Kateřina Vodáková

Emoce ke mně na rozdíl od zdejších recenzentů nedorazily, ač je téma nadčasové. Zapamatovatelně ční pouze výkon Z. Kronerové. Kult kolem herectví M. Donutila je pro mě popravdě odjakživa nejasný. Prohlídka zákulisí ABC po skončení mě zaujala a bavila více než samotná inscenace.

Bohužel mě neoslovilo ani téma, ani jeho jevištní zpracování. Je to takový ten starý styl divadla, který mě nebaví. Sňatky jsou místy nudné a krácení by prospělo. Přidávám nějaká % za výtečného a herecky výrazného D. Bambase, který vynikal nad ostatními. Rovněž skvělý je ve hře V. Jílek. Také jsem ocenila větší množství písní a s tím související muzikálnost herců.

Ne, tak toto se z mého pohledu v Dlouhé opravdu nepovedlo. Miluji Shakespearovu tvorbu a hry od SKUTRů, ale toto ztvárnění Sonetů mi nesedlo a nepromluvilo ke mně. Velké zklamání... Promarněná šance. Nuda, chaos. % dávám za snahu herců. Jinak má ale Dlouhá skvělý soubor a chodím sem ráda.

Tohle mi nesedlo. Hutné, dusivé, totálně chaotické. Místy jsem usínala. Vyzdvihla bych výkony M. Pechláta a R. Máchy, ale dva herci přirozeně neutáhnou celou hru. Co se týče V. Javorského - dlouho jsem neviděla, že by někomu role až tak moc sedla jako jemu "Willi Reinke". Rovněž kvituji, že ND dává prostor L. Polišenské, která dokazuje, že kvalitní herečky nemusí být zároveň i modelky. Z toho nadbytku všech možných bizarností (obličejové masky, ponurá hudba, krev a zase krev, otravná projekce, popcorn, vitríny, nákupní vozíky, plynové masky a psycho pohyb) mi bylo nepříjemně.

Dění v ČR je v posledních letech jeden velký, nevkusný a nelogický bizár, tak se to sem vlastně hodí. Ale osobně nechápu, proč do takových (ne)her investovat peníze a čas herců i publika... Několik diváků odešlo už v průběhu, nedivím se. 10 % za M. Písaříka, na tu roli se fakt hodí.

Celkově vydařeně vystavěné. Herecký um V. Fridricha mě začíná bavit čím dál víc. Okouzlující Z. Kajnarová a brilantní A. Procházka je úplně jako prototyp figurky z pera Čechova. A kostýmy se opravdu povedly!

Kdybych měla někomu vyprávět děj, nedokážu to, ale viděla jsem poetickou, vizuálně velmi působivou a perfektně obsazenou hru. Éterická A. Šťastná, J. Erftemeijer a jemný M. K. Hochman spolu lidsky souzní a chemie mezi nimi dodává historickým postavám hloubku a uvěřitelnost. Jako v dobře rozehrané šachové partii vytvářejí pro diváka věrnou atmosféru strachu, bezvýchodnosti, ale i naděje a talentu. Nadto ční síla přátelství. U zmíněného tria herců mě v dobrém fascinuje a baví jakási jinakost - typově jakoby vypadli ze starých filmů. Prostor Studia je zde scénograficky využit na maximum. Kvalitní kus pro hloubavého diváka otevřeného abstrakci.

Typický Havlíčkův rukopis - psychologická sonda do nitra mezilidských vztahů. Slabý odvar Neviditelného v Rokoku... Ale překvapivě dobře zvolené obsazení ústřední trojice - Jurek, Pfauserová, Jachnická. Jiří tak dlouho vybírá, až přebere a zůstane sám, což neunese... Scénicky zajímavý nápad skel z potravinové fólie a jejich funkční zapojení do děje. Bohužel divadlo zoufale potřebuje rekonstrukci, snižuji hodnocení kvůli špatnému diváckému komfortu - sedadla v MANĚ jsou ještě horší než lavice Na Fidlovačce a to je co říct.

Trapné, nevtipné, lacině a příliš vulgární, nevkusné, v podstatě bez děje. Tohle tlachání ještě v dnešní době někoho zaujme a rozesměje? Trpěla jsem. 10 % za postavu Buňky s pár vtipnými momenty... Průšvih dovršený nepohodlným sezením.

Bohužel mě rušily výstupy M. Heina.

Dobrá Marika Procházková. Ale jinak to není můj šálek... Ač jsem vášnivý divadelní divák, ta délka byla moc i na mě.

Mám smíšené pocity... Hry, ve kterých účinkuje jen jedna či dvě osoby, zřejmě nejsou pro mě to pravé. Přesto velmi oceňuji nadprůměrné výkony obou hereček a obdivuji, že se dokážou poprat s tak velkým množstvím textu.

Čekala jsem od toho více.

Slet situací pro velmi nenáročného diváka, který nevybočuje z nastaveného charakteru repertoáru DRB. Pár vtipných momentů, ale celkově neobohacující a daleko pod laťkou inscenování v roce 2023.

Studio DnV je vzhledem ke vzdálenosti od první řady k ději samo o sobě nevšedním zážitkem. Obsazení výjimečného D. Bambase je vždy trefou do černého, ale představitelku Anny bych viděla jinak. Herecká poloha A. Talackové je pro mne ve všech rolích přeafektovaná, urputná. Přesto Ucho doporučuji kvůli kombinaci obsazení Ludvíka a přiblížení doby spolu s efektní scénou a hudbou.

Mé první setkání se Studiovou scénou DnV. Téma hry mi sedlo, našla jsem se v něm. Jednoduché, přesto funkční kulisy a dobré herecké obsazení. Je zajímavé pozorovat, jak se změní poloha herce v tomto komorním prostoru oproti velkému jevišti. Nejvíce mě bavila dějová linka Z. Vejvodové a M. Lambory, V. Javořík se věrně vtělil do role. Autorka trefně vystihla dnešní dobu, která je přesycená možnostmi, ale my neumíme být šťastní a přežíváme každý ve své ulitě. Ale co je to vlastně štěstí?

Působivé jevištní řešení v prostoru ve foyer, kde dvojice hraje velmi blízko u diváků. Zborcená hranice vzdálenosti je sama o sobě nevšedním a intenzivním prvkem. Upoutá hlavně výrazné herectví všestranného J. Sklenáře, který dokáže měnit mimiku a polohy role hladce ze vteřiny na vteřinu. Ač je ve Valčíku náhody nasazení a soustředění K. Oltové a J. Sklenáře obrovské, nesedl mi kolotoč křiku, úpění, hysterie a zvukově otravného, neustálého bodování na její záda. Se hrou jsme se nepotkaly a hodinky jsem bohužel sledovala docela záhy po začátku. Prospělo by zkrácení o třetinu a proměnlivější děj. Talent J. Sklenáře je zajímavější než celá hra.

Je mi záhadou, že se takový "slepenec scének" ocitne v roce 2024 na jevišti profi divadla. A je mi z toho smutno, protože O. Veselého a V. Fialovou pokládám za nadprůměrné herce. Netuším, co si má divák ze hry kromě vykroucené hlavy z divení odnést... I k amatérskému souboru na vesnici mi to celé přijde málo. Výstupy Elvise nesedí ke kolovrátku debat o přibírání a k laciným sexuálním větám, věkově nedává smysl ani obsazení matky s dcerou. Přitom tematika kvadruplegie a jak tento osud změní život příbuzným má nemalý potenciál k důstojnému divadelnímu zpracování. Jenže zde si Jill ke konci podřeže žíly a s nikým to ani nehne. Ani s divákem.

Cože co? Kojím muškát.

Takové to, když nejdete na komedii, ale pak se průběžně řehtáte, protože nechápete, kde jste se to sakra ocitli a že je vůbec možné, že se tento slet totálně bizarních situací, vět a psychopatických magorů na jevišti v roce 2023 děje. Úlet! A dost zmatení diváci. Rozumné radši nedat přestávku.

Připadala jsem si jak v blázinci. Čuměla jsem 2h nevěřícně jako v té dlouhé, mlčící scéně u stolu. Zajímalo by mě, jak tento mega bizár vnímají samotní herci a jak se jim hraje...

Po několikáté v ČK a zdejší způsob humoru a styl her se mě prostě nedotýká. Stejně jako si nezvyknu na pokaždé horko v sále a nepohodlné, stísněné sedačky á la sardinky... Nový kus "Večer na psích dostizích" je bohužel směsí absurdních debat a hádek 5 mužů, prakticky bez děje, dynamiky a bez pointy ve 2 místnostech. Nezaujalo. Jen Š. Krupa je zajímavý, neokoukaný typ a zajímal by mě i v jiných rolích...

Neurazí, nenadchne. Zajímavé téma, které se hodí do komorního prostoru v Řeznické, ale celkové pojetí a vyznění hry je takové, že neudrželo mou pozornost, nestrhlo mě a do děje jsem emočně nevstoupila. Ani jeden ze tří hereckých výkonů mi nepřišel výrazný a zapamatovatelný. Před zhlédnutím Almy si doporučuji přečíst nějaká fakta.