Vladimír Rogalewicz

Znamenitá režie (zrcadlo nad scénou je jedinečné!) i výkony herců. Jako v mnoha dalších současných (pražských) představeních vítězí forma nad obsahem. Celé by to dobře sloužilo jako druhý (nebo spíš třetí) plán nějakému silnému tématu, ale takto se člověk ptá, proč tomu měl věnovat dvě hodiny. Nicméně po Ubovi je to další hra, která ukázala sílu hereckého souboru Divadla Na Zábradlí. Souboru, který už strašně dlouho čeká na příležitost.

Povedené představení. V první polovině vadí schválnosti v kostýmech a občasné přílišné groteskní přehrávání. Druhá polovina - po zcivilnění - je výrazně lepší.

Existují jistě i lepší hry. Nevýrazná režie i scéna, nadprůměrné herecké výkony. Standardní představení, které nevzbudí ani kladné, ani záporné pocity. Kdyby takto vypadala většina inscenací na Zábradlí, třeba by se mezi nimi urodila i jedna nebo dvě nadprůměrné.

Průměrná inscenace průměrné hry. Psáno z představení v Praze Na Zábradlí.

Tato hra časem ztrácí náboj.Co bylo před 45 lety objevné, to dnes již nepřekvapuje.Inscenace je navíc mnohem méně soustředěná než představení Burgtheateru, které Praha viděla v prvním ročníku Festivalu německého divadla.Zejména v závěrečné části (nadávání publiku) zůstali herci pouhými interprety, kteří přeříkávali naučený text.Prolomit hranici mezi jevištěm a hledištěm a vtáhnout diváky do hry natolik, že by toto spílání skutečně vztáhli na sebe, se rozhodně nepodařilo.Postmoderní dodatek do děkovačky byl už ze zcela jiného kusu.

Inscenace scénou, útržkovitostí textu i režií odkazuje k představení Murx den Europäer! Christophera Marthalera. Na rozdíl od něj však chybí charizma, které tehdy před 18 lety diváky pohltilo. Hru jsem sledoval jakoby z povzdálí s pocitem "tak ukažte, co ještě vymyslíte". Režie, scéna, herecké výkony, hudba, vše je zdánlivě bez chyby - problém je v textu. Představení jen místy zajiskří, často však nudí, když zbytečně popisně předkládá známá fakta. Jan Mikulášek udělal mnohem lepší představení! (Představení v Praze na Nové scéně.)

Hra dehonestující Karla Marxe vyžaduje k plnému pochopení každodenní masáž z historie mezinárodního dělnického hnutí a vědeckého komunizmu. Ti, kdo se tomu již šťastně vyhnuli, nemohou vnímat obrovskou ironii prostupující celým textem. Bez tohoto backgroundu, byť s vědomím, že se jedná o satiru na (jakéhosi filosofa) Karla Marxe, o němž však má mladší divák jen mlhavé ponětí, vypadá hra jako průměrná bulvární komedie. V této inscenaci DnV bohužel hře velmi ublížil i režisér, který vedl herce k velkému přehrávání, pitvoření se a zdůraznění toho bulvárního rázu hry. (Záznam ze streamu, 4.4.2020)

Projekt, který nevyužil své možnosti, přestože je herecky a režijně téměř dokonalý. Ovšem je-li jeho jedinou zprávou, že existuje romská otázka, kterou je těžké řešit, je to už dneska málo. Taková doba už je za námi. Očekával jsem alespoň pokus o pojmenování důvodů nebo nastínění nějaké možnosti (parciálního) řešení, nebo... prostě trochu skutečnosti, nikoli jen marketing. Nutno ještě dodat: díky za zpřístupnění (a dobré využití) dalšího zajímavého prostoru.