Čiko

75%
V divadle J.Myrona se hrají převážně muzikály, občas sem zabloudí i činohra. Hluboké jeviště je to, co často činí problém, ale M.Františák si s tím bravurně poradil. A pod jeho taktovkou vznikla velmi dobrá inscenace.
Zajímavá scéna, hudba, kostýmy, práce se sborem a samozřejmě i slušné herecké výkony.

Z těch tří Bohů masakru, co jsem viděl, za mě asi nejslabší inscenace.
Už od začátku jsem měl pocit, že se příliš tlačí na pilu a druhá polovina by snesla volnější tempo.
Pánská dvojice mě zaujala herecky o něco více, než dámská.

75%
Tvar nebo Podobu věcí jsem viděl ve 3.zpracování a ostravská verze mi přišla nejzdařilejší.
Její síla je v tom, jak hladce Alois Bartoň prochází proměnou a zároveň věří tomu, že to jde z něj, bez jakékoliv manipulace. Zároveň jsem S.Erlebachové věřil, že se do svého "objektu" pomalu zamilovává. Kromě dvou hlavních protagonistů se mi herecky líbil i R.Finta.
Naivita a nedostatečné sebevědomí stojí proti umění manipulace.
Do prostoru Divadla "12" jak šité na míru.
Svěží, zábavné a poučné - doporučuji neminout.

85%
Posledních pár premiér v NDM slibně naznačuje, že se divadlu daří vymanit se z dlouholeté průměrnosti. A nejinak je tomu i v případě Ptáčků.
Zajímavá a ambiciózní hra, která ani přes svoji délku nenudí. Baví mě překlad M.Zahálky i zajímavá režie A.Keity (která se ale detailněji mohla věnovat upozadněným ženským rolím).
Herecky se mi líbili hlavně V.Roleček, S.Erlebachová a T.Jirman. První dva zmínění navíc prošli nenásilně a uvěřitelně ze zamilovaného páru přes vystřízlivění až po realitu nevyhnutelného osudu.
Funkční je i točitá scéna M.Chocholouška, která zdařile rozlišuje jednotlivé světy.
Náročné téma, ale stojí za návštěvu.

Takový lehký nadprůměr. Hru znám a mám ji rád, ale viděl jsem ji v lepším provedení. Oceňuji kratší stopáž.

75%
Pozdě příchozí je hra, která se těší velké oblibě a je často překládána. A kdo ji viděl, určitě ho napadne jistá paralela s Bohem masakru od Y.Rezy. Obě tyto hry lze v současné době v Ostravě vidět.
Inscenace v DPB se mi líbila a chápu zdejší vysoká hodnocení.
Má sice velmi pomalý rozjezd, ale o to více v něm houstne atmosféra. Pro další děj tolik důležitá.
Rozhodně oceňuji, že divadla reflektují tak naléhavá témata, jako šikana, nebo včasné vyhodnocení varovných signálů, než si člověk ublíží.
Líbily se mi herecké výkony všech 4 rodičů a dojemný závěr, snad jen H.Tajovský mohl dostat více prostoru, ale chápu, že je to vůle autora.

Viděl jsem prapodivnou skrumáž obrazů, v nichž mi chybělo dominantní téma, neboli takhle to vypadá, když honíte příliš zajíců najednou...
Na začátku rozdělení rolí na otce a syna (tedy 4 synové v 1 postavě), ale dál už se s tím příliš nepracovalo. A potom pelmel událostí, ze kterých jsem velmi rozpačitý. Například divadelní klišé v odříkání jednotlivých příběhů na mikrofon nebo celková uplakanost příběhu - my muži jsme vlastně nepochopený chudáčci. A to nemluvím o závěrečném útoku na ženy, který byl pro mě za čarou a v celkovém kontextu mi taky nedával příliš smysl.
Nejsem cílovka, ale nevím, jestli to bude bavit 13+ :-)

Vtipně napsaná koláž o jedné končící éře Ruska. V tu chvíli ještě nikdo netušil, že to, co bude následovat, taky nebude zrovna výhrou pro zbytek světa. Ostatně jak bylo ve hře řečeno - posláním Ruska je sužovat zbytek světa. Jak trefná paralela k dnešní době...
Jde o vtipnou a ne příliš náročnou inscenaci, přesto doporučuji přečíst si program, ve kterém najdete vše o reálných postavách (bohužel nic víc), se kterými se setkáte na jevišti.
Herecky slušná inscenace, ale vypíchnout musím Martina Siničáka.

75%
Nepřítel lidu se stal postupně mou nejoblíbenější hrou od Ibsena.
Hra je natolik dramaticky bohatá a dobře vystavěná, že si každý inscenační tým, ale i každý divák může najít svoje ústřední téma. Pro mě je to v DPB relativita ekoaktivismu a střet zájmů. (ostatně v současně době top téma na naší politické scéně).
Neuvěřitelné, až děsivé je, jak je to vše po téměř 150 letech stále aktuální.
Hlediště DPB je uzpůsobeno tak, že je divák v podstatě součástí ringu, ve kterém se utkají skvělí L.Melník a M.Chalány a ostatní jim zdárně sekundují. Ani já jsem asi úplně nepochopil japonské zcizovací prvky, ale nevadily mi.
Doporučuji navštívit.

65%
Je libo lidskou kostní moučku? Zajeďte si do západního Irska. Anebo do Ostravy do studia G. Tam ale při představení nepořizujte obrazový a zvukový záznam, nebo by vám někdo mohl rozdrtit lebku.
Nevím, jestli znám černější humor, než McDonaghův, myslím, že by strčil do kapsy i Tarantina.
Ve studiu G se toho nebáli a vznikla sice zajímavá, ne však výjimečná inscenace s trochu rozdílnými hereckými výkony a s přemírou krve, která celkově podporuje expresívní vyznění.
Jen pro silnější povahy.

65%
Z dvojice autorů je zejména A.Beaton znám tím, že se nebojí tepat do současných nešvarů světa. Hlavně pomocí satiry, chytrého a břitkého humoru.
Zejména 1.polovina této hry je dobře napsaná. Z té druhé se trochu vytrácí humor a nadsázka a chvílema jsem měl pocit, ze se autor nemůže rozhodnout pro žánrovou vyhraněnost a co se apelativnosti týká, ke konci už se příliš tlačí na pilu. A samotný závěr byl velmi předvídatelný.
Je zde dobře ukázáno, jak je církev uvězněna ve vlastním systému a její volání po změně je teoretické, ale v praxi změnu nikdo nechce.
Herecky se mi líbili T.Jirman, A.S.Polarczyk a nováček souboru, H.Piterková.

Příběh narkomana Romana je z pohledu dnešního mladého člověka už asi trochu retro, dozvídáme se, se kterými drogami se operovalo v tehdejším Československu a postupně sledujeme jejich vývoj, přičemž jako zlomový bod považuji ve vvprávění počátek používání pervitinu.
Inscenace je inspirována skutečnou osobou z ostravského regionu.
Můj problém je forma této inscenace. Jakkoliv jsem se snažil být empatický, neuvěřil jsem, že mám proti sobě narkomana. Přiznám se, že střídavě v sedě a ve stoje odvyprávěný příběh (byť netvrdím, že jde o deklamaci textu), mě dosti minul a trochu mě překvapuje ocenění hereckého výkonu divadelní cenou Thálie.

Marius von Mayenburg patří k mým oblíbeným autorům, mám rád zejména jeho humor.
Soumrak nad krajinou považuji za jeho slabší hru, ačkoliv jsem ji viděl kdysi v poměrně slušném nastudování.
Inscenace NDM mě nechala naprosto klidným a vlastně mi přišla ve všech ohledech průměrná.
Hra má rozhodně větší potenciál, než jaký dovedl využít režisér Vojtěch Štěpánek.
Stejně tak je kolísavá úroveň jednotlivých hereckých výkonů od dobrých (Kateřina Breiská), přes průměrné (Vojtěch Johaník), až po špatné (Petra Kocmanová, Marie Logoidová). Asi by se mi líbila i S.Muchová, na mnou viděné repríze měla ale velké množství přeřeků.

65%
Dykův Krysař vznikl podle dávné pověsti (zřejmě pravdivé) a poslední dobou se na českých jevištích poměrně zabydlel. Na jeho úspěchu se podílí i muzikálová verze D.Landy v divadle Kalich.
Inscenace D.Špinar v DPB je působivá a plná vizuálních efektů. Ale v tom spočívá její největší problém. Je zde sice mnoho silných momentů, ale zároveň jsou často střídány přílišnou režijní invencí, která samotný příběh upozaďuje. Občas se uchyluje k prvnímu plánu - nahota J.Kučery se mi zdá zbytečná (ale je to D.Špinar:-)
Dobrý nápad je rozmístit herce mezi diváky a přesunout je na jeviště v samotném závěru.
Jedním slovem - působivé.

65%
Viděno v létě na hradě Kost.

65%
Mefisto mě na divadle doposud spíše míjel, asi proto jsem s inscenací režiséra M.Amslera celkem spokojen.
Ocenil bych hlavně scénu J.Kuchárka a herecký výkon R.Mikluše, přičemž ani herci v menších rolích (P.Beretová, R.Mácha, P.Štorková) za ním nezaostávají.
Inscenace je vizuálně velmi povedená. Tempo sice místy kolísající, nicméně i přes dlouhou stopáž jsem se nenudil.

Apelativní divadlo, 100 let starý sci-fi text.
Když vymyslel Čapek robota, málokdo si asi uvědomil, že by se roboti mohli stát i z nás a jak je nebezpečná jakákoliv manipulace, směřující tímto směrem. Vidím tam trochu paralelu s Orwellovým 1984.
Zajímavé téma, ale chybí mi tam režisérův názor a jasnější rukopis.

95%
Divadlo pár excellence. Tato inscenace bude asi ještě dlouho patřit do top 10 věcí, které jsem kdy na divadle viděl. A moc rád bych, aby tuto hru nastudovali i někde jinde. Téměř od začátku se na Vlaštovku nedají sehnat vstupenky a nedivím se.
Autor postupně buduje napětí a otevírá nové dramatické situace tohoto příběhu, inspirovaného skutečnou událostí.
Za zmínku stojí excelentní herecké výkony Daniela Krejčíka i Jitky Čvančarové (kterou bych rád zase vídal na českých jevištích častěji).
Na mé repríze se navíc divákovi udělalo nevolno, oba herci představení zastavili a prokázali maximální empatii. Smekám:-)

65%

65%
Nechodím do Semaforu často, ale pokaždé preferuji při výběru vidět J.Molavcovou a J.Suchého. Pořád si říkám, že už to nemusí příště vyjít, a ono jo... Mám rád jejich energii a chytrý humor, kterého je jinak pomálu. Nejsem tedy cílový divák, na druhou stranu ještě jsem neodešel nespokojený.
Kéž jim ta energie vydrží...

Dysfunkční rodina a rodinné vztahy budou asi vždycky aktuální téma...
Srpen v zemi indiánů je výborná hra a právem získala Pulitzerovu cenu.
Trochu mě vyděsila délka představení, ale zároveň jsem věřil P.Svojtkovi a jeho týmu. Navíc měl k dispozici skvělé herecké obsazení. Hlavně tedy Reginu Rázlovou, která podala naprosto jedinečný výkon (podobně jako kdysi K.Burianová ve StD).
Kdo neviděl, může litovat a já pevně věřím, že se R.Rázlová k divadlu vrátí v plné síle.

75%
Jak se mi na to v den "D" nechtělo, tak musím říct, že to předčilo má očekávání...

Mě tato inscenace oslovila, ale trochu jsem se bál, aby se potkala s diváky obecně. A po shlédnutí mi také bylo jasné, že na repertoáru ČK nebude 10 let. I se trochu vymyká zdejší dramaturgii, ale v dobrém slova smyslu. Jde o niterně intimní zpověď autorčiných prarodičů.
Dobrou devizou inscenace je pevné režijní uchopení. Hru režírovala sama autorka a věděla jasně nejlíp, co tím chtěla říct. A herci jí šli skvěle na ruku.
Trochu náročnější na pozornost, ale stojí za vidění.

Dnešní potřeba být s někým ve vtahu je dost relativní, přibývá singl lidí, je rekordně nízká porodnost. Ale třicátník Jordan (J.Burýšek) má najednou pocit, že pokud to má ještě vyjít, je nejvyšší čas. A všechny jeho kamarádky už jsou zadané...
Mně přijde celá ta hra lehce prvoplánová a mám pocit, že tak trochu klouže po povrchu. Jordan sice svůj problém začne řešit, ale stylizuje se do role melancholického uplakánka, který řeší ve 30 letech, to co já jsem řešil v devatenácti a tím pro mě trochu ztrácí jeho postava na důvěryhodnosti.
Navíc je hra označována jako černá komedie. Já miluju černý humor, ale tady se mi ho teda nepodařilo najít.

45%
Soused mi velmi připomíná Orwellovy Barmské dny - miluju Orwella, ale tuhle knihu jsem se nutil dočíst, protože se v ní zdánlivě nic nedělo... Tak jako v Sousedovi, což na mě působilo jako zastávka v motorestu na road movie. Naprosto zbytečná zastávka.
Rozjezd je hrozně pomalý a zabírá 2/3 stopáže. Měl to být asi rozjezd, ale byla to nekonečná nuda. A potom se hře už nepodařilo, vtáhnout mě jako diváka. Pro mě málo dramatické a nezáživné.
Z hereckého obsazení mě nikdo nevadil, ale ani mě nikdo nenadchnul.