Ostře sledované vlaky

Divácky atraktivní adaptace známého románu Bohumila Hrabala. V inscenaci Jakuba Krofty dobře vychází především komediální dějová linka točící se kolem potíží mladého Miloše Hrmy v intimním životě. Panoptikum zapadlé železniční stanice je díky souhře Igora Bareše, Petra Reifa a Teodora Dlugoše velmi funkční, zvlášť Dlugoš je v roli Hrmy typově přesný. Odbojová linka je trochu slabší, osudovost velkých dějin se do inscenace dostává spíše v náznacích (nejčastěji skrze vstupy kolaboranta Zednicka v podání J.Albrechta). Na relativně malém prostoru zaujala také K.Mišejková v roli Zdeničky.

65% - Divadelní adaptace známého příběhu o složitostech a křehkosti dospívání i složité době nejzdařileji funguje právě tam, kde se soustředí a kde nechává i diváky plně se soustředit právě na to: na příběh nesmělého mladíka a jeho první vztahy, lásku a sex. Srovnávání s Menzelovým filmem jí nesvědčí, jeho atmosféra je již příliš zažitá a na jeviště nepřenosná. Sama o sobě inscenace funguje mnohem lépe. Scénografie umně využívající divadelních znaků, silné a přesvědčivé herecké výkony Teodora Dlugoše, Igora Bareše či Petra Reifa, i příjemná hudební složka jsou jejími nejsilnějšími i nejpůsobivějšími stránkami.

Povedená adaptace, jenž myslím vcelku zdařile vystihuje ducha původního díla. Inscenace nijak nenudí, správně odsýpá a dokáže vtáhnout do příběhu. Ve druhé části na můj vkus sice až moc odlehčeno, ubral bych komických pasáží a přidal trochu více napětí a dramatu vycházející z dané doby i popisované zápletky. Výsledný dojem by určitě mohl být ještě o něco silnější. Přesto i tak zapůsobilo. Jak díky dobrým hereckým výkonům, pochvala hlavně pro ústřední dvojici T. Dlugoš a P. Reif, tak díky povedené scéně, působivým projekcím i doprovodné hudbě.

75 %. Inscenaci se daří vykreslit svébytnou hrabalovskou poetiku i pábitelskou atmosféru nádraží, představující jakýsi ostrůvek vážných i lehkovážných lidských snů, nadějí a chuti žít, i kdyby "jen pro ten dnešní den", válečné situaci za šraňkami navzdory. Tragikomická rovina příběhu se prolíná s dojemnými momenty vlivem citlivé režijní optiky, účelného scénografického řešení i hudební složky, a zejména pak díky soustředěným hereckým akcím. Teodor Dlugoš v ústřední roli dokázal eléva na poli železničním i milostném obsáhnout s empatií pro rozhárané mladíkovo nitro, jeho Miloš Hrma je absolutně autentický, plný naivity i dychtivého roztoužení.