Uvnitř banánu

55% - Inscenaci se bohužel nepodařilo udržet tempo a styl první části, pořádaného konkurzu, který přinášel sympatické množství vykloubenosti a zábavy, aniž by stihl sklouznout k prosté trapnosti, výsměchu, nudě či k monotónnosti. Jistě i díky proložení hudebními a pěveckými vstupy. Když se však inscenace z konkurzu přesunula k rovině bláznovství jednoho z hudebních géniů, už se jen nabalovaly drobné poněkud psychedelické situace a obrazy a mě to prostě přestalo bavit. Nemám dojem, že by se mi dostalo humorného náhledu na hudební podivíny, ani bližšího, třeba i zajímavého pohledu na jednoho z nich. Zasekla jsem se kdesi mezi.

75 % Připomínají sbírku kuriozit a z jejich ne-talentu se vyděluje cosi originálního, ryzího, vzpírajícího se konvencím. Hra pootáčí úhly pohledu způsobem, jenž doba zaměřená na dokonalost a škatulky potřebuje. Po expozici talentové soutěže sledujeme typické „mikuláškovské“ schéma proudění postav jevištěm a je to opět vtahující. Nakolik za sestavou jsou skutečné předobrazy, si netroufám komentovat, zato zřetelně vidíme vklady herců do úkolu poprat se s neobvyklými figurami, zatížených vnitřní bolestí, a předvést hudební bizár. Z mozaiky se nejvíce rozvine zejména hypnotický příběh Daniela (David Petrželka je velmi platnou akvizicí inscenace).

Na mě tentokrát Mikuláškova mozaika skečů zapůsobila. Úvod koncipovaný jako talentová soutěž je mimořádně vtipný, i když i tam probleskují temné podtóny. Druhá část odehrávající se na oprýskané hotelové chodbě zase disponuje typicky lynchovskou atmosférou. Vše to spojuje postava mladého hudebního podivína Daniela bojujícího s bipolární poruchou. Herecká souhra je na tradičně vysoké úrovni, dobře do souboru zapadli i A.Kameníková a D.Petrželka. Povedené po hudební stránce, hlavně interpretace písně People Are Strange. Pokud člověku nevadí, že je to po formální stránce stejné jako několik dalších inscenací na Zábradlí, lze to jedině doporučit.

Povedené! Musím přiznat, že tady se u mě J. Mikulášek opět po čase dobře trefil. Moc se mi líbila celková poetika, kterou si tato inscenace v celém průběhu krásně drží. První část s uměleckou soutěží považuji za hodně vydařenou. Nádherná přehlídka rozličných postav, jejichž potenciál se povedlo vytěžit opravdu na maximum. Druhá část v hotelu pak má takový přízračný mysteriózní nádech ala Twin Peaks. Hra k tomu postupně dále rozvíjí osudy jednotlivých postav, což jako celek zdařile udržuje divákovu pozornost. Po herecké stránce rozhodně skvělá souhra všech aktérů. A nelze nepochválit i výtečnou hudbu a jednotlivé písně. Rád doporučuji. 75%

75 %. Sympaticky ulítlý, místy téměř až psychedelický, na každý pád inspirativní trip do zákoutí odvrácené strany mainstreamového hudebního vkusu, do pozoruhodného světa tvorby "podivínů", vymykajících se poutům jakékoli konvence. Svérázný formát inscenace s nádechem lynchovského tajemna svou specifickou atmosférou ponouká divákovu fantazii k osvobozujícímu kroku přes hranici obecně zažitého způsobu vnímání definice normality. Ach, jak krátkozraké je pohrdání a vysmívání se čemukoli, co se na první dobrou nevejde do škatulek konformity! Ach, jak hluboko může být mnohdy skryta vnitřní bolest, ze které pramení potřeba spontánního sebevyjádření.