Eviik

Silné představení, které ovšem trochu ruší vtipné vsuvky Ondřeje Pavelky.

14.3.2017 Sice to člověk zná z televize, ale naživo je to ještě lepší zážitek. Páni herci si i po těch letech přidávají trochu improvizace, což je opravdu obdivuhodné.

Z avitovaných dvou hodin tvořilo představení Sweet pouhých 45 minut, poté následoval koncert kapely Buzerant, na který jsem si ale lístek nekoupila. Navíc z uvedeného obsazení chyběly 2/3 herců (Mejzlík, Rašilov, Chmela, König, Winterová,..), o alternacích ale nikde žádná informace nebyla...Ze samotného představení mne zaujala pouze taneční vystoupení, jinak to byly vyhozené peníze. Je mi líto, že se tak dobří herci jako D. Prachař či K. Dobrý k něčemu takovému propůjčili.

Knižní předlohu neznám, takže nemohu srovnávat (každopádně představení Divadla v Dlouhé mě nalákalo si knihu přečíst). Kdo zná režijní tvorbu Miroslava Hanuše, ten asi nebude překvapen. Opět spojuje činohru s písňovými pasážemi, v nichž pobaví vtipné české texty. Právě hravost a humor jsou hlavními klady inscenace. Z herců nemůžu nevyzdvihnout Martina Matejku v hlavní roli, kterému dobře sekundují Pavel Tesař a Eva Hacurová v roli rodičů. Určitě ráda zajdu znovu.

Tvůrcům se zdařilo velmi dobře tanečně a hudebně provést dějinami samostatného československého, potažmo českého státu. Od herců nezazní žádné mluvené slovo, v orientaci však dopomáhají rozhlasové záznamy. Herci se s taneční i pěveckou složkou popasovali velmi statečně a všichni tvoří velmi sehraný tým. Vyzdvihnout však musím Ninu Horákovou, jejíž zpěv Modlitby pro Martu je opravdu famózní a minimálně se vyrovná originálu. Byl to jeden z několika momentů, při kterých mi šel mráz po zádech. Bavily mě i vtipné pasáže (např. stavba a bourání Stalinova pomníku). Určitě ráda zajdu znovu.

Velmi atypické pojetí Moliérova textu. Možná poněkud překvapí množství moderních prvků a narážky na současná témata. Toto zvláštní spojení tradičního a moderna ovšem neskutečně pobaví. Z hereckým výkonů se mi nejvíce vryli do paměti oba představitelé postavy Orgona, tj. Jiří Ornest a jeho současná alternace Igor Chmela, který se této náročné úlohy zhostil opravdu se vší parádou.

Nenáročná, lehce ztřeštěná komedie, která ale rozhodně neurazí. Nečekejte žádná hluboká moudra. Je to oddychovka se vším všudy, ideální na páteční večer po pracovním týdnu.

Takto to dopadá, když se sejde zajímavý námět, dobrý scénář, kvalitní režie a výborné herecké výkony. Osud Lva Sergejeviče Teremina mi před shlédnutím hry nebyl známý, takže o to silněji na mě jeho příběh ztvárněný vynikajícím Ivanem Trojanem zapůsobil. V hlavě mi pak asi dlouho zůstanou zejména stadionový koncert či zhudebnění burzovních zpráv. Snad jen ty sedačky v hledišti by mohlo divadlo u takto dlouhých her vylepšit. Jinou výtku nemám.

Drama tvořené monology tří herců, kteří se postupně střídají na scéně a odkrývají své životní příběhy. Všichni tři herci podávají výborné výkony a dokážou vtáhnout diváka do děje (zejména ďábelský výkon Ladislava Hampla stojí za zmínku). Hra si tak vystačí s minimalistickou scénou. Text dokresluje dobře zvolená hudba. Pro mě to byl opravdu silný divadelní zážitek. Rozhodně někdy zajdu znovu. - Po druhém shlédnutí zvyšuji hodnocení na 100 %!

75 %. Zajímavý divadelní experiment, který se dle mého názoru velmi povedl. Divák se stává porodcem v soudním případu, který nemá jasnou odpověď. Soudní proces mne natolik vtáhl, až jsem chvílemi zapomněla, že sedím v divadle. Učinit rozhodnutí v závěru nebylo vůbec jednoduché. Hlava mi říkala vinen, srdce naopak nevinen. Ať je konečný verdikt jakýkoliv, o správnosti rozhodnutí, potažmo celé inscenaci, budu přemýšlet ještě hodně dlouho a za to si tvůrci zaslouží pochvalu.

Výborné! Nevěřila bych, že Cimrman v angličtině může být úplně stejně zábavný jako česká verze. S překladem si opravdu vyhráli, takže i slovní hříčky zůstaly zachovány. Herci hrají se stejným "amatérským" zápalem jako jejich čeští kolegové. Těším se na jejich verzi Záskoku a pevně doufám, že se vrhnou i na další Cimrmanovy hry.

Nemůžu hodnotit jinak.:-) Samotný nápad přeložit dílo Járy Cimrmana je velmi ambiciózní a vybrat si navíc hru, ve které se odkazuje nejen na českou historii, ale i na slavná česká dramatická díla, to je opravdu odvaha. A Češi divte se, ono jim to opravdu vyšlo. Pravda, k některým částem překladatelé přidali dovysvětlení, aby i cizinci pochopili určité vtipy. Ale představení to rozhodně neruší. Všichni herci hrají s láskou a respektem k původnímu textu. Je roztomilé, jak se perou s výslovností jmen jako Prácheňský nebo Stroupežnický.:-) Určitě někdy ráda zajdu zas.

Přiznám se, že o panu Tichém jsem asi slyšela poprvé, možná i proto mě jeho životní příběh tak bavil. Samozřejmě obrovskou zásluhu na tom má výborná Ivana Hloužková, která si plně zaslouží všechna ocenění, kterých se za svůj výkon dočkala. Pochválit musím také scénografii. Hraje se na malém prostoru, přesto se tvůrcům podařilo nás přenést na několik míst zároveň, aniž by to rušilo představení.
(Viděno v Divadle Archa)

Vážné téma vyhazovu z práce je ve hře trochu odlehčeno vtipnými scénkami nácviku správného chování a vystupování. Vtipné pasáže mě zaujaly méně než ty vážnější, ačkoliv společná píseň či "modlitba" ke globálním korporacím mě opravdu pobavily. Z velmi kvalitních hereckých výkonů bych vyzdvihla hlavně Lenku Zbrankovou a Radima Kalvodu. Líbila se mi také jednoduchá, ale dobře fungující scéna, i choreografie skupinových výstupů.

Výborná Lucie Žáčková

Palmovská verze mě bavila více než verze Činoherního klubu. Pro mě osobně měla lehce rychlejší spád a více mě vtáhla do děje. Klára Issová i Martin Stránský hráli opravdu výborně. Zuzana Slavíková předvedla lehce slabší výkon než její kolegyně Lucie Žáčková v ČK, ale i jí jsem postavu Blanche věřila.

Není to dokonalé představení, ale já se bavila. Nápad propojit děj Tří mušketýrů s vyprávěním malé holčičky žijící na sklonku 60. let v jednom činžovním domě v ČSSR byl originální, ale většina scén ze "současnosti" mi přišla trochu zbytečná a rušivá (i když některé paralely se povedly). Zejména druhá polovina by zasloužila zkrátit. Chválím ale výběr hudby-propojení Beatles s Třemi mušketýri opravdu funguje (šermířský souboj za zvuku Carry That Weight neměl chybu)! Herci odvedli dobrý výkon, sice občas hráli až příliš teatrálně (až hraničící s parodií), ale předpokládám, že šlo o záměr tvůrců.

Nečekala jsem, že to bude tak náročné. První dvě části mě bavily (i když druhá by mohla být o něco kratší). Třetí část s Johankou z Arku mi přišla už trochu navíc, klidně bych se bez ní obešla. Nakonec to ale vše do sebe hezky zapadne. Trojice hereček odvádí velmi dobrý výkon - nejvíce mě zaujala Tereza Marečková.

Ubu se baví a diváci též. Díky velmi věrohodné scéně a zvuku má divák opravdu dojem, že se ocitl na palubě letadla. Ač se představení na povrchu tváří jako třeskutá komedie plná slovních vtipů a narážek, uvnitř se skrývá mírně mrazivé drama o tom, jak snadno lze člověka připravit o svobodu a lidskou důstojnost. Člověk sice z divadla odchází dobře pobaven, později na něj však spíše dolehne smutek. Jediné, co mi kazilo dojem z představení, byly reklamy na jeden nejmenovaný jogurt.

Děj hry je celkem prostý a vzhledem k tomu, že základní školou si prošel každý, tak i divákovi blízký. Přesto mě hra nedokázala zcela vtáhnout do děje. Konečné vyuzlení jsem prokoukla už asi v půlce hry, takže ani moment překvapení se nedostavil. Některé postavy působí až příliš jako karikatury. Bavila mě ostravština a buranství Igora Chmely. Líbil se mi i herecký projev Kateřiny Winterové.
Celkově se jedná o velmi oddechovou komedii, ovšem můj šálek kávy to asi nebude.

95 % (viděno v Jatka 78)
Skvělá komedie, u které ale i trochu mrazí-zejména druhá část má vážnější podtón. Herecky nelze nic vytknout-Ivan Trojan je zkrátka Bůh (dokazuje to právě hlavně v druhé půlce), bavili mě ale i Hynek Čermák, Lenka Krobotová, Václav Neužil či Jaroslav Plesl. Vulgaritami se skutečně nešetří, ale uši to netrhá. Naopak k hospodskému prostředí to sedne.

Pro mě trošku slabší hra než Pan Polštář nebo Osiřelý západ, i když originalita ani u Ujeté ruky nechybí. Hra je plná opravdu černého humoru, jak jsme u McDonagha zvyklí. Marek Taclík v roli Carmichaela je přiměřeně děsivý. Velmi mě bavil Martin Finger jako recepční Mervyn.