybnou sílu tohoto atypického muzikálového představení. Herecké výkony jsou jako vždy příjemné a na úkor toho mé vzpomínky zabrouzdaly do dětských let, kdy má snová očka v mých útrobách probouzela vizi popelářského učedníka.

Konečně jsem měl možnost vstrčit svůj zvědavý čumák do prostor Činoherního klubu i zabořil jsem ho pln sledování do hry s názvem AMERICKÝ BIZON. Tato hra patří mezi nejlepší americká díla a dokonce se v roce 1996 dočkala zfilmování, kde v roli Teache exceloval Dustin Hoffman. Bohužel film nedosáhl nijak výrazného úspěchu. Amerického bizona si nyní vzal do svých nenasytných pracek Ondřej Sokol, kde krom režie se zhostil i Dustinova partu. Přidal trošku na vulgaritě, což dílu díky prostředí, ve kterém se odehrávalo neublížilo a představení jsem si ku své spokojenosti velmi užil.

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY na Pražském hradě pod taktovkou Letních Shakespearovských slavností bylo silně zmodernizované, upraveno tak, aby nynější národ byl schopen Shakespeara chápat a zbožnovat. Některé pasáže byly na mne zmodernizovány až příliš. Zpopularizování tohoto kousku přidanými tanečními songy, kvílivými tóny elektrické kytary či úpravou textu, ve mně zanechal pocit dramatické ztráty. I přesto musím říct, že na tomto odlehčeném letním jevišti to funguje odpočinkovou příjemností, která je schopna odpustit některé radikální zásahy do klasického díla.

Divadlo Verze v divadle Mana rozkrylo divákovým vjemům novou hru LEŽ, ve které vévodí Petr Lněnička s Petrou Špalkovou. Dramatická komedie hrající si se lží na úkor lidské vnitřní bolesti, kdy pravda je pohlcena zhoubnou mystifikací, vytváří úsměv v tváři i chmuru v líci. Závěr graduje potitulkovou scénou, která je vtipným zakončením tohoto lživého divadelního představení zakládajícího se na pravdě.

Divadlo Verze hostující v divadle Mana vyšlo ladným krokem vstříc našemu smíchu hrou ŠŤASTNÝ VYVOLENÝ. Ruml, Matásek, Chmela za pomoci Lindy Rybový a Jany Janěkový svými rolemi pobavili a to nejen diváky v sále, ale i sami sebe, neb hra se občasně topila v orgasmistické salvě smíchu na obou stranách divadelní opony. Příjemné představení s perličkově vtipným audio výstupem Jirky Bartošky.

Divadelní prvotina Jakuba Voláka ve vršovickém divadle Mana s názvem Pokračování příště, evokuje seriálovou nekonečnost, o kterou je příběh lehce opřen. Herecké trio Hrachovcová, Leichtová, Plánková se svých rolí ujmuly statečně a představení je i díky nim komediálně velmi vtipné. Nevím zda-li příště bude nějaké pokračování, ale rozhodně toto představení předčilo mé očekávání a v poklidném duchu jsem si ho nadmíru užil.