Radostný výlet

Dvě aktovky T. Wildera v jednom večeru. V první z nich režisér O. Sokol obsadil role herci opačného pohlaví, což poněkud nečekaně dodalo vyznění nepopsatelnou zvláštnost, lehkost a nadhled. Nebývale dojemně tak vyniknul koloběh života, kdy během devadesáti let přicházejí a odcházejí generace, v životech se objevují a zase mizí lidé. Druhá aktovka, na zdánlivě bezvýznamném výseku rodinného dne, zase nechává uvědomit si neobyčejnost obyčejného života. Přes snahu ozvláštnit druhou část přiznaným hraním divadla se nepodařilo vyrovnat nevšednosti první části. Jako celek ovšem zůstává poetická inscenace dílem výjimečným a pozoruhodným.

Do této hry je možná potřeba v životě dospět. Je jiná. Připomíná hodnotu obyčejných věcí, všedních okamžiků i lidí, které máme na dosah a přesto je často míjíme bez povšimnutí. O. Sokolovi se podařilo s mimořádnou přesností udržet inscenaci na hraně, kde by podobná poetika mohla snadno sklouznout k trapnosti, aniž by se k ní byť jen přiblížila. Humor, melancholie i laskavost jsou zde namíchány v ideálním poměru. Herecký soubor je pozoruhodně vyrovnaný. Nikdo zde nevyčnívá na úkor druhých, ve druhé aktovce pro mě byla příjemným objevem J. Stejskalová. Radostný výlet je nenápadný jen do chvíle, než si uvědomíte, jak dlouho ve vás zůstává.

Dvě aktovky Thorntona Wildera spojuje v inscenaci O.Sokola především důsledná antiiluzivnost, ale i drobné detaily, které v Činoheráku do textu důmyslně zakomponovali. Dlouhý Štědrý večer tematizuje plynutí času a je sugestivní připomínkou lidské smrtelnosti i důležitosti rodinných vazeb. Nabízí lehce absurdní komiku (podpořenou i crossgenderovým obsazením rolí) a zároveň dost melancholickou atmosféru. Druhá aktovka je oproti tomu především komediální jednohubkou o jednom rodinném výletě, které zvážnění v závěru příliš nevychází. Ale pobaví herecky pěkně propracovanými situacemi, jež jsou pro výlety s dětmi typické.

Dvě velmi příjemné a milé aktovky, obě kladoucí důraz na rodinné a mezilidské vztahy. U první hraje prim časový rozměr, kdy se moc pěkně popisuje vývoj v jedné rodině během 3 generací. Hezky se zde povedlo odlišit časové posuny a ještě lépe narození a úmrtí jednotlivých postav, s čímž se na scéně krásně pracuje. Druhá se zaměřuje více na samotnou rodinu a vypráví jednoduchý lidský příběh, který tak nějak pohladí na duši a v němž se leckdo aspoň trochu pozná. Obě části pak staví na výborných hereckých výkonech všech aktérů. Potlesk navíc pro L. Žáčkovou, M. Fingera a J. Stejskalovou. Jasně ukotvená hra do dnešní rychle se měnící doby. 85%

Důvtipně, a především nebývale citlivě režijně vystavěná a herecky výtečně uchopená inscenace. Promyšleně se zde pracuje opravdu s každým detailem, od slova vypravěče a režijních poznámek ze záznamu, až po úvod děkovačky. Náznakovost s přiznanými ingrediencemi divadelní chemie dobře fungují, i díky nim publikum přirozeně pohltí magie okamžiku. Sympatický humor účinně vyvažuje jímavé pasáže, obě aktovky se v jistých momentech nečekaně propojí. Něžně, křehce, dojemně. Jako každá prostá, radostná chvíle v životě, jíž by bylo škoda si nevšimnout i jako vzpomínka na ty, kteří už tady s námi nejsou, neboť čas utíká tak rychle. Tak zatraceně rychle.