Vladimír Rogalewicz

Toto představení dokládá, kolik drobné mravenčí práce udělal na Vinohradech pan Stropnický, aby vytáhl divadlo z dlouhodobého marasmu podprůměru. Možná mám výhodu, že neznám předlohu. Takto mohu hodnotit, že se jedná o dobrý vyrovnaný nadprůměr, který by byl ozdobou každého (pražského?) divadla. K ještě vyššímu hodnocení však představení ještě ledaccos schází. A použití playbacku bylo decentní, avšak kvalitní divadlo by to mělo zvládnout živě. Škoda, že na Vinohradech nejsou muzikantsky tak zdatní herci, jako v Dlouhé nebo v Ypsilonce.

Solidně připravené představení, které ale ničím nepřekvapí a v ničem nepřekračuje velice dobrý průměr.

Vše podstatné již bylo řečeno. Inspirace Bernhardem (ale nikoli kopie), skvělý pan Kukura (snad ani nehraje), znamenitá a dobře obsazená paní Žilková ve vedlejší roli, nádherně zpracovaná i vedená loutka. Na druhou stranu textově nevyrovnané - chvílemi úžasné napětí, mimořádně trefné postřehy, chvílemi jsem buď vše nechápal nebo to možná chtělo škrtat.

Zvláštní-obvykle kritizuji převahu formy nad obsahem.Zde si však mé vysoké hodnocení vysloužila forma: dokonalá režie, zvládnutí prostoru (úvodní a závěrečná scéna!), světelný design, kostýmy (nepodbízivé, ale mimořádně povedené!), scéna i herecké výkony (znamenitá K.Winterová, jako vždy znamenitý K.Dobrý - škoda, že se s ním nesetkáváme častěji) byly na 100%.Děj:zoufalá nuda.Hra nemá potenciál pro 21. století.A samostatnou kapitolou je překlad M.Hilského.Jeho předvádění se, na úkor autora a nejen v této hře, je k nepřežití. (Např. překlad J.Joska v Divadle Na zábradlí byl mnohem působivější.)

Možná se tu vychvalovanou produkci nepodařilo přenést do Prahy beze zbytku. Vedle znamenitě zvládnuté scény, choreografie, kostýmů a režie (tedy složek převzatých z velké části z původní produkce) také naprosto neposlouchatelná hudba (jakoby hudebníci spolu ten večer hráli poprvé, a z listu), falešný zpěv některých sólistů a nesoulad v taneční company. A překvapivě špatný překlad Jiřího Joska! (Hybernia, Praha, 19.4.2013)

Příjemně strávený večer.
Janu Medunovi uvěříte, že je Oldřichem Novým, Stanislavem Hložkem i Karlem Gottem a všemi těmi dalšími zpěváky. Písně jsou dobře vybrány, nápaditě inscenovány a s obrovskou chutí interpretovány. Horší je to se spojovacím textem. Na inscenaci mě rušil její "výchovný" charakter a velice prvoplánový scénář. Je opravdu nutné všechno explicitně (a deklamativně) vysvětlit?

Text je mnohem drastičtější, než jak to vypadá z recenzí. Programově zachází daleko za únosnou mez, což však od určité chvíle celou hru znevěrohodňuje. Obě herečky nezklamou, ale nemají prostor nadchnout.

Úžasný překlad (pro mě neznámé) Olgy Bártové. Výborná inscenace i všechny herecké kreace. Přesto zůstává pochybnost. Zatímco vykreslení prostředí v první půlce není co vytknout, pseudointelektuální moralizování po přestávce zavání kýčem. A v publiku sedělo jiné obecenstvo, než na jaké jsem z divadel typu Dejvického zvyklý, obecenstvo jiného typu divadel. Toto obecenstvo hltalo lascivní vtípky a bavilo se prvoplánovou estrádou, zatímco druhá a třetí vrstva mu zůstala skrytá a nastavené zrcadlo pro něj zůstalo slepé. Bylo skutečně hlavním záměrem pobavit takové obecenstvo?

Divák se octne v hmyzím světě, hmyz je doslova všude. Výteční herci, dokonalý pohyb na hranici artistiky (přínos Rosti Nováka!), zajímavá přiléhavá hudba. Divák je na začátku u vytržení, nestačí sledovat množství paralelně probíhajících akcí, je uchvácen imaginací (zejména) Vladimíra Morávka. Oh! Jaká podívaná! Vlastní děj je natolik posunut do pozadí, že místy přestává být rozpoznatelný. To po určité době začne vadit, představení ztrácí tempo a ke konci již (stálé opakování stejných gagů) nudí.

Povedená dramatizace, moderní režie, scéna i hudba, znamenití herci (mně se vedle Miloslava Königa líbily zejména Lenka Zahradnická a Šárka Opršálová). Celá inscenace nakonec ale vyzní značně chladně a odcizeně. Přes vyloženě moderní pojetí a velmi moderní režii dělá představení dojem dobře odvedeného tradičního divadla. Představení je určitě nadprůměrné a stojí za (jen půlhodinovou) cestu z Prahy.

Nejlepší je na tom předloha-knihu vřele doporučuji (je pochopitelně mnohem bohatší než dramatizace).Kdo přijde na představení nepřipraven, uchvátí ho příběh natolik, že to překryje všechny nedostatky představení (viz velký úspěch všude, kde se uvádí).Kladenská inscenace dělá dojem amatérské produkce, studentského představení.Nejde o herce-minimálně hlavní čtveřice je vyrovnaná a znamenitá.Problémem je scéna, kostýmy, režie i dramaturgie.Poznámka nakonec:množství zcizovacích efektů ve svém výsledku hodně ruší.Přesto se jedná o znamenitě zahraný neobyčejný příběh,který rozhodně stojí za vidění.

Pustá groteska. Je to právoplatný výklad, jen já s ním mám problémy. Jak Kačerova inscenace v Činoherním klubu, tak Léblova v Divadle Na zábradlí byly mnohem silnější. Pokud však přistoupíte na Františákovo vidění, není už co kritizovat: herci jsou znamenití, kostýmy a hudba dobře dokreslují inscenaci, živá hudba v podání herců nemá chybu. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.2.2014)

Pokud přijmete pomalé tempo režiséra, vyloupne se rozhodně zajímavé představení s nadprůměrnými hereckými výkony, mezi kterými vynikají zejména Pavel Liška a Ivan Lupták v titulní dvojroli. Kubánský prvek je silně potlačen, hra se snaží o maximální neuchycenost v čase a prostoru.

Vladimír Morávek i Husa na provázku ukázali mnohem vydařenější kousky. Amadeus dělá dojem edukativního, trochu nudného představení bez velkých vášní. Wolfimu Martina Donutila chyběl sex appeal. (Divadlo Archa, Praha, 13.4.2014)

Mimořádně dobře vystavěná hra (spíš bych ji přisoudil Tomu Stoppardovi než Haroldu Pinterovi) s velice dobrým překladem. Zejména smsky posouvající hru do současnosti by si zasloužily 100 %. Ovšem představení dělá dojem půli cesty mezi scénickým čtením a plnohodnotnou inscenací, což ještě podtrhuje hodně nepovedená scéna i civilní (až jen náznakové) hraní jinak dobře sehrané trojice herců.

Po tom množství nadšených recenzí jsem čekal větší pecku. Příjemná aktuální hra, která jistě pobaví každého. Pro generaci 30-40 možná trochu hořká. Režie slušná, ale bez většího nápadu, scéna nezajímavá, herecky vysoce nadprůměrné (jak je u Bezručů dobrým zvykem). Potěší, nezklame, neoslní. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.11.2014)

Přesná interpretace Brechtova textu. Znamenitá souhra, kolektivní výkon, vystižení německého prostředí. Velmi výrazní Marie Radová, Marie Štípková a Vojtěch Bartoš. V druhé polovině je však i několik hluchých míst, hra poněkud ztrácí na přesnosti a vytrácí se spád úvodních scén.

Tak silnou hru se snad ani nedá úplně zkazit a kdo ji nezná, bude spokojen. Obě herečky jsou však na své role příliš mladé a režie místy nechává unášet děj samospádem. (Divadlo Komedie, Praha, 25.11.2014)

Ten kus už bohužel patří do divadelního muzea. 70 % souboru za bezchybné a strhující provedení. Lze jen doufat, že se jádro souboru nerozpadne. Pokud zůstanou spolu, dožijeme se úžasných představení!

Vše už za mne napsala Tereza Szkatulová.
Snad bych jen chtěl výslovně podtrhnout úžasnou scénu.

Inscenace na slušné úrovni. Zajímavé ohlédnutí za posledními 25 lety. Z této látky se asi víc dosáhnout nedalo. Sto deset minut bez přestávky bylo dlouhých, představení přeci jen má hluchá místa a ke konci působí stereotypně.

Jan Frič opět bez autocenzury hýří nejroztodivnějšími vizuálními nápady. Tentokrát to však překvapivě funguje, možná i díky velice soustředěnému výkonu herců. Ano, Alena Štréblová exceluje, ale ostatní nezůstávají pozadu. (Náročné představení je překvapivě pozitivně přijímáno kladenským publikem. Zdá se, že usilovná práce s řadou kvalitních režisérů i hostů kultivovala nejen soubor, který je dnes plně srovnatelný s pražskými divadly, ale i publikum. Bravo!)

S Pavlem Širmerem se shoduju v procentech i slovním komentáři.

Jak již bylo napsáno: průměrná hra dávající maximální prostor Petru Nárožnému v jeho skvělé kreaci. Ostatní mu znamenitě sekundují, podíl na dobrém výsledku má i nenásilná ale přesná režie Ladislava Smočka. (Psáno z TV záznamu.)