Vladimír Rogalewicz

Důstojná pocta Jiřímu Traxlerovi, představení rozhodně patřící do Národního divadla a dávající hercům ND zajímavé příležitosti. Děj není jen spojovací vata mezi písněmi, scénář si ale zasloužil výraznější škrty a zkrácení. Mnoho situací je vysvětlováno zbytečně polopatisticky. Výsledek mohl být mnohem lepší, pokud by Ondřej Havelka svěřil režii někomu jinému, kdo by k tématu přistoupil nepředpojatě (vím, bylo by to těžké rozhodnutí). Skvělá Pavla Beretová.

Nevázaná fraška, od níž se nemá nic jiného očekávat. Tak funguje znamenitě. Znamenití zejména všichni herci-dokonale plnili režijní pokyny, nedali se zlákat k laciné improvizaci za hranou snesitelnosti. Jak už bylo napsáno: první polovina bezchybná, druhá zpomaluje. Již několikátá hra ND přijatá s rozpaky-není to způsobeno marketingem ND, který neumí diváky připravit na to, co uvidí? (Podobně jako v dobrých restauracích už nenabízejí Tajemství šéfkuchaře, ale např. "Do měkka pečený špalek hovězí loupané plece s ragú z červené cibule a žampiónů, domácími bramborovými plackami a pečenou cibulí".

Derniéra - co tedy dodat... Hra s hostujícím Havelkou zapadala do celkového směřování Zábradlí; Havelkovi se však zkoumání formy bez obsahu podařilo lépe než Mikuláškovi - pravděpodobně proto, že vše současně trochu zlehčuje, jakoby na nás ze zákulisí pomrkával.

Provokativní hra, zdánlivě zajímavě inscenovaná. Pokud by ale byla dobře režijně (a možná i dramaturgicky) uchopena, nemohly by zde být reakce typu Lukáše Dubského (ta paralela s naší historií je snad to nejsilnější, co inscenace v Praze přináší; jak je možné, že to mladí nevidí?) a cestou domů bychom se nedohadovali o vyznění některých scén. Navíc sledování hry bylo mimořádně náročné na pozornost - i to počítám k tíži režie. Asi jde o nevyužitou příležitost; nejdříve jsem napsal 80 %, ale uvědomuju si, že je to spíš za text než za tuto inscenaci - proto ještě ubírám.

Lépe to snad ani inscenovat nejde. Jako obvykle u Buchet a loutek nepřeberný gejzír nápadů, loutkařského umu i osobního nasazení účinkujících. Příjemně strávený večer. Přeci jen ale jde o hříčku bez větších mimodivadelních ambicí. Taková povedená besídka všech přítomných.

Zábavné, víceméně zájezdové představení, které stojí na znamenitém výkonu obou protagonistů. Potěší.

Milé překvapení. Čekal jsem maloměstský bulvár a potkal jsem milý inteligentní text (pravda, nijak zvlášť překvapivý) a solidní řemeslo. Pro Čecha, který nezná přesně všechny zákruty britské moderní historie a mnohé ho ani nezajímají, zbytečně dlouhé, v druhé polovině začíná chvílemi nudit. Výteční herci to však více než vyváží.

Ano, činnost "slovenské sekce" Divadla v Dlouhé stojí za sledování. Mně se líbila zejména třetí minihra začínající jako nezávazná banalita, která se pak mění na jemnou satiru glosující velice závažná témata týkající se soužití v EU i slovenské (české?) politické sféry. Drobné aktualizace jsou pak chutnou třešničkou na dortu.

Kvalitní přestavení: nápaditá režie, herecky konzistentní, nadprůměrný zpěv v činohře (jak se nakonec od MdB čeká). Otázkou pro mne je, proč kus z roku 1960 uvádět. Tehdy musela být hra o bezohlednosti bankéřů ve Švýcarsku bomba. Dnes už nás to nepřekvapí a hra se svou šablonovitostí řadí k nekriticky levičáckému pohledu na svět, kde vládnou peníze. V současné době bych očekával rafinovanější příběh. Také jsme dnes zvyklí na mnohem větší tempo a až filmový střih, tato hra proto místy působí zdlouhavě. Hana Burešová zvolila zajímavé řešení veliké nadsázky. (Praha, Divadlo v Dlouhé, 6.12.2016)

Průvan v ND, Daniel Špinar testuje, co publikum snese. Znamenité herecky - zejména jako vizitka Špinarových nových posil souboru obsazených do většiny rolí. Seškrtání a revize WS až na dřeň hru zpřehledňuje a nevadí. Celou dobu jsem ale přemýšlel, kde je hranice kumštu a kýče. Myslím, že ji představení na několika místech (navíc někdy opakovaných) překročilo; představení by bylo působivé i bez lascivních berliček (publikum by se možná na několika místech nezasmálo, ale právě na takových místech smích ruší.) Jevištní rej se také po hodině okouká a začíná trochu nudit. 100 % Lucie Polišenská.

Nenadchne a neurazí. Rozhodně nedosahuje kvalit Divadla Gočár ani hry Velvet Havel. Problém je v textu hry a tentokrát překvapivě i v režii Jiřího Havelky. Nápad, který se zdá znamenitý, nemusí vést ke znamenitému výsledku.

V současné době asi nejlepší představení na Vinohradech, ale je to ... takové edukativní. Folklór pro folklór, režie bez nápadu, scéna nudná (možná jen nevyužitá?), světelný design méně než žádný a bezdůvodně dlouho se stahovala opona. Herci neměli v tomto pojetí co hrát a vášně se nepřenesly do hlediště (alespoň ke mne ne).

Jan Mikulášek našel k Cizinci inscenační klíč. I když děj na scéně vypadá, že nemá s příběhem nic společného, hutná inscenace je velice působivá a nese silné sdělení.

Chytré představení, plné vtipných postřehů a odkazů, příjemně strávený večer. Nicméně výrazně slabší než jejich poetické kabarety.

Moc dobře zdramatizované - jednotlivé motivy jsou umně odděleny a pak pospojovány do nových nečekaných souvislostí. Jako typ zábavy to ale není můj šálek čaje a nijak mě to neobohatilo (to je ale spíš kritika předlohy než divadelní adaptace).

Mé pocity už dokonale popsal Jan Pařízek (viz výše).

Tentokrát se jedná o nezávaznou slovenskou párty, která vykouzlí úsměv a potěší. Trefné postřehy, které ale nejdou za hranu zábavy.

Úsměvný úvod do (případného) následujícího hezkého večera. Přesné a herecky excelentní. Oceňuju, že to režisérka nenechala rozpliznout; délka (respektive stručnost) tématu velice svědčí.

Povedená minimalistická dramatizace. Velké nasazení všech herců. Dobře využitý zajímavý prostor. Rozhodně stojí za vidění.

Viz hodnocení Jana Pařízka, je zcela výstižné.

Dlouhá muzikály umí. Jestliže se soubor rozhodne pro muzikál, pak výsledek často předčí profesionální muzikálové scény. Znamenití jsou bez výjimky všichni herci, střídají hudební nástroje, hrají s chutí, dobře zpívají. To ale víme dávno. Co dál? Děj ohlodaný na kost tvoří jen věšák na hudební vystoupení. Trochu málo...

66 %. Těžko něco vytknout, ryze moderní představení má vyváženou hereckou složku, režii, hudbu, drsnou redukci textu. Přesto je výsledek chladný, odosobněný. Expresivně předváděné city jsem sledoval jako za sklem, nijak mě nezasáhly. Navíc se mi zdálo, že J. Mikulášek postupně ztrácel nápady; nejzajímavější je první dějství, část, která se odehrává "v kontejneru" už nemá takový tah. Scéna neruší, ale není příliš funkční; od M. Cpina jsem už viděl nesrovnatelně lepší kreace.

Průměrná hra, která parazituje na jménech slavných Rusů. Inscenačnímu týmu se však podařilo udělat vtipné a zábavné představení. Příjemně strávený večer.

Přesně tato hra má být (kvůli vazbě na město, kvůli kvalitní předloze i kvůli značce Tugendhat) v Brně na repertoáru. Dramatizace je ale promarněná příležitost. Vystupuje zde zbytečně mnoho postav, je pokryto zbytečně mnoho vedlejších dějů, hra má zbytečně mnoho zbytečně krátkých výstupů, celé je to zbytečně dlouhé. Při vzniku chyběla trocha sebereflexe, odhad vlastních sil a spolupráce například s Janem Mikuláškem. I když Stanislav Moša při dramatizaci moc neuspěl, jeho režie, dobré vedení herců a znamenitý výběr hudby vedly nakonec k poměrně zajímavému představení.