Idioti

Je vidět, že herci konceptu režisérky Petrželkové věří a jsou pro jeho naplnění ochotni leccos podstoupit. Idioti tak jsou velmi naturalistickou inscenací, která může být pro některé diváky docela šokem. Scény "blbnutí" neboli hledání vnitřního idiota ale mají smysl, realistické zobrazení není jen touhou šokovat. Postavy se snaží v komunitě nalézt nějaký řád věcí, který jim v životě citelně chybí. Přesto mi přišla dramatizace, kterou využilo před lety HaDivadlo lepší, jelikož více akcentovala úlohu Karen (K.Cibulková), která do skupiny přichází jako poslední a jejíž příběh je nejsilnější.

64,99% Kdybych se po dvaceti minutách odešel občerstvit na bar a vrátil se až na druhou polovinu, viděl bych kandidáta na divácký megahit, černou komedii spějící k působivě dramatickému závěru. Ač zpětně uznávám, že oněch "přeskočitelných" čtyřicet minut má svůj smysl, ten pocit s blížící se přestávkou narůstající apatie už mi nikdo nevezme. Takže rada pro případné diváky uvažující, zda to v polovině vzdát: Vydržte, bude (výrazně) líp.

Inscenace pozoruhodná pro kolektivní herectví vyššího divadelního druhu (nepřibližného, neartistního, autentického, obnaženého – čímž nemyslím ty hodně naturalistické scény). Herci si zaslouží téměř absolutorium (škoda jen haprující dikce Luboše Veselého v zápalu akcí). Odlišný pohled bohužel míří k dramatizaci. Divadelní formát postavený na snaze o převod filmové mnohosti obvykle nevede k dobrému výsledku, zejména se potratí vyznění myšlenek. Publiku tak často v paměti zůstanou extrémní situace, jež bez důsledné dramaturgie spolehlivě odvádějí pozornost. Vzhledem k práci herců to až zabolí...

Samotný začátek originální a bezesporu povedený, potom v průběhu první poloviny spíše určité tápání, točení se na jednom bodě okolo podobných scén, kde jsem i pak trochu postrádal nějaký větší smysl. Přiznávám tedy, že v polovině u mě převládalo lehké zklamání, ale druhá část vše vynahradila. Dobře stupňované tempo vyústilo ve výborný závěr, který, věřím, musí nějakým způsobem zasáhnout každého. Samotné téma "každý má v sobě svého idiota" se nakonec povedlo dobře uchopit a zpracovat. Herecky po celou dobu výtečný kolektivní výkon. Další důkaz, že zdejší soubor je nyní opravdu ve skvělé formě.

Trierův pohled na společnost s absencí uznávaných hodnot v sobě bohužel nese hodně pravdy, ale prezentovaný extrémní stav může působit svým způsobem zvráceně a část publika se s ním neztotožní. Inscenace Švandova divadla sice není nepovedená, ale tvůrčí tým mohl být ve vyjádření trefnější a více dbát na vyznění myšlenek. Náročných hereckých partů se nejlépe zhostili L. Veselý a P. Hřebíčková, ostatní se tak daleko nedostali a někteří možnosti svých postav zcela nevyužili. Přes celkově rozpačitější vyznění se však často dařilo navodit správné pocity hnusu a to není úplně málo.

Nemohu srovnávat s filmem, neviděl jsem. Hlavní myšlenka o hledání prapodstaty lidského já byla režií vystižena se vším všudy. Rozhodně se jedná o nejsilnější a co se týče výkonů i o nejvyrovnanější inscenaci Švandova divadla, která zde doposud byla uvedena. Herci zdařile ztvárňují postižené, působí věrohodně, nezaleknou se ani velmi intimních scén, které vyvrcholí naturalisticky pojatým skupinovým sexem. Trochu mi vadilo využití filmových dotáček, které mi do konceptu inscenace nezapadaly. Už pro herecké příležitosti a piplavou kolektivní práci stálo za to Idioty nasadit na repertoár.

Jedno z nejsilnějších a nejpůsobivějších představení, jaké jsem kdy viděla. Jak se dalo očekávat, po přestávce se ne všichni diváci vrátili do hlediště, kdo ale vydržel, měl možnost sledovat opravdu naturalistické výkony všech herců, kterým patří obdiv. Lars von Trier by byl jistě spokojen. Nejspíš ale jen pro silnější povahy :)