Ještě chvilku

45%. Rodinnému titulu nelze upřít hodnotnou myšlenku a poselství. Přimhouříme-li oči nad „provozním“ rozporem, že na operu Rusalka se chodívalo do historické budovy, s níž jsou spjaty i další osobnosti a události, skvěle rezonuje rovněž zasazení do prostředí Stavovského divadla, čemuž pomáhá scénografie. Text polské dramatičky by si však zasloužil dramaturgickou revizi a následné dopracování, v této podobě neměl být inscenován. Po vydařeném začátku přichází zmatečný sled obrazů, často zdlouhavých, v nichž je navzdory úsilí režisérky a herců těžké nalézt řád.

55 %. Dvě starší divačky svým opožděným příchodem do divadla naruší začátek představení Rusalky, jejich přestřelka s dirigentem a následná jevištní akce slibně naznačí mód humorné nadsázky a hravosti. Ten ale není rozvíjen úplně důsledně, místy se poněkud vytrácí, mj. vlivem zbytečně natahovaných scén. Ocitneme se každopádně ve snu (kdo a o čem sní neprozradím), který boří pravidla reality, nahlédneme během něj do tajů divadelního zákulisí, i za nostalgického ozvuku z historie budovy. Oslovily mě herecké výkony J. Preissové a J. Tesařové, byť jejich role mají tak trochu upozaděný prostor. Inscenaci mile oživuje Hugo Haas v podání S. Rašilova.