Barbora M.

Inscenace Odvolání v Divadle v Řeznické je dialogem, který zasahuje daleko za hranice jeviště. Táborský přesně vystihuje proměnu člověka, jenž z pevného dogmatu sklouzává do pochyb a odhaluje svou ztracenou odvahu. Proti němu stojí Filip Cíl jako mladý jáhen ? průbojný, ohnivý, neústupný, odmítající kompromisy i diplomatické fráze.

Výsledkem je hra, která nabízí nejen moudré repliky, ale i prostor k přemýšlení o vlastní pravdě.

Zajímavé porovnání se stejnou hrou aktuálně uváděnou v Divadle Bez Zábradlí. Tady bych vyzdvihla Zlatu Adamovskou za skvěle zahranou hospodyni. Celkově oddychová komedie plná zápletek a situačního humoru.

Zajímavé porovnání se stejnou hrou aktuálně uváděnou ve Studiu dva. Tady rozhodně patří maximum bodů Marku Němcovi za perfektně zahranou roli, který celému představení dával maximální šmrnc. Celkově oddychová komedie plná zápletek a situačního humoru.

Trochu jiný pohled na život Václava Havla a hlavně na život Olgy. Moc hezky vyprávěný příběh a zajímavá inscenace nejen hereckými výkony, ale i po vizuální stránce.

Odpočinkové představení, u kterého si užijete příjemné herecké výkony i humor, ale u kterého za rok nebudete vědět, co jste vlastně viděli.

Silné, skvělé herecké výkony a hezká práce s otočnou scénou, vizuálně velmi nápadité a odrážející těžkou dobu.

Laciné vtipy, karikaturní pojetí snad všech postav. Málokdy jsem litovala, že jsem šla do divadla, ale tohle rozhodně nestojí ani za cestu. Působilo to jak opilý strýček z vidlákova na rodinné oslavě po tom, co si přečetl článek v Blesku o LGBT+ komunitě, a teď se jal z pohledu starého nešťastného chlapa dělat humor. Herců mi bylo vážně líto.

Na tuhle inscenaci myslím i po letech a je jediná, která si kdy ode mě zaloužila 100%. Neskutečné výjevy jako by se vám díky hereckým výkonům objevovaly přímo před očima, temná atmosféra s dechberoucím koncem tomu navíc dodá ten nezapomenutelný punc, který vám v oběhu bude pulzovat ještě dlouho poté.

Trochu jiný pohled na Werichův život, bez zbytečných poklonek, výkon V. Kotka je velmi šarmantní a dodává inscenaci rozjímavý vhled do Werichova mládí.

Inscenace rozhodně stojí za zhlédnutí, ač je na ní vidět, že už se hraje mnoho let.
Některé části jsou zbytečně dlouhé a trochu ukřičené, jako by se důrazem snažily přesvědčit diváka o věrohodnosti.
Je ale nutné vyzdvihnout famózní výkon Jana Potměšila.

Jedinečný vhled do života a tvorby jedné z nejdůležitějších spisovatelek 20. století, Sylvie Plath.
Protkaný strastmi, které nás děsí už věčnost stále stejně, a to ve skvělém podání Pavlíny Štorkové.

Dějově slabé linky, kostýmově a kulisně nicméně zajímavě provedená inscenace.

Velmi milé pohlazení pro duši. Jemný humor, nostalgie, pěkné herecké výkony.

Zraňujícně současná hra YERMA inspirovaná Lorcovou hrou Pláňka.
O myšlence, která se stane posedlostí a pohltí vše kolem. O tlaku sami na sebe, který se prodere ven v oblaku bolesti.

Čtyř a půl hodinové představení, které uteklo mrknutím oka.
50.léta v Itálii, dva podobné přesto však odlišné životy, jedno přátelství.
Italská mafie, feminismus, komunismus, socialismus i otřesné pracovní podmínky.
Vše ve skvěle zahraném balíčku obalené mašlí z propracovaných efektů i kulis.

Co dodat. Legenda!

Představení Požitkáři v podání uchopuje snad všechny lidské pocity spojené se smrtí a umíráním. Černý humor by mohl být pro některé za hranicí, ale za mě na ní ladně balancoval.
Krásné herecké výkony, pohlcující atmosféra, občas pro mě trochu neuchopitelná provázanost scén.