Blogy

Pohádku o Sněhové královně jsem jako malý kluk nikdy neměl rád, působila na mě velmi depresivně. Chtě nechtě ve mně tento pocit zůstal až do dospělosti. I proto jsem byl rád, že se tvůrci pokusili tento depresivní příběh "proslunit" a s původním textem naložili řekněme "volně". Velkou zásluhu na výsledku s převažujícími kladnými pocity má zejména L. Olšovský, jemuž se na jevišti podařilo (za velkého přispění světelného designu, jenž byl taktéž v jeho režii) vykouzlit opravdu velkolepou pohádkovou podívanou. Kupříkladu každé z ročních období, které Gerda navštívila, mělo svoji půvabně nezaměnit...

Divadelní adaptace filmu Unaveni sluncem se v Plzni poměrně vydařila. První část N. Deáková zpracovala v ryze čechovovském duchu, přičemž k zásadnějšímu momentu, od něhož se postupně začne stupňovat napětí, dojde až těsně před pauzou. Část druhou režisérka s přehledem vygradovala, výborně uchopila především nelítostný duel mezi Kotovem (P. Nečas) a Míťou (P. Konáš). Herci vytvořili výrazné postavy, jež v sobě nesou celou řadu nejednoznačností. Oba muži jsou totiž zároveň jak oběťmi a soky, tak těmi, kteří se nebojí kohokoli pro své zájmy či ze strachu obětovat. Natolik je semlela nelehká doba ...

Modelový typ hry ukazující na konkrétním dospívajícím jedinci, jak lidé dokáží i jakékoli „vznešenější“ myšlenky přizpůsobit k obrazu svému. Režie M. Tyce se soustředila zejména na co nejvěrohodnější zpracování tragikomických situací, do nichž se hlavní hrdina Benjamin dostává díky svému dogmatickému výkladu slova Božího. Inscenace se nesnaží rozkrývat příčiny proč a do jaké míry je chlapcovo chování poznamenáno fanatismem či zneužitím víry ku svému prospěchu, nicméně všechny otázky spojené s těmito tématy přesně pojmenovává. Je společnost a systém našeho školství připraven přijmout i alternat...

Hra naprosto přesně vystihující stav současné děsivé situace na trhu práce často nutící lidi rezignovat na svoji hrdost a vzít za vděk i velmi podprůměrnými projekty. A nemusí se zrovna jednat jen o herectví, podobné situace, do nichž se dostávají hrdinové Říše zvířat, se totiž dotýkají víceméně všech profesí. Finanční situace a nedostatek příležitostí totiž také v mnoha případech nutí zaměstnance ohnout hřbet i před člověkem, který dotyčnému vzděláním či dovednostmi nesahá ani po kotníky. Jak smutná zkušenost, s níž se v jistém smyslu setkal asi každý...  Děj hry se rozjíždí v momentu, kdy ně...

Zhlédnutou reprízu muzikálu Evita (21.9.) poznamenaly problémy s nazvučením už i tak, aspoň co se zvuku týče, značně problematického divadelního sálu J. Myrona. V mnoha scénách bylo patrné, že se účinkující asi vzájemně zcela neslyší, takže jejich zpěv v duetech či ve sborech nebyl zcela kompaktní. V druhé části navíc chvílemi vypadávaly i mikroporty. Moderní inscenaci P. Gazdíka by neškodila větší „akčnost“, zvlášť co se týče postavy Che, kterého však T. Savka velmi pečlivě a bez sebemenšího zaškobrtnutí jak uzpíval, tak odehrál. Stává se z něj sebejistý muzikálový hráč, jenž od dob Miss Saig...

Pokus režisérky K. Schmitt, která je i autorkou adaptace Mannovy novely, propojit literární dílo a operu R. Wagnera Valkýra, byť je tento opus s tématem incestního vztahu dvojčat Siegmunda a Sieglindy hlavním východiskem románu německého autora, nevyšel. Obě díla tak na jevišti stojí samy za sebe, k jejich vzájemnému protnutí totiž nakonec nedojde. Na inscenaci je nejzajímavější scéna (dlouhý stůl potažený kožešinou, kde se celý příběh z různých úhlů pohledu odehrává, na jehož konci je zrcadlo, ze kterého vystupují operní alterega Siegmunda a Sieglindy). Místo tématu incestu se hraje spíš o na...

Poměrně vydařená adaptace postihující víceméně všechny zásadní momenty Ecova románu. Režisér P. Kracik se soustředil na vytvoření tajemné atmosféry středověkého kláštera, kterou se mu podařilo zpracovat opravdu sugestivně. Po celou dobu představení tím dokázal udržet určitý stupeň všudypřítomného napětí, k čemuž hodně napomáhala i výpravná scéna z dílny J. Milfajta. Co se týče hereckých výkonů, v uvedené repríze působil J. Kalužný v hlavní roli Viléma z Baskervilu značně nejistě, jen stěží by se dalo uvěřit, že by byl pro pomocníka Adsona takovou autoritou. P. Borovec v roli Adsona kolegu J. K...

Bulgakova komedie Zojčin byt patří (aspoň v Čechách) mezi zřídka uváděné hry (v archivu Divadelního ústavu je zmínka pouze o šesti inscenacích). Naposledy se hrála v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde měla premiéru v roce 2002, jejíž zdařilou inscenaci Věry Herajtové jsem měl možnost zhlédnout. Samotný text je dle mého názoru cenný, vyjma zajímavých hereckých příležitostí, hned z několika důvodů. Především nám přibližuje dobu konce 10. let minulého století, kdy bylo v Rusku, byť v omezené míře, kvůli špatné poválečné hospodářské situaci povoleno soukromé podnikání. Dále se zabývá těžkostmi um...

Inscenaci neprospělo, že se režie snažila některé pasáže hry parodovat a shazovat, jiné byly naopak hrány na vážno jako klasická detektivka, některé zase působily ironicky. S podobným uchopením hry Agathy Christie Deset malých černoušků se Marián Amsler představil již před lety v HaDivadle, tehdy však ještě výsledek nepůsobil tolik rozpačitě, což bylo ovšem dáno zejména samotným titulem, jenž podobný postup přece jen snese. Nešťastně je pojatý už samotný úvod, kdy režie herce nechává do omrzení sborem opakovat určité repliky a stále dokola se představovat. Prvních patnáct minut je tak k nepřeč...

Sobotní festivalový den, a pro mě poslední, jsem zahájila Vojnou damáckého Studia DISK. Přestože se jednalo o zajímavou hudbu, pohybové provedení bylo dobré a mladí energičtí herci se snažili, vyznělo představení v KD Peklo trochu sterilně. Přitom, co více si přát, než texty lidových písní (ze sběru K. J. Erbena), která již v sobě mají obrovský náboj, stačí se nechat vést. Dovedu si představit, jak asi mohl Voice band vypadat v D35, pod vedením E.F. Buriana. Zde se jednalo spíše o absolventské cvičení všestrannosti, v pohybu, zpěvu, a sborové recitaci (téma: lidový verš). Inscenaci Boca Loca ...

Páteční festivalový den začal loutkovou pohádkou divadla Alfa s divadelním názvem Čert tě vem! Na přípravě inscenace se setkali dvě loutkářské generace. Text hry připravilo stále ještě mladé duo Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček, kteří od začátku této sezony vedou královéhradecký DRAK. Režie a dramaturgie se ujali staří loutkářští bardi, kmenoví členové divadla Alfa Tomáš Dvořák a Pavel Vašíček (ano, jedna rodina).  Jedná se o velmi komorní divadlo na divadle, kde dva kočovní komedianti, principál (Petr Borovský) a jeho asistentka (Milena Jelínková) předvádí pouťové divadlo, které obvykle bývá u...

První představení, které jsem na Mezinárodním festivalu DIVADLO Plzeň shlédla, byla inscenace Miláček Městského divadla v Kladně. Na prázdné scéně visí jen kolmo zavěšená tyč, na které jsou na ramínkách zavěšeny saka lepší společnosti. Pak už jsou na scéně do přestávky jen reflektory. Po přestávce přibudou na scénu též rudá plyšová srdce, které naznačují kvalitu citů titulního hrdiny k prostředkům vedoucím k cestě vzhůru. Kladenští herci jsou velmi pohybově zdatní a zvláště ženy charakterizují své hrdinky především fyzickým divadlem. Kreace protagonistů působí jakoby prázdné šarže, ale celkový...

Herci a v tomto případě především režisérovi J. Š. Hájkovi se podařilo v české premiéře nastudovat inscenaci hitu současné divadelní scény, jež je zdatným konkurentem Špinarovy oceňované verze, v níž na scéně Divadla P. Bezruče září zejména T. Vilišová. Jestliže v Ostravě T. Vilišová mírně zastiňuje svého kolegu O. Bretta, v Brně je tahounem inscenace právě představitel Toma, kterého v mém případě alternoval již zmíněný J. Hájek. Jeho ztvárnění tohoto lehkovážného týpka působilo lehce a přirozeně v obou pohledech – jak z úhlu mužského, tak ženského. Bohužel P. Labudová coby Amy si od své posta...

Spíš 55%. Přestože se i tato inscenace Cirku La Putyka vyznačovala vysokým profesionálním nasazením všech performerů (skvěle byly zpracovány zejména akrobatické kousky), ale vlastně i skoro všech tvůrců (výborná hudba, kostýmy, light design), v mnohých aspektech jen shrnovala vše, co již bylo nejen v produkci La Putyky někdy k vidění. Scénografie například připomínala některé Cpinovy práce, choreografie se zase často „odkazovala“ na tandem SKUTR. Rozhodně nechci autory obviňovat z plagiátorství (za šest let jejich jejich nepřetržitě invenční tvůrčí práce by byl i nesmysl něco podobného tvrdit)...

Hra vybízející k mnohavrstevnatému čtení zůstala v Zetelově inscenaci především realistickým příběhem o muži, který za pomoci „Boha“ přežije teroristický útok. Je určitě možné hru uchopit i takto obligátně (nemyšleno pejorativně), skýtá totiž velkou příležitost pro herce v hlavní roli, nicméně škoda absence nadstavby, jež by z klasického příběhu učinila podívanou s jistým přesahem. Před časem se to podařilo M. Glaserovi v budějovické verzi, v níž se hrálo o mnoha tématech, jež z jeviště k divákovi jakýmsi samospádem zřetelně doputovala – ať se již jednalo o problematiku víry jako takové, fanat...

Viděno 13. 3. 2013 v Dolních Chabrech na festivalu pražského amatérského divadla a podruhé 5. 8. na 84. Jiráskově Hronově. Začnu stručně, abych se poté mohl o to více věnovat hereckým výkonům. Hra sama je velmi silná a přináší i dnes aktuální téma, což je téma na úvahu, která určitě přesahuje cíle této "recenze". Ulovcova inscenace je strohá, minimalistická, jak výpravou (je snad ale možné vyjádřit prostředí přísné klášterní školy jinak než scénografickou skromností (možná až chudobou?)) tak gestem. Většinu doby se jen sedí a mluví. Obecně se s mizanscénou (nepochybně záměrně) pracuje velmi má...

Na úvod se přiznám, že jsem váhal, zda tento blog sepsat, mám totiž pocit, že možná prozradí více, než by bylo vhodné, že jeho čtenáře může ochudit o případnou radost z objevení toho, co jsem nalezl sám. Pokud to tak u někoho zapůsobí, omlouvám se, budiž mi přičteno k dobru, že nepůjde o újmu na zážitku dětského diváka. Nyní máte možnost přestat číst, pokračujete na vlastní nebezpečí. Pro koho? Africkou pohádku je možno vnímat skrze její primární účel dětské inscenace, pro nějž má slušně nabito - interakce s nejmenším divákem, chytlavé písničky, půvabná výprava a jednoduchý (tedy přímý a sro...

Inscenaci vnímám ve dvou základních liniích. První vypráví o lidech, pro něž je adrenalinová zábava smyslem života, nebezpečí vyhledávají – i proto se sdružují v terapeutické skupině, která by jim s jejich „problémem“ měla poradit (dění je protkáno akrobatickými výkony z jejich umění, z nichž nejvíce zaujmou skoky na trampolínách, házení šipek na živý terč či točení se v kruzích). Druhou linii spatřuji v angažování vozíčkáře P. Valcháře, jenž právě při hazardu prohrál zdraví (krátkým dokumentem o jeho životě končí první část představení) a zůstal upoután na vozík. Zpočátku je skupinou zdravých...

Nevyvážená dramatizace, která je rozčleněna do několika dialogů, jeden monolog a jeden trialog. Především první část během sedmdesáti minut nepřináší významnější posun v dění, neustále se probírá jedno a to samé, až některé pasáže vysloveně nudí. V části po pauze dochází k evidelntnímu zlepšení, což je dáno nejen lehčím vedením tužky autora adaptace, ale i větší dramatičností situací a zejména pak přiléhavým uchopením postavy Charlotty herečkou R. Rázlovou, která se na divadlo vrátila po mnoha letech. Scény, v nichž vystupovala, patřily ve viděné repríze k těm nejvydařenějším. Její vykreslení ...

Dva provázané monology dvou zralých žen - matky a dcery, jež se v dospělosti nikdy nemohly setkat (Milena zemřela v koncentračním táboře, když dceři Honze bylo jedenáct let). Autorky jejich fiktivní dialog umístily do kuchyně, která je snad v každé domácnosti styčným bodem setkávání všech rodinných příslušníků a kde se probírají problémy všeho druhu. Režie navíc tímto scénickým postupem a celkovou koncepcí vychází z Mileniny úspěšné knihy Mileniny recepty, jedná se o sbírku jejích kuchařských receptů z roku 1925. Dialog, zabývající se spoustou všemožných témat, se skládá z různých citací z děl...